Evangelický chrám Betlémský v Roudnici nad Labem

Samo město se k velkému reformačnímu hnutí připojilo již v dubnu 1421, kdy arcibiskup Konrád z Vechty poprvé vyhlásil právoplatnost 4 artykulů pražských a jal se sloužit večeři Páně pod obojí způsobou. 14. května téhož roku se uskutečnil v Roudnici církevní synod, jenž jeho počínání schválil. Když později připadla Roudnice na 22 let do zástavy Karlu Dubanskému z Duban, slíbil místním slavnostně, že práv a užívání kalicha Páně vždy šetřit bude. Od roku 1462 působil v Roudnici evangelický farář Hruška, zvaný „reformátorem Roudnice“.

V roce 1606 počala „prvá protivenství Roudnických“, jak se v historických análech píše. V době krále Rudolfa vystupovala proti evangelickému obyvatelstvu Polyxena z Lobkovic, i když tehdy se ještě celé město hlásilo k evangeliu a užívalo proboštského kostela, o čemž je zmínka ještě z roku 1619. Pozdější primátor Jan Burian Kochovec byl pro své evangelické přesvědčení tak pronásledován, že skončil ve vězení, v němž také zemřel a na potupu byl zakopán na popravišti pod šibenicí. Podobně se vedlo také ostatním evangelíkům. V roce 1674 se ve městě zdržovala evangelická manželka Václava Eusebia knížete z Lobkovic, falckraběnka Augusta Žofie ze Sulzbachu, která byla po několika udáních vyšetřována proto, že si z domova měla přivézt evangelické duchovní i služebnictvo, což však byla lež, neboť kvůli bohoslužbám dojížděla vždy zpět do své vlasti. V době vydání tolerančního patentu roku 1781 byla Roudnice úplně katolická a k evangelíkům se přihlásila pouze 1 předměstská vdova se 4 syny. Díky velké iniciativě evangelíků z okolí bylo v roce 1905 v Roudnici již 706 evangelíků, z toho 612 v samém městě.

Roku 1899 začal místní evangelický sbor, na jehož počátku stála v roce 1897 krábčickým sborem zřízená kazatelská stanice (poprvé založena farářem V. Šubrtem 8. prosince 1868 a zanikla koncem roku 1875, podruhé byla otevřena veřejnými bohoslužbami 19. září 1897 ve dvoraně roudnické sokolské jednoty), uvažovat o stavbě vlastního svatostánku (stavební fond stanice byl ustaven 5. února 1899), a to na základě finančních příslibů a darů zejména od německých souvěrců. To mělo též za následek, že za autora plánu nového evangelického chrámu byl vybrán architekt Otto Kuhlmann, který byl specialistou na evangelické chrámy po celém Německu. Roku 1904 zakoupila kazatelská stanice v Roudnici stavební místo za 5 692 K. Místo pro stavbu kostela a fary o velikosti 2 195 m2 nakonec vyšlo na 7 331,80 K a stavební kapitál při zahájení stavby obnášel 19 872 K. Stavitelem chrámu se stala místní firma Kohlík-Plechatý a stavebním dohledem byl pověřen Ing. Josef Záleský. Z finančních důvodů bylo upuštěno od plánované přístavby věže a fary. Rozpočet byl vyčíslen na 45 000 K, čímž na sebe roudnická stanice uvalila dluh přes 23 000 K. Stavba chrámu byla zahájena 30. července 1908. Pod dohledem Ing. Záleského byla stavba dokončena ještě do zimy téhož roku. V červenci 1909 byl přijat návrh, aby byl chrám pojmenován na upomínku Jana Husa „Chrámem Betlémským“. Slavnostní shromáždění a vysvěcení chrámu se uskutečnilo 10. října 1909, přičemž obřad provedl sup. náměstek Čeněk Dušek z Kolína. Venku před modlitebnou kázal farář Kamil z Nagy z Vanovic a místní duchovní správce senior Ed. G. A. Molnár z Krábčic vzdal z kazatelny dík všem dobrodincům. Vzácným hostem byl münsterský farář Julius Zimmermann, jež se o vznik chrámu velice zasloužil.

V červnu 1938 bylo rozhodnuto přistavět k tomuto jednolodnímu modernisticko-secesnímu kostelu s nepřehlédnutelnou řadou národních prvků, jenž byl rovněž jedním z prvních, kde se narušila dosavadní snaha o výstavbu od fary odděleného kostela (hned po Přerově), věž se 3 zvony. Věž byla postavena podle plánů architekta Ing. arch. Bohumíra Kozáka a stavba byla zadána firmě Podnikatelství staveb Hádl & Hájek, Roudnice nad Labem. Zvony odlila Manouškova zvonařská dílna v Brně. Věž i se zvony měly být hotovy k 20. výročí republiky, ale v souvislosti s mnichovskými událostmi došlo k prodlevě, takže zvony byly dodány a zavěšeny na věž až 21. prosince 1938. Poprvé se rozezněly již o Vánocích téhož roku. Během německé okupace však věž o 2 zvony přišla, takže v ní zůstal jen menší zvon s vyznačeným věnováním k 20. výročí republiky. Evangelická církev se za celou dobu existence tohoto chrámu o něj vzorně starala, což je vidět dodnes. Bylo to zejména tím, že zdejší sbor byl nesmírně živý a činorodý, což se ukázalo řadou zde konaných akcí, z nichž zmiňme zejména druhý evangelizační koncert 26. března 1951. Později si kvalit stavby všimli rovněž památkáři, a tak obdržela k 8. lednu 1993 památkovou ochranu (viz https://pamatkovykatalog.cz/evangelicky-kostel-18407129), aby o 5 let později prošla částečnou rekonstrukcí a následně i řadou drobných oprav.