Hanácké válkové zdivo

Ukázka pálené cihly, vepřáku a válku na humnech v Hrušce  •  Fotografie (5)  • Foto: Vladin

Za válkovým zdivem do Hrušky.

Hruška je malou obcí sousedící v blízkosti města Němčice nad Hanou bývalého okresu Prostějov. Do Hrušky se můžeme dostat pěšky nebo autobusem ze železniční zastávky Němčice nad Hanou, na trati Brno - Přerov.

První zajímavostí obce Hruška jsou záhumní cesty, které elipsovitě obepínají původní středověkou zástavbu vesnice a dá se jimi obejít celá ves. První písemná zpráva o Hrušce je datována z roku 1078, kdy spadala pod klášter Hradisko v Olomouci. Druhou zajímavostí, stojící za pozornost, jsou válkové stavby , které jsou právě v Hrušce zastoupeny nejvíce zcelého regionu.

válková zeď stodoly v Hrušce  •  Foto: Vladin

Pod pojmem válková stavba rozumíme zdivo z nepálených cihel. Nepálené cihly mohou mít tvar válku nebo cihly, s různými oblastními názvy jako například vepřovice, vepřák, vepřóch, trupla, truplovice, koťár, kotovice, poca, pucina nebo buchta. U nás, na němčicku je nejvíce používán název vepřák, vepřovice, kotovice.

Hlína pro výrobu nepálených cihel se těžila v místě zvaném hliník na okrajích obcí. Vytěžená hlína se nechala volně ležet na hromadě 1 až 2 roky z důvodu zlepšení vlastností a homogenizace. Výroba vepřovic spočívala v udusání hlíny do dřevěných forem, kde dno formy nahrazovala podložka. Velikost cihel se lišila hlavně tloušťkou, pohybující se mezi 7-10 cm. Většinou měly cihly šířku 15 cm a délku 30 cm.

Forma se naplnila hlínou a udusala a sejmula. Takto získaná cihla se nechala ležet na podložce k vyschnutí. Po dvou dnech se cihla přemístila do prostoru k sušení, uložila se na boční stranu s mezerami cca 30 mm a pravidelně se obracela. Schnoucí cihle bylo nutno chránit před deštěm i přímým sluncem sluncem. Po 3 - 4 týdnech sušení bylo možno cihly použít pro stavbu.

Detail kladení válku ve stěně  •  Foto: Vladin

Zvláštním druhem nepálené cihly jsou války, tak typické právě pro starší zástavbu obce Hruška. Války jsou ručně tvarované válečky ve tvaru bochníků hlíny, slámové řezanky a plev využívané stejně jako vepřáky do hliněného zdiva. Na rozdíl od nepálené cihly se války nenechávají řádně proschnout. Stačí je připravit těsně před stavbou.

Dalším rozdílem je, že hlína se může těžit těsně před stavbou pouze s několikadenním předstihem. Po oschnutí se války před ukládáním do zdiva znovu namáčí, aby k sobě lépe přilnuly. Vlhčení je důležité, protože na rozdíl od kotovic se nepoužívá ke spojení hliněná malta. Války se do zdi kladou šikmo, v charakteristické klasové vazbě, známé již od antiky, ze starého Říma pod názvem "opus spicatum". Válkové zdivo můžeme vidět neomítnuté na stodolách nebo ohradních zdech. Na obytných domech se zdi z vepřovic nebo válků omítaly hliněnou omítkou.

S torzem válkového zdiva se v Hrušce setkáme na několika zbylých stodolách a jednom domě, na které narazíme, obejdeme-li obec po zmiňovaných záhumních cestách. Kromě Hrušky válkové zdivo, ale v menším rozsahu najdeme například v Pivíně, Vitčicích nebo Dobromělicích.

Boční zeď obytného domu v Hrušce  •  Foto: Vladin

S postupem času se s netradiční technikou zděných staveb na našich vesnicích budeme moci setkat pouze prostřednictvím dobových fotografiích. Proto neváhejme a vydejme se objevovat zbytky staveb z tradičního stavebního materiálu našich vesnic.