Hostinec „U chmelového věnce“ v Roudnici nad Labem

Tento objekt, jenž získal své pojmenování podle původního domovního znamení (některé zdroje však hovoří o tom, že vzniklo až od toho, že se nacházel nedaleko pokusné chmelnice zdejší hospodářské školy), leží na východní straně silnice z Roudnice nad Labem k Praze a byl vybudován jako zájezdní hostinec, který nosil staré čp. 10, což můžeme zjistit nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 1. třídy Carla Koralka a geometra 2. třídy Josefa Schwarze (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=RAK283018400). Toto číslo popisné ztratil až při přečíslování v roce 1921, kdy mu bylo uděleno současné čp. 757, i když původně dělené na čp. 757a a 757b.

Kdy byl dům vybudován, tak to se přesně neví. Co autor, to jiný názor. Jedni hovoří již o 16. století, další o tom následujícím a tak bychom mohli pokračovat. Není vyloučeno, že na tomto místě stával jeho předchůdce již ve středověku. Jisté je, že tato budova tu stála jako zděná již v 18. století, kdy byla vedena jako výsadní. Jisté je to, že byla zaznamenána v mapě I. vojenského mapování z let 17641768 a v jeho rektifikaci z let 17801783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c056). Ze stejné doby nalezneme zmínky o čp. 10 rovněž ve zdejších matrikách, v těch ranějších nikoliv, protože v nich nebylo uváděno číslo popisné (tehdy ještě neexistovalo) a dokonce ani povolání nebo stav zaznamenaných osob. Poslední výraznou přestavbou prošla počátkem 19. století, pokud nepočítáme její rekonstrukci v roce 1995 a další drobné úpravy v pozdějších letech.

Od té doby se jedná o barokní patrovou zděnou stavbu s valbovou střechou, jež má na severním boku členěný štít s volutovými křídly a s horním reliéfem se slunečními paprsky a božím okem a na východě je situována otevřená klenutá předsíň a vedle ní brána se segmentovou římsou. Uvnitř se nachází velká čtvercová místnost, která je zaklenutá na střední pilíř plackou s klenebními pasy.

Původně byl tento hostinec zván jako "U chmelového věnce", čehož důkazem může být zmínka v "Národních listech" z 2. února 1862: "V Hracholuskách v předměstí Roudnickém bude se dne 9. února v hostinci "u chmelového věnce" beseda odbývati, jejíž čistý výnos věnován jest k zařízení knihovny a k zakoupení učebních prostředků pro školu Roudnickou." V dobových záznamech se však objevuje též pojmenování "U chmelového keře". Jinak býval známý podle svých vlastníků jako "U Míčků" (v roce 1790 byl ještě v držení rodiny Hedbabných či Herbabných), protože roku 1815 byl majetkem Jana Josefa Mička (psán i německy jako Mitschek), v roce 1843 patřil Anně Mičkové (roku 1840 byl však uveden jako jeho majitel Josef Herbabný, alespoň tak hovoří stabilní katastr), v roce 1858 byl majetkem Ignáce Mička, roku 1872 náležel Hynku Mičkovi, mj. členu širšího výboru Krajinské hospodářsko-průmyslové výstavy, jež se v témže roce uskutečnila v Roudnici nad Labem, a roku 1888 byla jeho majitelkou Marie Mičková. Počátkem 19. století se v něm nacházelo rovněž řeznictví a obchodovalo se tu i s chmelem (28. září 1859 zde zemřel obchodník s chmelem Jan Wurzinger). Během toho času bývala tato zájezdní hospoda mnohokrát v rukou různých pachtýřů, např. v roce 1849 jím byl Antonín Holý.

Jeho vlastník byl mezi místními tak oblícený a vážený, že byl dokonce volen starostou zdejší obce. To se projevovalo i tím, že se v jeho podniku scházely nejen místní, ale rovněž roudnické spolky, konaly různé taneční zábavy, hrálo divadlo a po zřízení místní hospodářské školy přibyly ještě pěvecké, deklamatorní a taneční besedy, které pořádali právě jeí žáci. Zpočátku se tu konaly rovněž jiné akce školy. Kvůli svému nevhodnému umístění v malých prozatímních místnostech se v hostinci např. 11. dubna 1865 uskutečnila první veřejná pololetní zkouška žáků hospodářské školy a 9. října téhož roku první celoroční zkouška, kterou byl rovněž ukončen první školní rok. 6. května 1864 se v hostinci sešli místní rolníci, aby se poradili o stavbě společné rolnické továrny na cukr, jejíž prozatímní výbor vedl Václav Kratochvíl. Nejvýznamnějšími obyvateli domu bývali učitelé v roce 1864 založené hospodářské školy. 13. dubna 1894 tu zemřel i správce zimní hospodářské školy Augustýn Lánský. Zdejší stolní společnost si říkala "Společnosť od Chmelového keře v Hracholuskách" (po roce 1895 známá jako Společnost v hostinci Františka Materny u "chmelového věnce", přičemž uvedený hostinský, obchodník a mistr řeznický zemřel v prosinci 1923 ve věku 60 let) a byla známá svou štědrostí, zejména v oblasti školství a podpory chudiny.

K hostinci se vztahuje rovněž jedna zajímavost, že zde byla nalezena jedna ze vzácných rytin Václava Hollara, ale dejme slovo 4. číslu "Urbánkova Věstníku bibliografického. Měsíčníku pro rozhled v literatuře, hudbě a umění" z roku 1882, v němž se píše o této události toto: "Hollarova rytina nalezena v Hracholuskách. Laskavostí a štědrostí Hynka Míčka z Hracholusk dostalo se Podřipskému museu vzácného příspěvku, jenž toliko šťastnou náhodou ušel zničení. Jednoho dne při párání povlaku na vysokém křesle v domě Míčkově vytažen z podpěradla mimo jiné předměty také papír potištěný, kterým patrně zalepena byla nějaká zadní čásť křesla. Hynek Míček všiml sobě, že to jest nějaký starý obrázek, a nalezl v pravém dolením rohu rok 1640. Uschoval jej a při nejbližší příležitosti pozeptal se Roudnického sběratele starožitností, zdali také staré rytiny sbírá, že by mu mohl přispěti obrázkem asi z roku 1640. Sběratel ovšem radostně přisvědčil. Druhého dne přišel Míček opět a přinesl dobře zachovalou rytinu slavného Čecha, Václava Hollara, představující Tomáše Wentwortha, earla Straffordského, který jakožto králi Karlovi I. věrný místokrál irský za občanské války parlamentu anglického proti královské straně byl roku 1641 parlamentem obžalován, odsouzen a popraven."

Později se hostinec navrátil do rukou zdejšího panstva, které ho původně postavilo a po nějaké době provozování ve vlastní režii i pronajímání ho odprodalo do soukromého vlastnictví. V roce 1921 byl majitelem domu Ferdinand Zdenko z Lobkovic a roku 1931 Max z Lobkovic. Tehdy zde v 15 bytech žilo 94 lidí, z nichž možno jmenovat: mistra obuvnického Karla Mareše, polního a lesního hlídače Jana Růžičku, kočího Josefa France, majitele krejčovského salonu Jana Ernygra, mistra kolářského Františka Horčice, listonoše Františka Rillicha, industriální učitelku Marii Duchkovou a hostinského Františka Duchka, jenž měl v nájmu tamní hostinec a zemřel 20. března 1921 ve věku 71 let. Po něm byl místním hostinským František Klár.

Po osvobození se hostinec dostal do rukou státu, aby byl následně zařazen do majetku MNV Roudnice nad Labem a později byl spravován Okresním podnikem bytového hospodářství Litoměřice. Na jeho využívání se nic nezměnilo, protože v jeho přízemí se nadále nacházela pivnice a zbytek budovy sloužil činžovnímu bydlení. 1. září 1964 byl hostinec navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek. V 70. letech 20. století byl znám také svými blešími trhy. Tehdy rovněž došlo k proražení 2 nových obdélníkových oken v severní zdi. V následujícím desetiletí byla uchystána její další úprava, o čemž svědčí stavebně historický průzkum z roku 1985. V roce 1990 byla částečně dokončena modernizace tohoto domu a následně Okresní bytový podnik v Litoměřicích zažádal o zrušení prohlášení domu za kulturní památku, avšak 10. dubna 1991 byla tato žádost ministerstvem kultury zamítnuta. V současné době dům náleží Heleně Charvátové, bývalé akcionářce předchozího vlastníka - firmy LAND TRADE a. s. Více o budově lze nalézt zde: https://pamatkovykatalog.cz/hostinec-zvany-u-chmeloveho-vence-2141010.