Hracholusky (Roudnice nad Labem)

Toto bývalé roudnické předměstí, nacházející se dříve před městskou Pražskou bránou, mělo stejně jako ostatní obce téhož názvu získat své pojmenování od toho, že zde měli místní lidé louskat hrách, alespoň podle prof. Antonína Profouse a jeho díla "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H", kde se přímo k tomuto místu píše následující: "3. Hracholusky, jižní předměstí města Roudnice n. L., pův. ves (nad potokem Čipelkou), jež patřila ke hradu roudnickému: 1785 der Stadtgemeinde zu Raudnitz gehören die Dörfer... Podlusk und Hracholusk, Schaller I, 210; 1845 Hracholusk, Vorstadt, eig. Dorf, liegt 1/4 St. s. von Raudnitz am Zippelbache, hat 42 H., 229 E.; hier ist einhftlicher Meierhof... der städtische Mhf ist seit 1788 emphyteut., Sommer XIII, 125."

Jak již bylo zmíněno výše, tak původně byly Hracholusky pouze panským dvorem, který po roce 1606 (uvádí se i rok 1609, tzv. krocínovský dvůr) koupila Polyxena z Lobkovic, roz. z Pernštejna, čímž byl natrvalo připojen k roudnickému panství (pozemkové knihy pro Hracholusky a Bezděkov jsou vedeny již od roku 1578). Původně se nad nimi nacházel rybník, o němž je zmínka z roku 1589, kdy ho jako pustý daroval městu Vilém z Rožmberka. Podle archeologických nálezů přímo z Hracholusk a jejich blízkého okolí však byla tato lokalita osídlena již v pravěku (v roce 1866 byl při snižování dvorku u stodoly Josefa Horáka za kaplí sv. Viléma objeven kostrový hrob se 2 bronzovými náramky, plechovým dutým nákrčníkem s očkem na zapínání a bronzovým kroužkem, jež je většinou řazen mezi laténská pohřebiště, roku 1937 bylo v okresní pískovně nad Hracholusky objeveno několik kostrových hrobů a řada předmětů z doby bronzové a železné, v roce 1966 byla dodána do muzea bronzová sekyra, která byla nalezena na pozemku bývalé sběrny druhotných surovin), avšak výraznější stopy tu nacházíme až z doby středněhradištní. Roku 1654 byly Hracholusky vedeny jako šosovní předměstí Roudnice nad Labem a po roce 1720 jako ves, jež měla roku 1843 42 domů a 229 obyvatel.

O 6 let později se Hracholusky staly osadou Roudnice nad Labem. Jejich rozsah je krásně vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=RAK283018400). Ta byla v roce 1900 sloučena s Roudnicí nad Labem (společný regulační plán byl vyhotoven již roku 1892), čímž se stala městskou čtvrtí, ale k jednotnému číslování domů došlo až později. V té době měla 100 domů a 810 obyvatel. Proslula však tím, že zde byla roku 1863 zřízena hospodářská škola o 2 ročnících a 6 učitelích (k zřízení školy byl najat dvůr knížete Lobkovice od 1. července 1863 do posledního června 1875 za 3 200 zlatých, otevřena byla na základě vysokého povolení 20. října 1864 a prvním jejím ředitelem se stal J. B. Uhlíř, který působil i jako učitel hospodářských věd, první veřejná celoroční zkouška se odehrála 9. října 1865) a v roce 1880 založena továrna na pluhy a drobné orné nářadí (roku 1885 přibral jako společníka Rudolfa Bächera), jež byla roku 1892 obohacena o závod na secí stroje, přičemž u počátku obou stál továrník a rodák z Budyně nad Ohří Jan Pracner. Vedle toho zde byla kovárna, do níž o prvním květnovém pondělí roku 1871 udeřil blesk. Ten však pouze srazil hodiny se zdi a vyrazil šuplík u stolu ve světnici a omráčil dceru kováře, jež se nacházela v síni a šokem přišla o řeč. 1. března 1852 se začalo vybírat mýto na kamenném mostě přes potok Čepel na soukromé cestě mezi Roudnicí nad Labem a litoměřickou erární silnicí. Poprvé bylo zavedeno na pětileté období. 17. srpna 1862 byl ve zdejším hostinci "U Míčků" ustaven Zpěvácký spolek "Říp". 26. prosince 1862 byl přepaden domkář B. Bradáč, kamenem těžce zraněn do hlavy a okraden o 40 krejcarů. Na konci Hracholusk byl v roce 1893 zřízen rovněž vodovod, jenž vyšel městskou obec na 94 811 zlatých a 81 krejcarů, o rok později byly potvrzeny stanovy místního SDH a roku 1895 zde byla vybudována okresní nemocnice. V roce 1890 měly Hracholusky 78 domů a 584 obyvatel. 25. října 1899 byla zadána stavba železniční tratě z Roudnice nad Labem do Hospozína podnikatelství staveb Jana Kruliše z Prahy. Ta byla dokončena 23. října 1900, kdy byla odevzdána veřejné dopravě, v rámci čehož vznikla v Hracholuskách zastávka. 20. července 1906 byla ves zasažena velkým krupobitím. 9. srpna 1913 došlo k pokusu vloupání do nádražní budovy, ale pachatele zahnal přednosta stanice. Ti si tedy nakonec vybrali pekařský krám Františka Neumanna, z něhož odcizili peníze a šperky. Roku 1915 došlo k epidemii neštovic. Z 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů. Někteří z nich se stali nezvěstnými a museli být prohlášeni za mrtvé soudně, např. roudnický strojní zámečník Bohumil Rameš, po němž se země slehla počátkem února 1915, kdy padl do srbského zajetí.

V roce 1920 byla část skladiště čp. 726 přestavěna k bytovým účelům. O rok později byla osada sloučena s Roudnicí nad Labem, čímž zaniklo samostatné hracholuské osadní vedení i jmění. Státem však bylo akceptováno až o 2 roky později a 15. května 1923 se sešla trojice roudnických osadních zastupitelstev na společné veřejné slavnostní schůzi, čímž dosavadní rozdělení Roudnice nad Labem zaniklo. Roku 1925 se dostal zdejší dvůr do záboru a došlo k jeho parcelaci. Z jeho 296,50 ha půdy získalo 5 obcí se 167 nabyvateli (Kleneč, Podlusky, Roudnice nad Labem, Vesce, Židovice) 159 ha půdy a Okresní hospodářské, nájemní, úsporné a stavební družstvo v Roudnici nad Labem obdrželo 36,50 ha. Zbytkovému statku zůstalo 98,50 ha. V letech 1925-1926 došlo k vybudování jednopatrové mateřské školy s ústředním topením, jež byla předána obci 17. června 1926. Roku 1935 vznikl projekt odkanalizování Hracholusk, ale k jeho uskutečnění nedošlo. V roce 1943 byla otevřena loutkové scéna mateřské školy. Roku 1950 si místní skupina ČSM vzala za úkol založení JZD. V témže roce byla uskutečněna první větší bytová výstavba, přičemž šlo o typové domy, a to zejména v prolukách. V červenci 1972 došlo k zahájení výstavby sídliště (inženýrské sítě), jež byla slavnostně zahájena v říjnu 1973 a skončit měla podle plánu v prosinci 1977. Po dokončení měla mít 1 258 bytových jednotek, mateřskou školu pro 120 dětí, jesle, 18třídní ZDŠ, dům obchodu a služeb a k vytápění mělo sloužit několik blokových kotelen na lehké oleje. Jeho investorem byl ONV Litoměřice, generálním dodavatelem Pozemní stavby Ústí nad Labem a hlavním projektantem Stavoprojekt Liberec. Roku 1974 došlo k opravě a zkapacitnění vodovodu a uvedení nového zdroje do provozu (celá stavba byla dokončena až o 4 roky později). 31. srpna 1977 byla slavnostně otevřena 3. základní škola s 18 třídami. Koncem listopadu téhož roku bylo otevřeno nové nákupní středisko se samoobsluhou s potravinami, masem a lahůdkami a prodejnou tabáku a zeleniny. Téhož času zanikl parní provoz na zdejší železniční trati. Roku 1981 byla otevřena MŠ n. p. ROSS. V letech 1985-1987 byl uveden do provozu areál SOU Pozemních staveb a Agrozetu. V letech 1993-1996 došlo k plynofikaci celého města včetně Hracholusk. V roce 1997 byla provedena demolice dosavadní a zahájena výstavba nové digitální telefonní ústředny.

Ze zdejších pamětihodností musíme zejména zmínit: od 1. září 1964 památkově chráněnou kapli sv. Viléma od architekta Octavia Broggia s freskami Václava Vavřince Reinera z let 1725-1726 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-vilema18389722); pozdněbarokní hostinec U Chmelového věnce čp. 758 z počátku 19. století, který byl několikrát adaptován v následujícím století; novorenesanční budovu Zemské hospodářské školy z roku 1899; pseudorenesanční dům čp. 679 ze 2. poloviny 19. století; pamětní desku malíři prof. Otakaru Nejedlému na čp. 786; empírovou kapličku sv. Rodiny z 1. poloviny 19. století u domu čp. 787-788; empírovou kapličku Nejsvětější Trojice z počátku 19. století u domu čp. 773; empírová Boží muka z 19. století při cestě do Klenče; objekt skladiště a balírny chmele čp. 726, jenž byl vybudován a vlastněn Českým chmelařským spolkem, jehož okresní odbor v Roudnici nad Labem (Okresní odbor Českého chmelařského spolku pro král. České pro soudní okresy Roudnice, Velvary a okolí v Roudnici n. L.) byl ustaven na valné hromadě ve spolkové místnosti jednoty "Říp" 10. července 1914. Jedním z nejvýraznějších místních rodáků byl dipl. agronom Václav Kasalický (8. listopadu 1884 Hracholusky - 2. května 1942 Osvětim), jenž se osvědčil nejen jako zemědělský odborník, komunální politik a spolkový činitel, nýbrž také jako příslušník protifašistického odboje. V Hracholuskách se však narodil i četnický strážmistr Josef Brázda, který byl 12. prosince 1865 vyznamenán stříbrným záslužným křížem za záchranu staré ženy z hořícího domu při požáru v Evani 24. srpna téhož roku. Rovněž téměř každý profesor a ředitel zdejší hospodářské školy zanechal za sebou i dílo nebo činnost mimo svůj obor, např. ředitel Vilém Teklý byl od roku 1881 členem českého zemského sněmu a od roku 1891 říšské rady. K tomu ještě dodejme, že v Hracholuskách prožil své dětství spisovatel Jan Kozák (25. března 1921 Roudnice nad Labem - 5. května 1995 Praha), jehož otec zde věnoval veškerý čas dělnickému hnutí. Přilehlý kopec "Slavín" byl původně zván jako "Šibeňák" a vztahuje se k němu řada legend a pověstí. Do roku 1904 byl úplně holý a následně začal být zalesňován a na jižním úbočí byly vinice hospodářské školy. V téže době se tu začal těžit písek a díky tomu byla objevena řada pravěkých artefaktů od středního eneolitu přes dobu bronzovou až do doby hradištní. Z kusých nálezů někteří autoři soudí, že se na kopci mohla nacházet opevněná slovanská osada či dokonce hradiště.