Hálkova ulice v Hradci Králové

Stejně jako většina ulic v této části Pražského Předměstí vznikla Hálkova ulice na místě bývalých polí, která spolu s přilehlými loukami nahradila v 18. století řadu zrušených slepých labských ramen a různých mokřadů, což nám přináší I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113). Podle indikační skici stabilního katastru z roku 1840 víme, že tehdy tato pole náležela šostenským hospodářům z čp. 38, 39, 41 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA220018400), přičemž na pomezí dnešních ulic Hálkovy a Všehrdovy se nacházel právě statek čp. 39 Františka Scheiwla, jenž býval původně roubený a přestavbou prošel ve 2. polovině 19. století, což je naopak zjistitelné z reambulace stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_3361_3).

Když se Pražské Předměstí začalo postupně díky železnici a řadě jak v obci samé, tak v sousedních Kuklenách vznikajících továren, rozrůstat, bylo potřeba se poohlédnout po místech, kde by začala nová výstavba. Nakonec byla vybrána ta jižním směrem k Šostenám, kde byl v roce 1898 otevřen hostinec Chicago a po něm vysvěcena nová školní budova, obojí můžeme nalézt do dnešní doby v Habrmanově ulici, přičemž čtvrť Chicago byla založena oficiálně roku 1895. Odtud se pak postupně rozšiřovala zástavba k budoucí Hálkově ulici, jíž částečně narušila povodeň roku 1907. Celá tato lokalita se začala značně měnit, např. Bezedné jezírko bylo zavezeno a na jeho místě byly v roce 1911 založeny sady, pojmenované po tehdejším starostovi Pražského Předměstí Františku V. Fialovi (dnešní Sukovy sady). To vše se dělo v souladu s regulačním plánem obce od Ing. Františka Staňka, který vznikl a byl schválen roku 1894. Další pak následoval v roce 1912 (Ing. arch. Oldřich Liska), kdy již Hálkova ulice částečně existovala a došlo též k její elektrifikaci. Následující proměny pak vycházely již z regulačních plánů tzv. Velkého Hradce Králové.

Co se týká pojmenování tohoto veřejného prostoru, tak zůstalo od vzniku ulice stále stejné, nevadilo totiž žádnému režimu, který v naší zemi vládl, ať šlo o habsburskou monarchii, německou okupační správu nebo komunistický režim, protože osoba básníka, prozaika, dramatika, literárního kritika a publicisty Vítězslava Hálka (5. dubna 1835 Dolínek u Mělníka - 8. října 1874 Praha) nebyla nijak problematická, neboť jeho lyrika a epika lahodila sluchu i zraku mnoha výrazných činitelů jak politického, tak kulturního života. I za tímto názvem ulice stojí pražskopředměstský starosta, inženýr a velkoobchodník uhlím F. V. Fiala (bývá označován za jakéhosi pražskopředměstského "JUDr. Františka Ulricha", neboť za své krátké funkční období nechal vylepšit povrch silnic, zasloužil se o okrášlení obce, vybudoval mateřskou školku, po městě rozšířil elektrické osvětlení apod.), protože prosadil spolu s továrníkem a velkoobchodníkem Alfredem Ippenem a továrníkem Janem Benešem to, aby byla nově vznikající veřejná prostranství pojmenována právě po velkých českých osobnostech, zejm. z oblasti literatury, což dokazuje to, že v sousedství Hálkovy ulice můžeme najít ulice: Čechovu, Všehrdovu či Wintrovu. Oficiálně jí byl tento název přisouzen roku 1911.

V té době zde již existovaly domy čp. 261 (majitelkou Karolina Valášková), 270 (Josef Voltr), 271 (Josef Hrubý), 277 (Oldřich Doležal), 287 (František a Anna Vaňkovi), 288 (Josef Ryšánek), 298 (Josef Voňka), 303 (František Vaňa), 309 (Jan Horák) a 311 (Hugo Hanyš). Další výstavba proběhla v následujících letech, kdy šlo o objekty čp. 337, 354 a 356. Značná část však byla vybudována až díky zaměstnancům místního železničního nádraží, kteří by jinak nemohli kvůli finančním záležitostem stavět, a tak založili družstvo, následně známé jako Stavební družstvo železničních zaměstnanců pro Hradec Králové II a okolí, z. sp. s r. o. Většina z těchto objektů vznikla na přelomu 20. a 30. let 20. století (462-466, 468 a 472-473), k nimž ještě přibyl dům čp. 738, jenž vyrostl na odkoupené části zahrady čp. 468. Roku 1931 tak byla celá ulice stavebně dokončena a tvořena tak současnými čp. 261 (František Vaníček, v roce 1925 došlo k povolení přístavby zámečnické dílny), 270 (Julie Voltrová), 271 (Josef Hrubý), 277 (Oldřich Doležal), 287 (Anna Vaňková), 288 (Josef Černohlávek), 298 (Vilém Thien), 303 (Marie Burdová), 309 (Kamil a Marie Nepasičtí), 311 (Marie Ryklová), 337 (Marie Medáčková, původně řazeno do Všehrdovy, tedy Žerotínovy ulice), 354 (Vojtěch Musil), 356 (Marie Andrsová), 462 (Čeněk Pospíšil), 463 (František Rezek, roku 1931 došlo k přístavbě prádelny a dřevníku), 464 (Alois Fidrmus, v roce 1931 bylo uděleno povolení k obývání přístavby), 465 (František Hyška), 466 (František Kittler), 468 (Antonín Klimt), 472 (Jaroslav Jurnečka), 473 (Josef Vojtěch, roku 1933 byla provedena přístavba domu) a výše jmenovaný objekt čp. 738 Vojtěcha Válka, jehož obývání bylo úředně povoleno v roce 1928.

Architektonicky se ulice během 20. století značně změnila, k některým objektům přibyla patra, jiné domy obdržely přístavby, nová okna, fasády, střechy apod. Nejvíce dochované v původním stavu zůstaly objekty čp. 462-465 a 472-473, přičemž plány byly většinou zhotoveny stavitelem Václavem Capouškem. V roce 1926 bylo schváleno usnesení, aby byla zdejší kanalizace rozšířena až k ulici Jiřího Purkyně (dřívě známé jako Blancova). V té době bylo rovněž dokončeno místní osvětlení. Výrazná renovace ulice pak proběhla na přelomu 70. a 80. let 20. století, a to včetně místní komunikace a sítí pod ní, pokud nepočítáme přechod ze svítiplynu na zemní plyn. Památkou na ni bylo ponechání maringotky na rozhraní s ulicí Jiřího Purkyně, což vyvrcholilo kritickým dopisem místního občana Františka Kellera a následnou rychlou reakcí ze strany Technických služeb města Hradce Králové. Od té samé doby však má stejně jako další ulice v okolí problém s parkováním, který vygradoval rozšířením parkovacích zón ISP na část Pražského Předměstí k 29. červnu 2009, kdy se Hálkova ulice stala prvním místem s neplaceným parkovacím stáním a dosud se nenašlo žádné řešení. Počátkem 90. let 20. století se rovněž tato dosud klidná ulice zapsala několikrát do černých kronik odcizením nebo poškozením několika automobilů a později i jinými věcmi. V letech 2004-2005 byla v části ulice provedena nová kanalizace. V roce 2011 pak prošla ulice jednou z posledních rekonstrukcí.

Na závěr je ještě třeba dodat, že v domě čp. 303 žil a působil hudebník Josef Frýda. V rohové budově čp. 337 bývalo řeznictví a uzenářství Václava Medáčka, který předtím působil v čp. 250. Naopak do domu čp. 462 často zajížděli na návštěvu mnozí národněsocialističtí politici, např. JUDr. Milada Horáková či Fráňa Zemínová, protože manželka majitele Marie Pospíšilová bývala místodůvěrnicí (místopředsedkyní) pražskopředměstské městské organizace i jejích různých komisí, jež bývala známá jako Hradec Králové II., i když tehdy ještě Pražské Předměstí nebylo součástí Hradce Králové. K tomu ho připojili až němečtí okupanté v roce 1942. Vedle toho púsobila v řadě obecních komisí, a to bez nějakého finančního ohodnocení (školní, chudinská, ženská). Její manžel, vrchní oficiál státních drah Čeněk Pospíšil, zase spoluzakládal Volnou myšlenku a býval členem nebo funkcionářem řady místních spolků a tak bychom mohli ještě dlouze pokračovat.