Hradec Králové - výpravná budova železničního nádraží

Nádražní budova je v každém městě jakousi pomyslnou vstupní branou. Nejinak tomu je i v Hradci Králové. V tomto článku se rozepíši o v pořadí třetí nádražní budově, která cestujícím slouží dodnes.

V první polovině minulého století si její výstavbu vyžádal růst a význam města, které bylo nazývané salonem republiky. V roce 1928-29 vznikl na prknech architektů bratří Václava Rajchla mladšího a Jana Reichla projekt, podle kterého byla reprezentativní nádražní budova v letech 1930-35 postavená. Její slavnostní otevření se konalo 5. května 1935 (viz foto).

Ve své době toto monumentální dílo patřilo mezi nejmodernější nádražní budovy ve střední Evropě a ovlivnilo další vývoj obdobných objektů v Čechách. Během stavby se ozývaly kritické hlasy ohledně zbytečné velikosti díla. Později se však ukázalo, jak nadčasový a dispozičně kvalitní byl projekt bratří Rajchlů.

Nádražní budova na východní straně Riegrova náměstí je dlouhá 152 metry. V jejím hlavním průčelí lze napočítat 41 okenních os. Vnější omítka je břizolitová doplněná pískovcovými a žulovými obklady.

Hlavní dominantou nádražní budovy je 46 metrů vysoká čtyřboká věž, jejímž vnitřkem vede schodiště k bývalým rezervoárům pitné a užitkové vody, potřebné pro železniční stanici. Na vrchu věže, ve výšce 37 metrů, se nachází Ochoz, nad kterým se zvedá devět metrů vysoká, měděným plechem pokrytá, nástavba. Na každé straně věže jsou instalovány hodiny, v noci svítící.

Věž rozděluje nádražní budovu dispozičně i provozně na dvě části. Jižní dvoupatrové křídlo (vlevo od věže) je ze železobetonového skeletu s cihlovou výplní. V průčelí křídla jsou nad posuvným vchodovými a východovými dveřmi dvě velká vitrážová okna. Pravé okno, viditelné z náměstí, zve příchozí ke vstupu do nádražní haly. Levé vitrážové okno, pod kterým je východ z haly, je dělené pilíři korespondujícími s členitostí fasády. Dříve okna zdobily krásné vitráže s motivy Merkura (antického boha, patrona cestování) a znakem republiky. Dnes jsou to znaky Českých drah a města Hradce Králové.

Sedlová střecha má ocelovou konstrukci se skleněnými tabulemi poskytujícími nádražní hale přirozené denní osvětlení. Křídlo ukončuje rizalit se sousoším světlonošů od akademického sochaře Josefa Škody. O tomto sousoší píši v samostatném článku (přečíst si ho můžete po kliknutí zde). Prostor před jižním křídlem chrání před nepříznivým počasím dlouhá stříška vynesená na konzolách.

Severní třípatrové křídlo nádražní budovy (vpravo od věže) je z cihelného zdiva. Jeho valbová střecha po obvodu je pokrytá pálenými taškami. Toto severní křídlo je administrativní, neslouží cestujícím.

Před téměř 80 lety cestující našli v nádražní budově příjezdovou a odjezdovou halu vytápěnou teplým vzduchem, čekárnu pro první, druhou a třetí třídu, restaurace, vinárnu, prodejny, přednáškové místnosti, šatny, úschovny zavazadel, umývárny s lázněmi, záchody, samozřejmě pokladny a provozní kanceláře. Ve 2. patře se cestující mohli ubytovat v hotelových pokojích a najíst se v hotelové restauraci.

V nádražní budově se dále nacházelo patnáct služebních jedno až čtyřpokojových bytů o velikosti 50 – 90 m2, většinou s pokojem pro služku a výhledem z předsíně do nádražní haly. Obytnou část budovy dále doplňovaly ubytovací pokoje pro železniční zaměstnance a byt restauratéra.

Obě nádražní haly byly propojené s krytými nástupišti podchody.

Dnešní nádražní budova ve svém využití a poskytování služeb pokulhává za časy minulými. Není již tolik pohostinným místem, občas se stává útočištěm nejen cestujících.