Náhon Salmovy huti v Rudicích.

Turistické cíle • Důl, štola, šachta

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Salmova nebo také Hugova huť v Rudicích (jedná se o jména významného hraběte a velice vzdělaného člověka rodu Salmů). Osobnost jež je silně spojena průzkumem jeskyní Moravského krasu získala vysokoškolské vzdělání ve Vídni jako právník. Stranou zájmu nebylo ani vojenství nebo přírodní vědy, těžba a hutnictví, ovládal i spoustu jazyků [2]. A právě jednoduchá forma hutnictví bude i tématem tohoto článku. Jde o tak významnou postavu především oblasti severně od současného Brna, že nebude od věci uvést i celé jméno, tedy Hugo František ze Salm-Reifferscheidtu. Podobně jako pro mě „průzkumně“ bližší tajemnou a PŘÍRODOU už silně skrytou krajinu průmyslové Ostravy, konkrétně oblasti bývalé koksovny „Svaté Trojice“, bude i spousta oblastí Moravského krasu již více nebo méně skrývat své dávné příběhy techniky nebo vědy. Určitě bude spousta lidí jež by o místech v Rudicích, Blansku, Adamovu a dalších mohli psát stovky stran poutavého textu. Já bych zde rád uvedl jen inspiraci na jedno nenápadné místo, které na první pohled nemusí vypadat až tak lákavě. Mnoho lidí nepochybně pozůstatek dávné historie odsoudí s popisem – zase nějaký špinavý kanál.

Úhledně vytvořená kamenná zídka nad klenbovou chodbou, charakteristickou spíše pro dávné časy než současnost, může mysl dobrodruhů vyprovokovat k průzkumu. No a protože jsem při povrchové exkurzi Rudicemi očekával i alespoň trochu „mírného“ podzemí, tak jsem se na to vhodně připravil a vzal kamerku a přilbu s dostatečnými světelnými zdroji. Díky nim sice váha a „neforemnost“ dosti vzrostla, ale na většinu míst se světla staly více než dostačujícími. Pro dokonalost by snad už stačily jen nějaké další pomocné světla na vhodné nasvícení z boku a získání „stínů“ a „hloubky prostoru“. Jak už to tak u mě bývá na místo setkání skupiny jsem dobíhal na poslední chvíli, ale nakonec jsem nějakou tu minutu k dobru získal. Inu, vzpomínky na prohlídku Rudického propadání s jeskyňáři mě „donutily“ se na druhou největší jeskyní Moravského krasu podívat znovu. Tedy jen na „vstupní část“ před ocelovými vraty. Ač se nejedná o moc dlouhou cestu, tak již trochu techničtější je a nepochybně i napodruhé na mě místo působilo velice silně. Chladivý setmělý a velký prostor opět ukazoval vztyčený prst s „textem“

DÁVEJ SI POZOR, JSEM KRÁSNÁ, ALE I NEBEZPEČNÁ!

Toto varování platí i při pohybu na povrchu a možná ještě více než v suťovém poli před horním vstupem na jakési římse před skalami. Ač jsem si na pohyb nohou dával hodně pozor, možná právě proto, tak jsem byl „poučen“ pádem a klouzáním dolů. Automatický režim zapůsobil a nevěnoval jsem se ničemu jinému, než jak tento neplánovaný pohyb co nejrychleji zastavit. To co jsem očekával pod římsou totiž nebylo nic jiného než skalní stěna. Pohyb se mi podařilo asi po dvou, třech metrech zastavit, což je vcelku dost velká vzdálenost. Pohled pode mě ukázal jen to, že výška k samotnému propadání není malá a určitě ji na vlastní kůži nechci ověřovat. Když už jsem se zde bleskově dopravil, tak jsem si alespoň prohlédl jednu menší jeskyňku nebo spíš jen dutinu, ale úvahu, že bych odtud nějak sestoupil až k „Dolnímu vstupu“, jsem z bezpečnostních důvodů okamžitě zavrhl, i když to byl ze začátku skvělý nápad jak si cestu zkrátit. V tomto okamžiku vypadal nad mé síly, respektive odvahu a zkušenosti. S pokorou jsem se tedy vypravil zpět a dával joo pozor na klouzající bahníčko a kořeny. Několik hodin, které mi zbývaly k začátku prohlídky Rudic jsem využil k proběhnutí a hledání lákavé propasti o hloubce možná až kolem jedné desítky metrů s názvem „Propast v Pokojné“ [3]. Najít se mi ji bohužel nepodařilo. Zato jsem si průzkumem místa a procházením křovím zajistil onu nutnost běhu z jedné části obce Rudice (zhruba od lesní cesty se jménem „Zrcadlová“) kolem pískovny Seč a kostela svaté Barbory (ne nadarmo patronky všech lidí v podzemí) kolem větrného mlýnu s nedalekou speleologickou základnou ostrým seběhem ke „Kolíbkám“ a doprava proti toku potoku Jedovnice k místu setkání. Toto místo bylo prakticky hned vedle onoho člověkem vytvořeného kamenného „tunelu“. Zvědavost a nenápadné „nakopnutí“ průvodcem „kdo se chce podívat dovnitř může...“ vybídlo k seskočení dovnitř, zapnutí kamerky a světel. Vevnitř jsem byl možná ještě dřív než tato věta dozněla…

Širší část chodby možná po deseti až dvaceti metrech skončila užší trubkou. Tou by se asi dalo dostat dále, nicméně vzhled průzkumníka po návratu by již asi příliš vábný nebyl. Také by to již zde na začátku znamenalo se rozhodnout jakým způsobem lézt. Jestli nohami nebo hlavou napřed. Každé má své pro a proti. Pokud bych postupoval hlavou napřed, tak bych dobře viděl co mám před sebou. To pro „první cestu“ není vůbec ke škodě. O to více pokud by se někde dál nacházela nějaké propástka. Na druhou stranu couvat zpět bude o to nepříjemnější a případný úprk zpět do bezpečí bude výrazně pomalejší. Pochopitelně na průzkum ne příliš čisté trubky nebyl moc čas. Nicméně myslím, že i krátké video prostornější chodby před ní nemusí být k zahození.

Tolik tedy k jednomu nenápadnému místu ve východní části Rudic, respektive východní části oblasti „Stará huť“. Východním směrem patrně chodba pokračuje pod něčím, co vypadá jako obrovský val, možná pozůstatek samotné huti. Času na prozkoumání této části z opačné strany (pravé) Jedovnického potoka, tekoucího do Rudického propadání, nebylo mnoho a teď mi to při psaní článku dost chybí. Podobné „valy“ v Ostravě skrývají neméně tajemné pozůstatky průmyslových budov, koksoven nebo dolů.

V Rudicích dosahovaly největšího vytěženého objemu okolo roku 1812 a jednalo se přibližně o 1,5 tisíce tun prý velice kvalitní rudy. Spojitost s Ostravskem není náhodná, nicméně pro těžbu železné rudy v okolí Rudic neznamenalo nic dobrého. Proto už ke konci stejného století, na jehož začátku dosahovala místní těžba a výroba železa i litiny maximum, hutě zanikly. Určitě není nezajímavé, že člen stejného rodu žijící ve stejném století – Hugo Karel Eduard kníže Salm-Reifferscheit-Raits (1803 – 1888) v Ostravě založil černouhelný důl „Hugo-Eliška“. Vzhledem k blízkosti důlních měr dalších významných majitelů dolů na Ostravsku Zwierziny a Wilczka docházelo k častým sporům mezi nimi a knížetem. 27.11.1851 byla dekretem 2056 přidělena nová důlní míra knížeti Salmovi. Označeny byly jako „HUGO I až VIII“ [5] - [6]. Poval jámy Hugo I se nyní nachází nedaleko křížení ulic Kramolišova a Čtvercová [7].

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.hrady.cz/technicka-pamatka-hugova-hut

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hugo_Franti%C5%A1ek_ze_Salm-Reifferscheidtu

[3] https://blanensky.denik.cz/zpravy_region/opomenutou-propast-zkoumali-pred--lety20090506.html?login=1 … „Propast v Pokojné“.

[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl_Salm_VII_%E2%80%93_Hugo

[5] http://podzemi.solvayovylomy.cz/histhor/lokality/okr/51.htm

[6] https://www.hrady.cz/technicka-pamatka-dul-salm-i-ignat-salmovec/texty?tid=21536&pos=300

[7] https://en.mapy.cz/turisticka?source=base&id=2560164&x=18.3247262&y=49.8310798&z=19

[8] https://www.rajce.idnes.cz/mira18/album/salmova-hut

[9] https://www.irozhlas.cz/node/5943601

[10] https://www.youtube.com/watch?v=mOL5Td8fXoU … VIDEO NÁHONU.

GPS souřadnice: