Ulice Pavla Hanuše v Hradci Králové

Tato ulice patří mezi nejkratší královéhradecké ulice. Původně byla součástí Čechovy ulice, jež obdržela svoje pojmenování v roce 1911. Ale dříve těmito místy žádná ulice nevedla, jednalo se totiž o pouhá pole mezi dnešními ulicemi Habrmanovou a Horovou, což je vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA220018400), z níž rovněž seznáme to, že ono pole náleželo a bylo obhospodařováno sedlákem Huškem z čp. 1 v Šostenách. Tento stav vydržel až do přelomu 19. a 20. století, což naopak potvrzuje reambulace stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_3361_3).

Všechny domy totiž na tomto místě vyrostly až před 1. světovou válkou a mnohé prošly velkou vlastnickou proměnou, např. 12. srpna 1915 byla na návrh vymáhající strany Spořitelny městské ve Slaném uspořádána dražba domu čp. 299 s veškerými pozemky, který byl tehdy odhadnut na 24 849,48 K. Do této dražby byl přihlášen také dům čp. 300 v odhadní ceně 25 487,56 K.

Přestože se to dnes nezdá, i zde byl čilý živnostenský ruch. Roku 1923 působil v domě čp. 300 kamnář František Faltys, v čp. 253 malíř Vít Holub a obchodnice smíšeným zbožím Terezie Holubová, v čp. 241 kožešník Antonín Ježek a v čp. 299 cukrář Josef Siksta. O 2 roky později bylo kritizováno vedení města za špatnou úpravu a údržbu ulic, protože v ulici před domem čp. 253 se propadl vedle žumpy chodník a nic se delší dobu nedělo.

Teprve roku 1963 došlo k oddělení části Čechovy ulice mezi Habrmanovou (tehdy Maxima Gorkého) a Horovou ulicí a přidělení současného názvu, který obdržela v předchozím roce na památku železničního zřízence a příslušníka protiněmeckého odboje Pavla Hanuše, který tu žil v čp. 256. Výše zmíněný odbojář se narodil 16. března 1889 v Dolních Štěpanicích a vyučil se strojním zámečníkem. Za 1. světové války padl do ruského zajetí (29. srpna 1914), kde vstoupil nejprve do československých legií, následně se však stal členem Komunistické strany Československa na Rusi a vstoupil do řad Rudé armády. Měl tak podobný osud jako Jaroslav Hašek. Po návratu do Československa byl zaměstnán na železnici, nejprve v Jaroměři a později jako dílenský v Hradci Králové, kde se do dějin zapsal též jako pokladník krajské organizace KSČ a jeden ze zakladatelů Jednoty proletářské tělovýchovy. Během německé okupace byl velmi aktivním v komunistickém odboji. Když se pro něj stalo Královéhradecko již velmi nebezpečnou lokalitou, začal se skrývat v Praze. Tam byl v roce 1940 zatčen a uvězněn. Popraven byl 1. července 1942 v Praze.

V této ulici, sestávající pouze z domů čp. 233, 241, 252, 253, 256, 286, 299 a 300, které slouží převážně k bydlení nebo jako kancelářské prostory (v letech 1994-2000 sídlila v čp. 286 společnost KABEL PLUS VÝCHODNÍ ČECHY, a. s., od roku 1995 je čp. 299 sídlem firmy MSP final s. r. o. a čp. 300 od roku 1996 společnosti HIOSS, s. r. o. a od roku 2003 HIOSS REAL, s. r. o.), nenajdeme žádné významné pamětihodnosti. Její ozdobou jsou zejména domy čp. 241, 233 a 252, jež v roce 1931 náležely Antonínu Ježkovi a A. Hanušovi (čp. 233, 252 a 253). Naposledy na sebe ulice upozornila tím, že zde 19. listopadu 2011 řidič Jaroslav Novák několikrát přejel na přechodu 3letého a 7letého chlapce. Ani jeden z nich nepřežil.

Na závěr je třeba ještě dodat, že vícepatrové domy na jižní části procházejí v posledních letech různými proměnami, naposledy v loňském roce tak bylo u čp. 300. Ale počátek těchto radikálních změn je již staršího data, protože s modernizací pětice zdejších domů (čp. 286, 256, 253, 256, 299, přičemž v prvním objektu měli být bezbariérové byty pro invalidy) se počítalo již koncem 70. let 20. století, ale ta byla několikrát odložena a naposledy měla začít v roce 1989, k čemuž nakonec nedošlo v souvislosti se sametovou revolucí a následnými změnami vlastníků. Jedním z upravovaných domů se mělo stát i čp. 241, které tehdy náleželo podniku Eram. Postupné přestavby a úpravy však byly zahájeny až o rok později.