Hruboskalské skalní město
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Během krásné dovolené v Českém Ráji jsme zavítali i do Hruboskalského skalního města, které nás vždy lákalo k návštěvě, jelikož máme rádi tyto kamenné krasavce matky přírody.
Autem jsme přijeli k zámku Hrubá skála a po silnici, která kopíruje hned tři trasy ( žlutou, modrou a červenou ), jsme šli pěšky kousek dál. Po asi 200 metrech jsme dorazili na odbočku, zvanou U Adamova lože. Zde se rozchází žlutá s červenou a modrou trasou. My jsme zvolili žlutou, jenž nás posléze zavedla do skalního města. Ovšem předtím jsme šli prozkoumat již zmíněné Adamovo lože. Ne snad, že by jsme již byli unaveni a potřebovali si lehnout, ale lákalo nás poznat o co vlastně jde. Úzkou skalní štěrbinou a poté po kamenných schodech jsme sestoupili na malé prostranství, obklopené strmými sklaními stěnami. Pak jsme ho spatřili, to studené, kamenné lože, zvané Adamovo. V minulosti možná tak studené nebylo, neboť bylo zahříváno milenci, kteří se tu prý scházeli. Turnovský sochař Chládek vytesal na objednávku Františka Adama z Valdštejna do skály oltář lásky, vedle kterého stála nahá milenecká dvojice, a byl zakončen soškou Amora. Naproti byla vytesána široká pohovka, pod níž se choulí dva lvi, dnes již jako všechny ostatní reliéfy těžko rozeznatelní. Místo bylo v minulém století často navštěvováno mileneckými dvojicemi a dostalo jméno "Adamovo lože". Dokonce se zde natáčely scény pohádky Bajaja.
Vrátili jsme se na rozcestí a po žluté pokračovali dále. Cestička nás neomylně dovedla k vyhlídce, odkud byl krásně vidět zámek Hrubá Skála. Ano, jedná se o Zámeckou vyhlídku, ale není jedinou, ze které je zámek vidět. O chvíli později jsme došli na druhou, která se jmenuje Mariánská. Prý je ta nejkrásnější v Českém Ráji a nabízí výhledy na panorama Hrubé skály, Trosek a Kozákova. Mimo to je odtud nádherný výhled na skupinu skal Sahara, Dvanáct apoštolů, Větrník, Dračí věž a další skály. Leží na skalním bloku v oblasti Dračích skal, asi 1,5 km od zámku Hrubá Skála.
Když jsme se dost vynadívali, opustili jsme vyhlídku a protože kvůli oběma vyhlídkám jsme sešli ze žluté značky, vracíme se po stezce zpět. Po chvilce jsme došli ke schodišti, po kterém jsme prudce sestoupili k dalšímu zajímavému místu na naší trase. Stanuli jsme na symbolickém hřbitovu horolezců, kteří zahynuli na svých výpravách. Byl založen pod stěnou takzvané Nekonečné skály. Původní myšlenka sochaře a horolezce V.Karouška došla naplnění po tragédii horolezecké výpravy v Peru roku 1970, kde on sám zahynul. Doufejme, že další přibývat nebudou.
Opustili jsme hřbitov a pokračovali již mírným klesáním stále po žluté trase. Minuli jsme skalní útvary napravo a zanedlouho jsme došli k vodnímu prameni, který byl pojmenován podle Barbory a nedaleko byl druhý, který se jmenuje Antonínův. Manželé Barbora a Antonín Šlechtovi tak mají každý svůj pramen. MUDr. Antonín Šlechta se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, otevřel provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách. Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě. U pramene jsme pojedli z vlastních zásob, spočinuli a občerstvili se. I když jsme se nacházeli přímo nad lázněmi Sedmihorky, vydali jsme se dále.
Po několika desítkách metrů narazíme na další pramen, tentokrát Josefův. Je upraven a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby lázeňští hosté netrpěli blátem rozmočené cesty. Dřevěná socha muže vedle pramene je nehybná a mlčí, i když jsme se ho zeptali na cestu. Pokrčíme rameny a jdeme dál po trase, která je značená již modře i žlutě. Po 200 metrech přicházíme na rozcestí, kde se obě barvy rozchází. Jsme u Smíchousova rybníka. Volíme modrou značku, která nás již zavede do nitra skalního města.
Nejdříve ovšem po pravé straně vidíme další z pramenů. V rokli, nad kterou se už zdvihá skalní město kolem Kapelníka, jsou dva prameny Kořenského. Josef Kořenský byl známý cestovatel z přelomu dvacátého století, a býval významným a častým hostem místních lázní.
A je to tady ! Ejhle, skalní město roztahuje své útroby a pohlcuje nás. Procházíme roklí, okolo nás vysoké skalní stěny, jimž vévodí Kapelník. Toho si ale prohlédneme až později z vyhlídek. Po železném schodišti šplháme ke krásám Egypta. Že by časová smyčka ? Ne, to se nad námi nachází skalní útvar Sfinga. Následuje průchod úzkou skalní průrvou a pak nekonečně mnoho železných schodů. Naštěstí jdeme dolů, horolezci, kteří nás se svou výbavou míjejí takové štěstí nemají a supící míří nahoru. Pak již sejdeme dolů zase na dno rokle. Nacházíme se Pod čertovou rukou, se kterou si tedy rozhodně nemůžeme plácnout, i když by se nám to možná za chvíli hodilo. Čertova ruka je totiž skalisko, na kterém ve 13.století stával hrádek, asi dřevěný, protože je zde možné spatřit stopy po trámových částech stavby.
A teď by se pekelná pomoc hodila. Čekal nás totiž prudký výstup po serpentinovém chodníku na Janovu vyhlídku. Rohatý nikde, ačkoliv jsme stoupání prokleli, stejně jsme museli vystačit z vlastními silami. Zpocení jsme konečně vyšlapali nahoru a mohli se tak pokochat prvními výhledy na skalní město. Z vyhlídky se nabízí výhledy na Kozákovský hřbet a do oblasti skal Majáku a Čertovy ruky.
Po chvíli kochání a odpočinku jsme pokračovali dále po modré a přišli jsme po 300 metrech na rozcestí U Kavčin. To nejhorší jsme měli za sebou a již jsme se pohybovali víceméně po rovině či z kopce dolů. Tedy záleží kterým směrem půjdete.
Kavčiny - to býval hrad, který spolu s již zmíněnou Čertovou rukou strážil hrad Valdštejn. Dnes zde najdete několik ve skále tesaných místnůstek, a jak už to u skalních hradů bývá, dobře patrné jsou i stopy po trámoví. K hradu nevede značená cesta, z rozcestí je to ale kousek. Neví se, kdo jej založil a kdy, jediná zpráva zní, že byl roku 1440 dobyt stejně jako Valdštejn. A tak jsme vyrazili k blízkému hradu, který se zde na rozdíl od dvou předchozích zachoval.
O hradě Valdštejn se více dozvíte v mém samostatném příspěvku.
Mnozí návštěvníci potom zamíří po červené, hlavní trase zpět k Hrubé skále nebo se vracejí po zelené do Pelešan, kde je parkoviště pro auta. My jsme po červené zamířili opačným směrem - respektive jsme pokračovali dál. Čekala na nás krásná rozhledna Hlavatice, ze které jsme viděli třeba město Turnov, Ještěd, Bezděz a Kozákov. nádhera. Stánek s občestvením nefungoval, turistickou známku jsme naštěstí koupili v informačním centru v Turnově o den dříve.
Kamennou krásku Hlavatici jsme opustili a ten jeden kilometr zpět k hradu Valdštejn utekl rychle. No a potom jsme již následovali stovky turistů po červené značce směr Hrubá Skála. Z hlavní trasy jsme si odskočili na vyhlídky U lvíčka a Na kapelu. Celé skalní město jsme měli pod sebou, naproti nás jsme viděli vyhlídku Janovu, na které jsme byli o pár hodin dříve. Jsou nádherní ti pískovcoví krasavci v Českém Ráji.
Tam, kde se setkává červená trasa s modrou, nachází se Arboretum Bukovina, kde se tyčí jiní krasavci. Tentokráte jsou dřevění a pochází mnohdy ze Severní Ameriky a nebo jiných končin. Arboretum založil roku 1857 majitel zdejších panství Jan Křtitel z Aehrenthalu a patří k nejstarším u nás. Prvními cizokrajnými stromy, zde vysazenými, byla douglaska tisolistá. Na vysázení a kompletaci celého parku se pracovalo až do roku 1925. Do druhé světové války však areál zpustl a obnoven byl až poté lesním závodem v Lomnici nad Popelkou. V arboretu funguje též informační centrum.
Z arboreta je to jen kilometr na zámek Hrubá Skála. Vrátili jsme se tedy na začátek naší cesty, cca po šesti hodinách putování s dětmi, beze spěchu, navíc jsme našli několik geokeší a rozhodně jsme neběželi. To byl již konec našeho putování z jednoho konce hruboskalského hřebenu na druhý. Návštěvu a prohlídku všech objektů a přírodních krás Vám jednoznačně doporučuji.
Je zde prostě nádherně, jako v ráji. Hruboskalsko je přírodní rezervace vyhlášená 22. dubna 1998. S plochou 219,2 ha patří k největším skalním městům v Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Důvodem ochrany je rozsáhlé skalní město se zachovalými reliktními bory. Hruboskalské skalní město zahrnuje stovky skalních masivů i samostatné věže, které dosahují výšky až 60 m. Díky malé odolnosti pískovce a stálému působení řady vlivů jsou skály bohaté na nejrůznější tvary a formy (voštiny, okna, brány). Hruboskalsko je součástí Geoparku Český ráj, který byl zařazen do sítě evropských geoparků v říjnu 2005.
https://www.turistika.cz/cestopisy/okruh-hruboskalskym-skalnim-mestem