Propadání Rasoven
Tajemnými propadáními Moravského krasu jsem byl fascinován už jako dítko, kdy jsem z filmů pro pamětníky zhlédl Ďáblovu past, natočenou podle románu Mlýn na ponorné řece.
Nejvíc se mi tehdy do paměti vryla scéna s oslavou dostavění panské stodoly, která se i s tanečníky zřítila do zemských hlubin... a samozřejmě i ten tajemný mlýn, jehož obyvatelé přežili nájezd švédských nájezdníků ukryti v jeskyni pod mlýnicí.
Tou nejznámější propadlinou v oblasti je světoznámá propast Macocha, opředená řadou pověstí, ale pozornosti domorodců se pochopitelně neubránila ani fascinující propadání potoků. Co si asi mysleli úplně první stálí osídlenci třeba o toku Bílé vody, který si od Holštejna klidně teče dolů údolím, a pak najednou – bum bác - s hromovým hukotem mizí pod skalní stěnou ve strašlivém jícnu propasti? Že je to vchod do samotného pekla?
To už se dneska nedozvíme, jisté ale je, že před průzkumem podzemí tohle místo sloužilo k finálnímu odsunu uhynulých domácích zvířat a dostalo tudíž jméno Nová Rasovna. (Ta „stará“ se nacházela jen asi o 150 m dál, ale voda se do jejího jícnu hrnula jen za povodní anebo za jarního tání sněhu...)
Nejen za vysokého stavu vody je druhé nejmohutnější propadání Krasu pro návštěvníka zážitkem. Potok zde kličkuje mezi popadanými bloky a balvany a neomylně míří pod vysokou skalní stěnu, aby se už už vrhl do hluboké propasti. V nynějším suchém období tak sice nečiní s žádným rachotem - ten se ještě před časem ozýval shora od silnice, kdy automobily s hrkotem přejížděly po pontonovém dřevěném mostě (dnes už tam ale stojí most nový) - ale i tak je to pohled pro Bohy!
A bonus k tomu nám přidá naše představivost, neboť víme, že tam kdesi hluboko pod námi v rozsáhlé spleti jeskynních chodeb začíná soutokem okolního vodstva svou podzemní pouť říčka s tajemným jménem Punkva.
Až do roku 1833 ale lidé znali propadání Nové Rasovny jen z pohledu seshora. Teprve tehdy se na přání hraběte Salma dolů do hlubin vydali dva horníci. V neznámém podzemí prozkoumali více jak 300 m chodeb a cestu dál jim znemožnil Macošský sifon. Další, mnohem rozsáhlejší a úspěšnější výzkumy zde od roku 1899 prováděl prof.Karel Absolon. Objevil střední i horní jeskynní patra, Mariánovskou a Komínovou chodbu a prozkoumal další části už známé Spojovací a Lipovecké chodby. Hlavní přístupovou cestou do podzemí se jim přitom stala Kolmá propast.
V roce 1965 se nad ponorem zřítil skalní převis a obvyklý vstup tak zcela uzavřel. O té doby zde působila Holštejnská výzkumná skupina a 21.května 1985 se jí podařil husarský kousek: jednomu z potapěčů se podařilo proplavat pod Macošským sifonem a vynořit se v neznámých prostorách jeskyně Spirálky.
Od roku 1995 začal v systému Nové Rasovny působit Moravský speleologický klub a soustředil se na průzkum a zmapování chodeb Horních a Středních pater, nacházejících se pod silnicí.
Dnes už tedy víme, že se jedná o ponorový systém s propasťovitou vstupní částí a třemi patry chodeb, soustředěných okolo padesát metrů hluboké Kolmé propasti. Horní patro s jižní větví má dosud bohatou krápníkovou výzdobu, to Střední rozlehlé chodby a vysoké komíny a Spodní patro tvoří dlouhé a poměrně rozsáhlé chodby povodňového charakteru.
Nedaleký druhý ponor, známý jako Stará Rasovna, je tvořen složitým komplexem horizontálních a propasťovitých chodeb. Nad povrchem uvidíme v úzávěrové stěně poloslepého Holštejnského údolí mohutné vápencové bloky, které se dříve nazývaly Zbořiskem. První průzkum podzemí zde v roce 1858 provedl Jindřich Wankel a později v něm pokračoval jeho vnuk Karel Absolon. Nakonec se dopracoval ke zjištění, že Starou Rasovnu tvoří tyto jeskyně: Propasťovitá chodba (též Keprtova či Diaklasová), Trativodná a Ledová. A že jsou jimi vody tekoucí sem ze zemského povrchu odváděny převážně do jeskynního systému Pikové dámy a Spirálky.
(Jen tak mimochodem – ta Ledová jeskyně je jedinou (veřejnosti pochopitelně nepřístupnou) zaledněnou podzemní dutinou Moravského krasu.)
Přidat do oblibených uživatelů
Holštejn
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Propadání Rasoven
