Janoslavice (Rohle) – jubilejní kameny knížete Jana II. z Lichtenštejna

Jubilejní kameny knížete Jana II. z Lichtenštejna jsou dobovou připomínkou, se kterou se na našem území můžeme setkat poměrně často. Jednu takových příležitost nám nabízí – v tomto případě velmi stylově - také vesnička Janoslavice na Šumpersku, která je částí obce Rohle. Přímo mezi zdejšími domy bychom ale tento památník hledali marně; nachází se totiž těsně pod vrcholem téměř 500 m vysokého kopce Humenec.

Kamenný památník byl postaven roku 1898, tedy ke 40. výročí panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna. Tvoří jej kamenná - asi 1,2 m vysoká - deska, která je zasazena do mohyly postavené z neopracovaných kamenů. Na desce si můžeme přečíst latinský nápis, který nám sděluje, že „Principis Joannis de Liechtenstein Quercetum XXXX anno Regim. Jubil. XII. Novemb. MDCCCXCVIII“. V roce 1908 tento nápis doplnil text, který všem připomíná 50. výročí jeho moudrého panování. Píše se zde „L. jäh. Reg. Jubil. MCMVIII“.

Podobné památníky se v roce 1898 stavěly i na mnoha dalších místech lichtenštejnských lesních revírů. Okolo nich se současně vysazovaly jubilejní dubové háje. Celkový počet dubů v každém háji – tedy 58 - symbolizoval věk knížete. Z toho 18 dubů červených připomínalo jeho věk v den začátku panování, 40 dubů (20 letních a 20 zimních) vyjadřovalo počet let Janova panování.

Janoslavické jubilejní kameny se nacházejí vedle (po levé straně) lesní asfaltové cesty, která u Rohelské boudy odbočuje ze silnice mezi Brníčkem a Rohlí na jihozápad (tedy do kopce a při cestě na Rohli doprava).

Na závěr ještě - jako drobné doplnění - pár informavcí o muži, kterého má tento památník připomínat.

Jan II. z Lichtenštejna, plným jménem Johann Maria Franz Placidus, byl šestým dítětem knížete Aloise II. Josefa z Lichtenštejna a hraběnky Františky de Paula, rozené Kinské z Wchynicz a Tetowa. Narodil se jako jejich šesté dítě 5. října 1840 na zámku Lednice. Měl celkem devět sourozenců – osm sester a mladšího bratra Františka. Ovládal několik jazyků, dosáhl vzdělání v oblasti národního hospodářství i techniky a procestoval velkou část Evropy, kde projevoval naplno svůj zájem nejen o umění a vědu, ale i o problémy sociálně - etické a hospodářské. V listopadu roku 1858 se jako starší ze dvou bratrů ujal řízení rodových panství na Moravě, v Čechách i v Rakousku. Současně také v roce 1862 podepsal první lichtenštejnskou ústavu (v roce 1921 i tu druhou) a všemožně se snažil o zlepšení hospodářské situace a neutralitu Lichtenštejnska. Na svých državách také podporoval lehký průmysl, zakládal školy, dětské léčebny, nemocnice, chudobince i kostely a také budoval vodovody. mosty, silnice a železnice. Pomáhal zejména chudým a nemocným, takže se nelze divit, že začal být brzy nazýván Janem Dobrotivým. A tak se na deskách jubilejních památníků objevoval i vyrytý český, německý nebo latinský nápis, jehož část znamená „Duby Knížete Jana Dobrotivého“.

Tyto památníky, jejichž stavění inicioval knížecí lesní rada Julius Wiehl (od roku 1897 ústřední ředitel lichtenštejnských lesů v Olomouci), můžeme označit za lesní, protože právě v našich hvozdech je nacházíme. A není to náhoda - kníže Jan II. se také velmi zajímal o lesnictví a chov zvěře, o čemž svědčí mj. fakt, že roku 1898 založil úsovské Lovecko - lesnické muzeum.

Jan II. z Lichtenštejna, který byl také vévodou opavským a krnovským, hrabětem z Rietbergu nebo rytířem Řádu zlatého rouna, zemřel na valtickém zámku 11. února roku 1929, kdy svět už nebyl „jako tenkrát“, a následně byl pohřben v rodinné hrobce ve Vranově u Brna. Kamenné lesní památníky nám dodnes připomínají dlouhou vládu moudrého panovníka.