Hrad Choustník
Poměrně rozsáhlá zřícenina hradu založeného po roce 1262 se nachází nad obcí stejného názvu, asi 5 km východně od Sezimova Ústí.
Přes hrad vede zelená turistická trasa - vede z obce Choustník do Mlýnů. Výstup je z obou stran poměrně náročný, pro cyklisty lze říci až neschůdný (krom toho, že je výstup poměrně prudší, je tam řada kamenů a kořenů), i když kolo se nechá vytlačit snad všude. Z Choustníku je to pomalým tempem slabá půlhodinka. Pro cyklisty doporučuji zpáteční cestu po neznačené "silnici", na kterou se značka napojuje těsně u hradu. Nahoře je to kousek betonové prudké cesty, která se mění v příjemnou lesní pohodlnou cestu, po které bez jediného šlápnutí sjedete k silnici - vlevo Choustník, vpravo Mlýny.
V současné době je zřícenina hradu Choustník nákladem Památkového úřadu v Táboře zrestaurována, jsou patrny zbytky nádvoří, obytných stavení a 2 věže, z nichž větší - severní, tzv. Čtverhranná je přístupná a slouží jako rozhledna. Z vrcholu je překrásný pohled do okolí. Za jasných dnů je vidět až na Šumavu či vzdálené Brdy.
V létě se zde pravidelně konají Choustnické slavnosti s ukázkami historického šermu, dobýváním hradu a účinkováním kočovných divadel a country skupin.
Vstup na hrad je zpoplatněn - ale myslím za skutečně symbolickou cenu 30,- Kč za osobu.
My jsme hrad navštívili na naší okružní cyklotrase z Tábora.
Choustník, hrad bergfritového typu, vyrostl v nejzápadnější části hřebene s množstvím výrazných skalních masívů v období před rokem 1282, kdy je prve zmíněn jako sídlo Beneše z Choustníka. Čtyřpatrovou hranolovou věž chránila hradba kopírující obvod tohoto skalního útvaru. V jeho západní části byla vystavěna budova paláce na půdorysu cca 20x10m. Zdi naznačující členění jeho interiéru do původních místností se zachovaly dodnes, stejně tak jako klenuté sklepení. Hradní věž byla přístupná právě z paláce, nynější vstup z úrovně nádvoří je až pozdějšího data. Vstupní brána stála otočena k východu, vedl k ní delší pozvola stoupajcí most, jehož pilíře jsou stále patrné.Perličkou tohoto sídla je fakt, že se jednalo to tzv. dvojhrad - dle smlouvy mezi pány z Choustníka doslova "hrad mezi sebou rozdělený". Na části východní bašty vzniká nová menší věž, která tak posiluje obranyschopnost proti případnému útoku od východu. K ní přiléhá nová zástavba vedoucí až k již zmíněnému západnímu paláci. Z té se zachovala především severní (nádvorní) zeď, ve které můžeme obdivovat Krásné kružbové žulové okno hradní kaple.
Další přestavby se hrad dočkal až za Petra z Rožmberka - i když pod novým majitelem ztrácí rezidenční funkci, není rozhodně opomíjen, sídlí zde purkrabí. Pro posílení východní části hradu se buduje nová hradební zeď. Ta ve své majestátní výšce směřuje až k dalšímu skalnímu suku na východě, odkud se vrací zpět a uzavírá tak nově vzniklé nádvoří. Přístupová cesta z tého strany je nebezpečně pozvolná, je proto třeba stavět předsunuté opevnění. Zajímavé je, že východní část této 200 m dlouhá hradby nemá Ochoz s cimbuřím - je podobně jako např. u nymburské fortifikace zakončena pouze strmou stříškou.
Za husitských válek byl rožmberský hrad logickým trnem v oku táboritů, zvláště pak když leží pouhých 15 km daleko od města. Na hradě se usilovně pracuje na zdokonalení opevnění - buduje se parkánová hradba na jihu, východ posilují vystouplé bašty, hloubí se příkopy.
Na dalším ze skalních suků na východě roste předsunutá hranolová věž o hraně cca 10 m, která však byla směrem k hradu otevřená (aby se v ní případně nemohl opevnit nepřítel). Fortifikace hradu byla i dále na východ zesilována zdmi na jednotlivých skalních výstupcích. To vše bylo doplněno od jihu tzv. oborou - rozsáhlým valovým opevněním. Tento prostor sloužil např. jako sídliště vojska.
Nicméně, později se majitelé začínají rychle měnit, koncem 16. stol je hrad veden jako zanedbaný, roku 1614 již jako pustý. Koncem 20. století bylo provedeno poněkud diskutabilní zajištění zříceniny důkladným obetonováním koruny všech zdí.
Choustník je přesto nádherným místem, které je přístupné za nepatrné vstupné. Prohlídku lze spojit z návštěvou nedalekého Kozího Hrádku a např. též s výstupem na věž Kotnov - jediný to pozůstatek městského hradu v Táboře.