Hugova huť
Turistické cíle • Technická památka
Naučná stezka nás údolím Jedovnického potoka od rybníka Dýmáku po slabém kilometru chůze přivede k areálu bývalé pily a zajímavé technické památce. Ta vysoká kamenná zeď s tajemným otvorem, stojící hned u stezky, je totiž posledním pozůstatkem staré huti.
K jejímu vzniku došlo díky ohromné vichřici, která se roku 1739 prohnala krajinou Krasu a po níž zůstalo v polomech ohromné množství dřeva. To pak, aby se zpracovalo, zároveň posloužilo jako levné palivo pro funkci Hugovy hutě, která zde byla hrabětem Antonínem Salmem založena o sedm let později. Součástí hutě byla slévárna a dvě kuplovny, což byly šachtovité válcové věže, v nichž se přetavovalo surové železo na litinu. Odpad (struska) byl na haldu vyvážen do blízkého žlíbku u Rudického propadání a dodnes je tohle místo nazýváno „Ve Struskách.“
V době své největší slávy - roku 1812, se u Rudic pro potřeby pecí vytěžilo na 27 tisíc vídeňských centů (1 cent = 56 kg) železné rudy. Ta pak byla v ročním cyklu trvajícím jen 25 týdnů zpracována v hutích a za tu dobu se v průměru získalo přibližně 112 tun železa. To ale bylo vedlejším produktem, neboť výroba byla specializována především na šedou litinu.
Rozvoj hutnictví na Ostravsku a ukončení těžby rudických rud bylo koncem 19.století příčinou i zániku Hugovy hutě.
Tajemný otvor v dosud zachovalé zdi je „pouze“ ústím tunelu podzemního náhonu, kterým byla na pohon strojního zařízení huti a hamrů přiváděna voda z dnes už zaniklého rybníka Floriánek. Od něj byla směrem k huti proražena několik desítek metrů dlouhá štola. Kdo by jí chtěl ale dnes celou prolézt, bude zklamán, neboť je díky závalu neprůchodná.