Hoděšovice (Býšť)

Svůj název měla ves obdržet od staročeského osobního jména, i když teorií o vzniku tohoto pojmenování je mnohem více. Vyhlášený toponomastik prof. Antonín Profous o tom ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" píše toto:

"Hoděšovice (lid. v Hoděšovicích, hoděšouskej), ves mezi lesy 10 km sz. od Holic: 1336 Hodischwicz (ke Chvojnu), RB. IV, 114; 1352 Hodischowicze (k Albrechticům), Sedl. z A. roudnic.; 1560 zámek Pardubicze... vesnice bielczie, hodiessowicze, albrechticze, DZ. 54 F 6; 1654 Hoděssowicze ves, BR. 14/89; a tak vždy.

Prvotní tvar byl Hodišovice = ves lidí Hodišových. Os. jm. Hodiš bylo domáckou zkratkou jména Hodislav: coram Hodisone, iudicio loco regis praesidente, RB. II. r. 1280; Hodissonem dictum Ostnec, t. 1287. Ale MJ. se již v 16. stol. objevuje v tvaru Hoděšovice, srov. Hořešovice, Dobešovice, Kolešovice a p."

Výše uvedená obec byla poprvé písemně zmíněna v roce 1336, kdy patřila k tvrzi v nedalekém Chvojně. Tohoto roku král Jan Lucemburský zastavil Hoděšovice, tvrz a městečko Chvojno s řadou okolních obcí vyšehradskému proboštovi Pertoldovi, Jindřichovi a Janovi z Lipé. Podle lidových podání bývaly Hoděšovice původně dvorem, který založil uhlíř Jedlický a z něho posléze vznikla nejstarší hospodářství čp. 2-5, 16 a 18 a jejich dalším dělením pak ostatní statky, z nichž posledních 5 vyhořelo v roce 1855. Po odtržení od chvojenské tvrze se Hoděšovice staly roku 1348 majetkem albrechtického hradu. S ním byly nejspíše v roce 1495 zapsány Vilémovi z Pernštejna (poprvé jsou zapsány v urbáři, který byl založen po roce 1494), čímž se staly částí pardubického panství. Tehdy ves spadala pod bělečskou rychtu. Z roku 1554 pochází zmínka o tom, že král Ferdinand s družinou zavítal na hon do hoděšovických lesů. Roku 1617 zde žilo již 13 usedlíků. Během třicetileté války vyhořela trojice zdejších gruntů. Podle lidové tradice nocoval jednou na Hlásného statku přestrojený císař Josef II. Během tuhé roboty v letech 1780-1807 býval rychetníkem Jan Jedlička z Hoděšovic, jemuž byli poddáni rychtářové obcí Běleč, Bělečka, Hoděšovic, Chvojna, Býště, Albrechtic, Štěpánovska, Nové Vsi, Chvojence a Poběžovic. Všem těmto obcím se dohromady říkalo „Malá Strana“. To již bylo pardubické panství dávno komorním. Roku 1807 byla obec přiřazena k býšťské faře, k níž patřila před husitskými válkami. Předtím, tj. od roku 1711, chodili zdejší lidé do Chvojna či Sezemic a ještě předtím dokonce do Dřítče. V letech 1883-1931 patřil chvojenský statek i s hoděšovickými majetky markraběti Alexandru Pallavicinimu.

V roce 1849 se Hoděšovice staly samostatnou politickou obcí. Během června 1866 procházely obcí k Hradci Králové rakouské posily. Po 3. červenci téhož roku mířili rakouští vojáci opačným směrem a za nimi táhli pruští vítězové od Chlumu. Počátkem roku 1886 zemská školní rada odmítla odškolení Hoděšovic od Býště a přiškolení k Bělečku nebo zřízení zimního kursu. Obec se však proti tomuto zamítnutí odvolala. V roce 1886 byla postavena škola, k jejímuž otevření došlo následujícího roku. 9. května 1887 bylo totiž povoleno zřízení samostatné dvoutřídní školy, v níž se začalo učit 1. září 1887. Zatímním řídícím učitelem se stal Jan Žemlička, jenž se stal definitivním řídícím učitelem 4. května 1888. 30. červnu 1890 otrávila 20letá Františka Vlasáková svoje sestry - 12letou Annu a 14letou Aloisii. První zemřela téhož dne, druhá až 2. července. Z otravy se dala dohromady pouze matka Barbora Vlasáková. Důvodem tohoto činu mělo být větší věno. Téhož roku měla ves 63 domů a 392 obyvatel. V roce 1892 došlo ke schválení stanov vodního družstva, jež v letech 1908-1909 za pomoci zemské a státní subvence zregulovalo Stříbrný potok. V roce 1894 byly prodány Mazurovy chalupy a velkostatek markraběte Pallaviciniho zde zřídil hájovnu. 2. července 1898 zemřela po delší nemoci 105letá výminkářka J. Poláčková. 26. června 1904 František Vlasák vystřelil při neopatrném zacházení s loveckou puškou služce Boženě Kuřátkové všechny přední zuby a poranil jí také rty, nos a pravou ruku. V roce 1905 byl ustaven Spořitelní a záložní spolek pro Hoděšovice. V prosinci 1908 havaroval u Hoděšovic autobus na lince Pardubice-Holice. V téže době byla zahájena úprava Stříbrného potoka a některé meliorační práce. Přesně na Boží hod velikonoční se zastřelil rolník a hostinský František Vohralík. Roku 1912 vznikla u čp. 66 sušárna ovoce a povidlárna Františka Remeše. Z front 1. světové války se nevrátilo 19 z 81 odvedených mužů.

Roku 1919 vznikl Kroužek divadelních ochotníků a v roce 1924 SDH, který se oficiálně ustavil v únoru následujícího roku. V roce 1925 došlo do soustředění katolické mládeže v odbor Orla v Hoděšovicích při chvojenecké jednotě. 25. srpna 1927 skočila do Labe Anna Halounková, služka hajného Františka Kouby v Mazurových chalupách. Ty byly v roce 1931 spolu s okolními lesy a loukami zakoupeny městem Hradcem Králové. V letech 1931-1932 byla provedena částečná elektrifikace obce. 9. ledna 1933 vyhořel místní hostinec. V roce 1934 8leté slabomyslné děvče zapálilo obecní domek, v němž bydlel obecní sluha Josef Eber. Stavení úplně shořelo a sluha ničeho nezachránil, neboť přišel i o svoji krávu. Za německé okupace nesla obec pojmenování Hodeschowitz. Roku 1943 došlo k zavedení elektrické energie do obce. V roce 1956 si zřídili zdejší chlapci sportovní hřiště. Roku 1957 došlo k uzavření školy. Jako reakce na výzvu MNV ze 4. září 1957 bylo založeno JZD. V následujícím roce vyhořela roubená stodola u Mazurových chalup. 2. února 1969 2 14letí chlapci rozbili 19 oken, osvětlovací tělesa, světlomety u kombajnu a tlakoměry u čpavkovače v areálu JZD. 18. května 1970 hořelo v přilehlém lese. Škoda byla odhadnuta na 8 000 Kčs. V roce 1973 byla otevřena nově vybudovaná prodejna smíšeného zboží. Roku 1975 byla postavena nová hasičská zbrojnice. 30. dubna 1976 se Hoděšovice staly součástí Býště, kterou jsou dosud. V roce 1979 došlo k rekonstrukci chodníků a úpravě veřejných prostranství spolu s jejich ozeleněním. Roku 1983 se uskutečnilo poslední zvonění „umíráčku“ na obecní zvonici a o rok později byla budována požární nádrž. V roce 1988 byl uveden do provozu televizní vysílač s výkonem 80 W. Roku 1995 byla zbourána budova bývalé školy, v následujícím roce došlo k výstavbě vodovodu (Plynostav Pardubice), roku 1998 byla opravena místní komunikace (Building Centrum), o rok později byla zahájena výstavba rodinných domků a dvojdomků a v roce 2000 byly Hoděšovice plynofikovány. 6. dubna 1998 došlo díky elektrickému zkratu k požáru kravína, který zničil střechu a nakladač UNC-060. 14. prosince 2000 vybuchl v jednom ze zdejších domků plyn. Roku 2019 došlo k opravě místní komunikace. 5. srpna 2022 byla slavnostně otevřena nově přestavěná knihovna a komunistní centrum čp. 45 (viz https://www.rajce.idnes.cz/bystobec/album/komunitni-centrum-hodesovice-slavnostni-otevreni).

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: roubenou Mazurovu chalupu, jež byla přestavěna a zrekonstruována v letech 2008-2009; kamenný kříž z roku 1869, který byl vztyčen místo dřevěného předchůdce, vyvráceného větrem v roce 1868, se sousední dřevěnou zvoničkou, jež má zvonek z roku 1948; sochu Nejsvětějšího srdce Ježíšova; hájovnu Bažantnice z roku 1938 a pomník obětem obou světových válek. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je P. Vojtěch Metelka (1902-1962), římskokatolický kněz a v letech 1949-1954 děkan v Dobrovici u Mladé Boleslavi, ale za jmenování stojí rovněž chemik Ing. Josef Veselka, který působil v Praze-Modřanech a 14. listopadu 1900 zemřel ve svém rodišti na tuberkulózu, a členka pardubické židovské komunity Matylda Müllerová (* 10. dubna 1883 Hoděšovice), jež zahynula v Osvětimi (viz https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/110370-matylda-m-llerova/). Od roku 2006 žil v Hoděšovicích kreslíř a karikaturista Vladimír Renčín. Více o obci se lze dozvědět také zde: https://www.byst.cz/nase-obec/informace-o-obci/mistni-casti/hodesovice/.