Heilbronn – kostel sv. Kiliána (Kilianskirche)
Monumentální pozdně gotický chrám, zasvěcený würzburgskému biskupovi žijícímu v 9. století, je bezesporu nejkrásnější a nejvýznamnější památkou více než stodvacetitisícového jihoněmeckého města Heilbronn, které proslulo také jako vinařské centrum. Tento evangelický kostel z pískovce najdeme na Kaiserstraße a jeho historie údajně sahá až někam do 11. století. Kostel se pyšní několika skutečnými unikáty, z nichž nejčastěji bývá zmiňována západní věž Hanse Schweinera a vyřezávaný křídlový hlavní oltář Hanse Seyfera z roku 1498. Věž je udávána jako jedna z prvních významných renesančních staveb na sever od Alp a oltář všichni odborníci považují za mistrovské řezbářské dílo období německé pozdní gotiky. Na úvod si ještě můžeme prozradit, že tento kostel stojí na místě starší sakrální stavby (dokončené snad v roce 741), zasvěcené – tehdy velmi populárnímu – Archandělovi Michaelovi. Z ní pak okolo roku 1100 vznikl nevelký románský kostel s východní apsidou a v roce 1280 podstatně větší bazilikální chrám raně gotický. Jako Kilianskirche je pak tato stavba poprvé písemně uváděna roku 1297.
Postupně pak ve 14. a 15. století vzniklo západní dvojvěží, trojlodní halový chór a portály, z nichž ten severní byl asi 18 metrů vysoký. Stavitel a kameník Hans von Mingolsheim v letech 1447 až 1454 a 1458 až 1460 kostel znovu stavebně upravil a roku 1487 k němu přistavěl východní závěr. Všechny tři lodě byly nově zastřešeny a zakončovaly je apsidy s vysokými štíhlými okny. Klenba v chóru je pak dílem dalšího stavitele Aberlina Jörga, kazatelnu vytvořil Johann Kröner. Přibyly rovněž nové kaple, sakristie a krásné okenní vitráže, zhotovené pravděpodobně v dílnách města Speyer. Původní plán se západním dvojvěžím už – jako nemoderní - realizován nebyl, a tak chrámu od roku 1508 (spíše však až od svého dokončení roku 1529) vévodí jedna charakteristická Schweinerova západní věž. Kiliansturm je vysoká téměř 64 metrů a odborníci ji považují za unikátní, bohatě zdobenou, stavbu a jedno z nejoriginálnějších děl rané renesance v Německu. Na vrcholu věže se nachází Kamenný muž, zde familierně nazývaný Männle nebo Kiliansmannle. Na věži však při pozorném pohledu najdeme také např. opice v mnišském rouchu, ptáky s hlavami mnichů i jeptišky a biskupy se zvířecími jazyky. Další výzdoba této věže, která byla postavena z místního pískovce, pochází z roku 1580.
Do roku 1805 se pak kostel víceméně nezměnil. Až Napoleon z něj udělal zajatecký tábor pro rakouské a ruské vojáky. V té době také byla spálena část mobiliáře, zejména lavic. V letech 1886 až 1894 zde proběhla větší rekonstrukce, kdy August von Beyer přiblížil stavbu katedrále v Ulmu. Chór získal samostatnou střechu a halový kostel podobu baziliky a následně se stal farním kostelem. Další renovace se pak dočkal v letech 1930 až 1938 … aby byl roku 1944 téměř zničen. Naštěstí hned po vypuknutí II. světové války byly mnohé cennosti, včetně části vitráží, přemístěny na bezpečnější místo. Prozíravost tohoto rozhodnutí se projevila na podzim roku 1944, kdy byl kostel postupně poškozen americkými bombardéry i pozemními minami. Nejhorší bylo, že vyhořela i západní věž a chrámová loď. Chór s vzácnou síťovou klenbou a varhany byly zničeny zcela. Dílo zkázy ještě podtrhla dělostřelecká palba Američanů v dubnu roku 1945. Rekonstrukce této krásné památky pak probíhala – v několika etapách - v dlouhém období let 1946 až 1974. A hned po deseti letech byly zahájeny další rekonstrukční práce, vyvolané pádem bloku pískovce z výšky 44 m. Opravil se i celý vstupní prostor … a od roku 2003 se začalo nanovo. V centru zájmu tentokrát byla západní věž.
Tu začal stavět v roce 1507 Hans Schweiner a původně zde mělo vzniknout dvojvěží. To nakonec nebylo schváleno, ale v každém případě zde máme jednu z prvních renesančních staveb v Německu, která ihned zvýšila prestiž Kilianskirche i města Heilbronn. Je přitom zajímavé, že věž působí naprosto jednolitým dojmem, i když ve své podobě spojuje prvky románské i gotické architektury s italskou renesancí. Součástí věže je od 14. století vstupní hala se severním a jižním portálem, která slouží také jako lapidárium. Na portálech je k vidění např. Strom života vyrůstající z těla ukřižovaného Krista nebo Vyhnání Adama a Evy z ráje. Podobu portálů navrhl Franz Gutmann. Ve věži jsou dvě schodiště; jižní je přístupné hned z přízemí, to severní pouze z prvního patra. Mezi pokračováním dvou schodišťových věží je dvoupatrová hranolová věž se čtvercovou plošinou. Horní část věže tvoří velká zvonice, zdobená románskými i gotickými prvky.
Za samostatnou zmínku pak stojí tzv. Oktagonální věž. Někdejší obydlí strážného a malá zvonice se sloupy a oblouky, které se vyznačují bohatou ornamentální i figurální výzdobou. Najdeme zde např. nahou ženu s náhrdelníkem, nohami a křídly dravce a ocasem škorpiona. Vedle se nachází postava mnicha s rozeklaným jazykem. Součástí této části věže je také nádherné – asi 10 m vysoké kamenné točité schodiště, vedoucí na plošinu zvanou Taneční parket (ještě v 19. století se tam snad opravdu někdy tančilo). U paty tohoto schodiště je možno vidět reliéfní autoportrét Hanse Schweinerse. Na vrcholu schodiště (tedy ve výšce nějakých 45 m) drží svou věčnou stráž voják s mečem a halapartnou. Další voják v nadživotní velikosti celou věž ve výšce více než 63,5 m korunuje. Nechybí množství dalších mýtických tvorů a rohových „pakoboltích“ chrličů, většinou z 16. století. Nejznámější je asi pták s dvojicí lidských hlav (mnich a jeptiška) z roku 1525.
Severní centrální portál byl obnoven v roce 1963 sochaři Ludwigem Heroldem a Heinzem Mannem. K původnímu lomenému oblouku přibyly dva chrliče (ovce a koza) a v tympanonu Panna Marie s Ježíškem. Bronzové dveře obou portálů pak vytvořil Ulrich Henn. Jižní centrální portál přestavěli sochaři Heinz Mann a Karl Ditrich v roce 1965. V tympanonu zde můžeme vidět patrona kostela sv. Kiliána. Vedle severního portálu se nachází tzv. heilbronnská délková jednotka, tedy měřící tyč, která umožňovala kontrolovat obchodníky. Osazena sem byla pravděpodobně již ve II. polovině 15. století a v roce 1969 byla obnovena.
V interiéru jistě každý zavítá do pozdně gotického chóru, protože právě zde se nachází slavný křídlový hlavní oltář Hanse Seyfera z roku 1498. Monumentální dřevěný oltář je skutečným klenotem, který „vyrostl“ do 11,64 m výšky a 7,86 m šířky. Na oltářní predele můžeme vidět čtyři církevní otce (Řehoř, Jeroným, Augustin a Ambrož) s Pannou Marií, Kristem a sv. Janem. Centrální Pannu Marii ve střední části obklopují sv. Petr, sv. Kilián, sv. Vavřinec a sv. Štěpán. Nad těmito postavami se nachází další řada s bustami světců (sv. Koloman, sv. Totnan, sv. Apoléna Alexandrijská a sv. Markéta) a vrcholový kříž. Na oltářních křídlech pak můžeme vidět Narození Krista, Seslání Ducha svatého, Vzkříšení a Smrt Panny Marie. Je přitom zajímavé, že mistr, který oltář vytvořil, byl po své smrti rychle zapomenut, takže autorství oltáře bylo v 19. století přisouzeno Tilmanu Riemenschneiderovi a skutečný autor díla byl „odhalen“ teprve roku 1963 (a to byl hodně dobrý a úspěšný ročník).
Původní klenba Aberlina Jörga byla sice zničena při bombardování Heilbronnu v roce 1944, ale podařilo se ji po mnoha letech intenzivní práce zrekonstruovat podle historických dokumentů a za použití moderních svorníků. Také chórová okna jsou ruční prací Charlese Crodela a často je zdobí témata ze Starého i Nového zákona. Interiér je trojlodím, rozdělený arkádovými oblouky na pilířích, které současně slouží jako nosný prvek střešní konstrukce. Replika dřevěného kazetového stropu má evokovat podobu z 13. století. Zajímavé jsou také okenní vitráže v oknech dvou výklenkových kaplí v severní části chóru. Jedná se o 19 dochovaných pozdně gotických okenních výplní, které jediné přežily z původních středověkých oken až do současnosti. Předpokládá se, že tyto fragmenty pocházejí z roku 1487 a je mezi nimi dokonce i desítka zobrazených postav (např. jeden z klanících se králů, Archanděl Michael, sv. Burkhard, sv. Kilián, Panna Marie nebo klečící donátor Jan z Allendorfu).
V závěrečném pelmelu bychom měli zmínit chórový svatostánek, o kterém se někteří domnívají, že je dílem veleslavného Antona Pilgrama, ten v severní části kněžiště je pak připisován jeho žáku Bernhardu Sporerovi. V této části chrámu najdeme rovněž cenný reliéf Hora Olivetská, na kterém se modlí Kristus v Getsemanské zahradě, obklopen třemi učedníky. Předpokládá se, že toto dílo vytvořil sám Hans Seyfer nebo někdo z jeho žáků. Šestihranná křtitelnice je moderní, pochází z roku 1965 a jejím autorem je sochař Gottfried Gruner. Ve stejném roce vznikla také pětiboká kazatelna (ta původní, gotická, byla zničena během II. světové války), jejím autorem je ovšem Karl Hemmeter. Kazatelna je z pískovce a zdobí ji pětice reliéfů, včetně zobrazení Posledního soudu. Nad kazatelnou se nachází městský znak nesený dvěma anděly. Pochází z roku 1485 a jeho autorem je zřejmě Anton Pilgram. V chrámu najdeme rovněž několik kamenných i bronzových náhrobníků; ty nejvýznamnější pochází z přelomu 15. a 16. století. Poslední pohřeb v interiéru kostela proběhl v roce 1781, okolní farní hřbitov fungoval až do roku 1834. Současné hlavní varhany, pocházející z roku 1959, doplňuje ještě orgán chórový.
Středověké zvony nebyly zrekvírovány a přežily všechny války až do leteckého útoku v prosinci 1944. Zachovány tehdy zůstaly pouze dva menší zvony, které paradoxně ohlašovaly požáry a přírodní katastrofy. Ostatní – nové - zvony byly postupně osazeny v letech 1953 až 1964 a dnes je jich zde celkem dvět. Největším z nich je téměř čtyřtunová Dominica.