Hampton Court Palace
Turistické cíle • Památky a muzea • Hrad
Královský palác v Londýnském obvodu Richmond je vzdálen asi 19km od Charing Cross. Je bezesporu nejpůsobivějším Tudorovským sídlem v Londýně. V současnosti je celoročně přístupný veřejnosti.
Panství Hampton Court získali v roce 1236 rytíři Johanité a využívali ho jako správní centrum pro své zemědělské usedlosti. Skladovalo se zde obilí a další suroviny a také se zde vedly účty. Podle dobových záznamů a archeologického výzkumu se dá předpokládat, že se zde nacházely jen správní budovy a členové řádu byli zpravidla ubytováni jinde. Ve 14. století se sídlo stalo oblíbenou zastávkou pro šlechtice a členy královské rodiny a tak došlo k přestavbám, které odrážely nové využití sídla. V roce 1494 si usedlost pronajal sir Giles Daubeney. Jeho kariéra na dvoře Jindřicha VII. byla na vzestupu a potřeboval sídlo v blízkosti Londýna. O rok později se Saubeney stal nejvyšším komořím a Hampton Court se několikrát stal cílem královské návštěvy. Král se také rozhodl přestavět nedalekou usedlost Sheen na Richmond Palace, což svědčí o popularitě oblasti kolem Hampton Court u královské rodiny. Obzvlášť královna Alžběta z Yorku, žena Jindřicha VII., si Hampton Court velmi oblíbila a trávila zde čas raději než v londýnském Toweru a Westminsteru. Za Daubeneyho krátkého působení se hodnota paláce značně zvýšila, ačkoli veškeré jeho ambice a přestavby byly zastíněny následujícím nájemcem.
Tím nebyl nikdo jiný, než Thomas Wolsey, který si sídlo pronajal v roce 1514. V té době Wolsey zastával post arcibiskupa z Yorku a také kancléře a králova rádce. Jeho hvězda na dvoře krále Jindřicha VIII. stoupala vzhůru a když byl v roce 1515 jmenován kardinálem, stal se dokonce nadřazeným i biskupovi Canteburskému. Jeho vliv byl tak velký, že byl označován jako "druhý král". Ačkoli nepocházel ze šlechtického rodu, dosáhl opravdu nebývalého vlivu. Hampton Court byl za jeho správy velkolepě přestavěn ve stylu italských renezančních paláců. Vznikly přepychové apartmány pro členy královské rodiny, nádvoří, kaple a mnoho dalších objektů. Wolseyho vliv však začal upadat, když se Jindřich VIII. rozhodl rozvést s Kateřinou Aragonskou a uzavřít sňatek s Annou Boleynovou. Tahanice trvaly mnoho let a vyvrcholily vyhlášením Anglikánské církve. Neschopnost Wolseyho dosáhnout papežskéhou souhlasu s rozvodem zapříčinila jeho pád. Hampton Court byl Wolseymu Jindřichem zabaven kolem roku 1529, tedy v době, král vydal Zákon o svrchovanosti, kterým žádal o uznání jako nejvyšší představitel církve.
Jindřich VIII., který se nejvíce proslavil četnými sňatky a vyhlášením Anglikánské církve, byl i nadšeným budovatelem hradů a paláců. Když zemřel, měl jich ve svém vlastnictví asi 60, ale žádný pro něj nebyl důležitější, než Hampton Court. Ten byl za jeho vlády velkolepě přestavěn a byl ve své doě jedním z nejmodernějších v Anglii. Byly zde teinsové kurty, bowlingová dráha, přibyla obrovská kuchyně a velká síň, ve které se konaly hostiny a další společenské události. Byla sem také olověnými trubkami přivedena voda z tři míle vzdáleného Coombe Hill v Kingstonu. Nacházelo se zde také mnoho komnat a apartmánů pro dvořany a královské děti. Své vlastní tu mělo i všech šest Jindřichových žen a jeho soukromé komnaty byly minimálně šestkrát přestavěny.
Jindřichovi děti si palác oblíbily, ale nechaly ho v podstatě v původním stavu. Po Alžbětě I. se dochovala její soukromá kuchyně. Ráda zde vítala nejrůznější delegace a ač neproběhly žádné výrazné přestavby, byl palác stále považován za luxusní a velmi působivý.
Alžbětin nástupce Jakub I. Stuart přinesl do paláce nový, svěží vítr. Byl nadšeným lovcem a okolí Hampton Court mu k tomu poskytovalo skvělé podmínky. Kromě lovů se zde konaly bankety, plesy, rauty, opulentní hostiny a divadelní představení. Hostem zde byl i William Shakespeare. V roce 1604 hostil palác jednání Jakuba I. s reprezentací anglických puritánů známé jako Hampton Court Conference. V důsledku neúspěchu jednání se král rozhodl vydat vlastní překlad Bible - Bibli krále Jakuba. Ta je přes existenci novějších překladů využívána dodnes jako oficiální překlad anglikánskou církví.
Pro Jakubova syna Karla I. Stuarta se Hampton Court stal domovem i vězením. Přestože jeho oficiální rezidence byla v londýnském White Hallu, mnoho času trávil zde. Nechal přestavět tenisové kurty a také přivést vodu do fontán v zahradě z 11 mil vzdálené řeky Longford River. Stejným způsobem jsou napájeny dodnes. Byl také nadšeným sběratelem umění a velmi obohatil královské sbírky. Když byl Karel I. v roce 1647 během občanské války sesazen, byl zde tři měsíce vězněn. Poté se mu podařilo utéct, ale později byl zadržen a v roce 1649 odsouzen za velezdradu a popraven.
Když byl palác v roce 1645 zabaven parmalentaristy, byl pořízen i soupis královského majetku. Ten měl být následně odprodán. Některá díla byla později zabavena Oliverem Cromwellem. Pod vlivem puritánství a snah zavit církev okázalosti, byly odstraněny jemné kované ozdoby z královské kaple.
V roce 1660 byla obnovena monarchie a na trůn nastoupil Karel II. Stuart. Ten dával před Hampton Court přednost hradu Windsor, ačkoli palác někdy využíval pro zasedání královské rady. Nechal zde také vybudovat nové komnaty pro svoji milenku Barbaru Villiers hraběnku z Castlemaine a jejich společné děti.
Za vlády Viléma III. Oranžského a Marie II. Stuartovny (1689 - 1702) byl povolán Christopher Wren, aby navrhl rozsáhlé úpravy. Původně se měl strhnout celý Tudorovský palác kromě Velké hodovní síně. Tento ambiciózní plán nakonec nebyl naplněn z důvodu velké časové i finanční náročnosti. Nakonec byla přestavěna asi polovina paláce, začala se běžně využívat část státních komnat a vznikla barokní fasáda dominující palácové zahradě. Ta byla také přebudována a osazena mnoha novými rostlinami, včetně exotických z královniny sbírky. Po královnině smrti ztratil Vilém o Hampton Court zájem a byl dlouho opomíjený. Ironií osudu pro něj udělal v jeho historii nejvíc, ač si svojí práce mnoho neužil.
Královna Anna i její následovníci upřednostňovali jiná londýnská sídla a Hampton Court vyhledávali víceméně jen kvůli lovu. Ten tak byl opomíjen až do nástupu Jiřího II. na trůn v roce 1727. Společně s královnou Karolínou nechal Hampton Court vybavit novým nábytkem od architekta Williama Kenta. Královniny soukromé komnaty jsou dnes přístupné veřejnosti. Po smrti Jiřího II. v roce 1737 přestala královská rodina palác využívat.
Od roku 1760 byly apartmány v paláci rozděleny mezi šlechtu, která je mohla zdarma využívat jako odměnu za dobré služby koruně a zemi. Apartmány měly v průměru 12 - 14 místností a nájemníci je využívali spolu se služebnictvem.
V roce 1838 zpřístupnila královna Viktorie palác veřejnosti a také začal vzrůstat zájem o zachovalé části Tudorovského paláce. V podstatě od té doby až dodnes probíhají restaurátorské práce na dochovaném zařízení paláce.
Otevřeno je každý den od března do října 10-18, od října do března 10-16:30
Cesta vlakem z London Waterloo station trvá asi 35 minut