Londýn – Muzeum voskových figurín (London – Madame Tussauds)

Nejznámější muzeum voskových figurín světa, jehož další pobočky najdete v kontinentální Evropě, Asii i Americe. Jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Londýně. Místo, kterým jsem při své - doposud jediné - návštěvě hlavního města U.K. původně pohrdl, a potom v něm pobíhal a bavil se jako všichni – od pěti do pěti set let – kolem mě. Muzeum s figurínami herců, hudebníků, sportovců, státníků a ostatních velikánů své doby se nachází na Merylebone Road a je v současnosti už – alespoň do jisté míry – brutálním produktem dnešní doby. Je však místem natolik přesvědčivým, že i lidé vzdělaní a moudří se zde hrdě nechávají vyfotografovat například v náručí Shreka. V této souvislosti jsem – pochopitelně – velmi pyšný na to, že mnozí jedinci na společné fotografii konečně odhalili moji genetickou shodnost s Albertem Einsteinem.

Dopravně skvěle dostupné muzeum (stanice metra Baker Street, asi deset autobusových linek i vlaková stanice Merylebone) získalo své jméno po slavné tvůrkyni voskových figurín, převážně vzniklých v I. polovině 19. století. Madam Tussaude (za svobodna Anna Maria Grosholtz, která se do Londýna přistěhovala roku 1802 a zemřela v roce 1850) se naučila tvořit voskové modely od lékaře Filipa Curtiuse a jejím prvním dílem byl Voltaire, kterého vytvořila v roce 1777. Její dílo údajně usnadnila možnost studovat hlavy obětí mademoiselle Guilotine v období francouzské revoluce, kdy Anna Maria měla možnost snímat posmrtné masky prominentních popravených. První stálou expozici si zařídila na Baker Street v roce 1835. Mezi další známé osobnosti, které sama vytvořila patří například J.J. Rousseau, Benjamin Franklin nebo Walter Scott. V roce 1842 vytvořila i svou vlastní sochu, která dnes stojí při vstupu do muzea.

Muzeum Madame Tussaud je rozděleno do několika částí. Tou první je oddělení světových celebrit. Je tedy pravdou, že dnes už zde naleznete každou … no však víte, ale zřejmě i proto zde bylo nejvíce narváno. Ač stárnoucí rocker, nakonec jsem ani já neodolal spočinutí v klíně o něco starší Madonny a snídani s cigárkem u Tiffanyho. A Audrey (celým jménem Audrey Kathleen van Heemstra Hepburn – Ruston) i Veronica Ciccone vypadaly skoro tak dobře jako já. Martina je přece jen ovlivněna pokleslejší kulturou, ale za Travoltu (Pulp Fiction přímo miluji) a Cage (a?) se stydět určitě nemusela. Ale najdete zde i George Cloonyho, Leonarda di Capria nebo manžele Beckhamovi. A Beatles ani nepočítám (Paulovci prominou, ale John byl John …)

Poté je čas zajít do galerie sportovních Hvězd (a David je teď kde?). Možnosti oslavit gól Manchesteru United s Waynem Rooneym a dojet do Paříže s Armstrongem (byl jsem zde v roce 2008) prostě odolat nešlo. Byl tady – samozřejmě – i Pelé, Ali a Hvězdy golfu i tenisu. Poté již následuje setkání s královskou rodinou. Tady jsem se spokojil s panákem ginu, královna matka stejně nic jiného nepila. Ve stejné sekci se nacházejí i ostatní významní státníci nebo velikáni. Já volil Einsteina, jiní Newtona nebo Mozarta. A protože chyběl Winston, spokojil jsem se s Adolfem a obětím s několika tyrany a diktátory. Občas bychom je tu hodně potřebovali … a tím rozhodně nemyslím, že bych s láskou vzpomínal na ozbrojenou pěst dělnické třídy.

Přichází jedna z nejzajímavějších (a nejpohodovějších) částí návštěvy muzea, tedy projížďka černým londýnským taxíkem proti toku času nazvaná Spirit of London (duch Londýna). Zde si prohlédnete i tu nejtemnější historii hlavního města Velké Británie. Nebojte se, hororoou část s proslulými vrahy a hektolitry krve na chvíli vystřídá třeba i pestrobarevný kabaret. Přesto je však do této části povolen vstup až od 12 let a nedoporučuje se ani osobám slabým na srdce nebo těhotným ženám. Mně to všechno ovšem nejvíce připomínalo - mnohonásobně zvětšenou – projížďku domem hrůzy na lunaparcích mého dětství. Po výstupu z taxíku nás čekala ještě troška té erotiky. Jak jinak chcete nazvat setkání se slavnou MM nebo Jacqueline Kennedy-Onassis. A rozebrali jsme si je téměř halb und halb.

Vytvoření jediné voskové figuríny údajně trvá přibližně 800 hodin a přitom na ni současně pracuje skupina sochařů. Je ovšem pravdou, že voskové figuríny v muzeu Madame Tussaud jsou téměř nerozeznatelné od skutečných osobností. Za tuto iluzi zaplatíte přibližně 30 liber. A pozor, při objednávkách on-line platí sleva 25 %, rychlejší vstup (normální fronta před hlavním vstupem je hodně strašná a připomíná fronty na nejzajímavější výstavy na Pražském hradu) a možnost vstupu do Planetária. U mnohých CK se Vám však pochlubí jen tím urychleným vstupem a Vy zaplatíte plnou hodnotu lístku.

Figuríny z Muzea Madame Tussaud si zahrály ve filmu a proslavily se i v hudebním průmyslu (obal LP Ricka Wakemana "Šest žen Jindřicha VIII."). Spousta původních postav zmizela v depozitářích nebo byla upozaděna, téměř vždy – bohužel – na úkor té nejbrutálnější komerce. Na závěr si vyjmenujme alespoň část „osobností“, které můžeme v londýnském Muzeu Madame Tussauds vidět: Adolf Hitler, Alfred Hitchcock, Arnold Schwarzenegger (Terminátor), The Beatles, princ Charles s Camillou, Charlie Chaplin, Elizabeth II a princ Philip, papež Jan Pavel II., Johnny Depp (Jack Sparrow), Kylie Minogue, Lady Gaga (první osoba, kterou najdete v každém muzeu MT na světě), Marilyn Monroe, Marlon Brando, Pierce Brosnan (James Bond), Harrison Ford (Indiana Jones), princezna Diana, Fidel Castro, Napoleon, George W. Bush, Gaudhí, Ozzy Osbourne, Lech Valesa, Picasso, Samuel L. Jackson, William Shakespeare, Woody Allen, David Bowie, Andre Agassi, Van Gogh, Spider Man nebo Shreck s perníkovým panáčkem. Tyto figuríny však zřejmě neuvidíte nikdy všechny pohromadě. Může se stát, že některé z nich budou zrovna v rukou restaurátorů nebo zapůjčeny do L.A.

Na závěr bych přidal ještě pár dat z historie muzea.

Za předky dnešního muzea můžeme považovat již výstavu Curtiusových prací v roce 1770. Ta byla pro velký úspěch roku 1776 přestěhována do Palaia Royal. V roce 1782 byla otevřena druhá expozice, která se stala předchůdcem dnešní Síně hrůzy na Boulevard du Temple. Po Curtiusově smrti v roce 1794 získává jeho práce Madame Tussaud a ta je roku 1802 přesouvá do Londýna. V roce 1835 pak otevírá na Baker Street první stálou expozici voskových figurín. Jendou z jejich hlavních atrakcí byla právě Síň hrůzy (Chamber of Horrors), kde byly předváděny některé významné oběti Francouzské revoluce a také nově vytvořené postavy známých vrahů a jiných zajímavých zločinců.

Na současnou adresu, tedy na Marylebone Road, se muzeum přesunulo v roce 1884. Roku 1925 v muzeu vypukl velký požár, který těžce poškodil mnoho figurín. Historické jádro kolekce však bylo zachováno. Celkem se zde nachází více než 300 voskových figurin. Ta nejstarší – v původní podobě dochovaná - je ovšem již uložena v depozitáří. Jedná se o voskovou sochu milenky francouzského krále, pocházející z roku 1765.

A ještě omluva za kvalitu Fotogalerie na závěr. Jen pár snímků totiž pochází z digitálu, zbytek jsou skeny fotografií 13 x 9 cm a něco málo pochází i z - již neexistujícího - mobilu.

TIP: Levné vstupenkly na památky a trasy, Londýn