Holštejnská hradní skála a jeskyně Lidomorna
Turistické cíle • Skalní útvar
Je k nevíře, jak už mi blbě slouží paměť. Byl jsem v těchto místech (s odstupem pěti až deseti let) víckrát, jenže při každé další návštěvě vždycky zapomenu, jak je to skalisko mohutné a hledím na něj jak puk. To horolezci z něj tak vyvaleni nejsou, ba právě naopak: očička jim při pohledu na převislou vápencovou skálu radostně zajiskří... a šup šup, už jsou pod ní a vybalují z kletrů lezecké nádobíčko.
Skály v blízkosti Holštejna totiž patří k nejvýznamnějším v oblasti a některé dosahují výše až třiceti metrů. Jako třeba ta, na níž spolu s manželkou hledíme z přístupové louky a jejíž témě je okorunováno zříceninou hradu a na úpatí se černá otvor do podzemí.
I když je všude jinde živočichům na květnovém slunci docela dost teploučko, lezci mají na rukou husinu, neboť okolo skály panuje speciální a trochu chladnější mikroklíma. A oni se tudíž musí soustředit, kterou z cest nahoru si pro zahřátí vybrat: bude to Hradní spára, Glutaman, Kudlanka anebo Kašpárkův hrobeček?
Velkého rozdílu mezi nimi není - všechny patří k nejtěžším horolezeckým výstupům v republice, dosahují stupnice až 10+ a jsou určeny jen pro lezeckou elitu.
To my, „normální“ pozemšťané, se na jejich exhibici radějí pokoukáme hezky od země, no a poté zamíříme ke vchodu do jeskyně. Název Lidomorna napovídá o jejím středověkém využití. Tehdy ale býval tenhle vchod zazděn a provinivší se nešťastníci byli dovnitř spouštěni tím druhým a menším shora - přímo z hradního nádvoří.
Vstup je volně přístupný, ale doporučuji (nejen sám sobě) při příští návštěvě přibalit do batohu baterku, neboť ona má ta veliká vápencová dutina (o délce 35 m, šířce 25 m a výšce 17 metrů) poněkud nerovné, balvany pokryté a kluzké dno. Ale ani s pomocí svítidla bychom dnes ve sluji už žádné krápníky nespatřili...
Na prohlídku hradní zříceniny naštěstí stačí už jen denní světlo a vlastní očička. Hrad Holštejn stával na skalním ostrohu se strmě spadajícími stěnami do údolí Bílé vody. Od kompaktního pásu okolních vápenců byl oddělen hlubokou skalní průrvou. Nyní jí prochází značená cesta a tůrista se nahoru do ruin musí vyplahočit krkolomným, ostře stoupajícím chodníčkem.
To obyvatelé hradu kdysi tak hloupí nebyli - přes roklinu měli položen padací most a po něm se dovnitř dostali (jak pěšmo, tak i koňmo) mnohem pohodlněji.
Holštejn míval jednoduchou bezvěžovou podobu a budovy na skále zaujímaly prostor ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku. Za výrazným střepem bývalé vstupní věže se nachází část obvodové hradby, v níž byla umístěna výpadní branka. O něco dál vidno na třech stranách zbytky dlouhých, víceprostorových stavení. Palác s reprezentačními místnostmi se nacházel v severním křídle, odkud se dnes z temene skaliska otevírá moc hezký výhled na přístupovou louku a za ní se nacházející obec Holštejn.
Při prohlídce ruin s velkou částí zachovaných obranných zdí narazíme i na tajemný otvor, přikrytý mříží, který připomíná hradní studnu. Kdeže studna - tohle byl pravděpodobně přístup do podzemní chodbičky, z níž byli malým otvorem dolů do jeskyně Lidomorny vhazováni nebozí vězni!
Hrad si roku 1278 nechal vystavět rytíř Hartman z Ceblovic. Později ho vlastnili páni z Lipé a jedna větev pánů ze Sovince, která začala používat přídomku z Holštejna. Za husitských válek zpustl, v polovině patnáctého století byl obnoven a o sto let později je už označován jako pustý. Osudným se mu nestaly válečné události, ale nezájem majitelů.