Javornické Kasárne

Známý lyžařský areál se sjezdovkami se rozkládá na ploše padesáti hektarů v nadm.výši od 905 m do 1070 metrů na severozápadních svazích nejvyšší kóty pohoří – 1072 m vysokého Velkého Javorníku. Obklopuje jej překrásná horská příroda a za dobrého počasí se ze silničky procházející areál pod sjezdovkami otevírá přes koruny smrků fantastický výhled na hradbu Vsetínských vrchů i vzdálenější, zato ale mohutnější masívy Moravskoslezských Beskyd. Kasárne jsou vhodné pro zimní i letní dovolenou a v podstatě se tu dá ubytovat kdykoliv v roce.

 

Já je poprvé navštívil zhruba před 35 lety a musím přiznat, že mám vzpomínky z té doby poněkud mlhavé. Ale vím jistě, že se mi nelíbily tolik jak při mé letošní návštěvě a na „vině“ nebylo jen počasí. I tehdy sice byly osvíceny slunečními paprsky, ale objekty Kasární byly stylově jen takové „normální“, socialistické, kdežto dnes jsou převážně zrekonstruované (přibyla i nová zástavba) a i když je nemůžeme označit přímo za krásné, jsou aspoň velmi zajímavé.

Přímo parádní je chata s restaurací zvaná Bačkárna a do hezčí podoby je předěláván i horský hotel Hájenka. Výš ve svahu u sjezdovek se vypíná horský hotel Fran a na konci vlastního areálu u cesty stojí turistická chata LKJ Zlín.

Výhradu bych měl jen k prastarým dřevěným objektům původních „kasární,“ jenž by si též nutně zasloužily rekonstrukci a k 600 m vzdálenému areálu Butorek (součást Kasární), kde je zbudován komplex zděných budov… ale věřím, že budou po dokončení obloženy dřevem.

 

Dlouho sem bylo možné přijet jen po silničce z moravské strany z velkokarlovického údolí Podťaté, dnes už vede k Butorkám nová komunikace i ze Slovenska.

Kasárne jsou v Javornících jednou z nejhezčích rekreačních osad a k jejich zajímavosti přispívá i fakt, že ačkoliv leží pod vrcholem hory na moravské straně, přesto se už nacházejí na území Slovenska. Což není jev zcela obvyklý, protože státní hranice většinou prochází po hřebenech hor.

 

Proč tomu tak je, napoví náhled do historie:

 

O zdejší „čáru“ se vedly spory už v šestnáctém století. Rozpínavý rod Podmanických, jehož členové zřejmě trpěli „putinovským komplexem“, si přál hranici Uher posunout až dolů ke Vsetínské Bečvě, ale tady tvrdě narazil.

Mezi Valachy a uherskými poddanými poté docházelo nejen k únosům dobytčat a vypalování chalup, ale také k mnohým řežbám, při nichž dost horkých hlav navěky vychladlo. Někteří účastníci těchto mini bitev totiž přišli o to nejcennější co měli – o vlastní život!

Od roku 1734 vznikla dohoda, podle níž se území pod hřebenem na moravské straně nacházelo v délce několika kilometrů už v Uhrách. Za protektorátu vedla státní hranice dočasně po hřebeni, ale po skončení druhé světové války se vrátila do předchozího stavu.

 

Nový návrh na úpravu hranice, se kterým v roce 1993 kvůli většinovým moravským vlastníkům nemovitostí přišla naše republika, slovenská vláda odmítla akceptovat. A zbudovala sem z Makova novou horskou silnici, vedoucí přes osadu Kopanice do sedla Pindula u Butorek. Moravští vlastnící si mohli své nemovitosti ponechat a mají sem stále přístup z moravské strany. Od točny busu Podťaté, Světlá je to sem pro pěší po modré tur.značce vedoucí po silničce 3.5 km, ale po celou dobu je čeká neustálé stoupání.

 

A proč se vlastně zdejší rekreační areál jmenuje Kasárne (Kasárňa)?

 

Ty staré dřevěné a skutečné tady byly roku 1833 vystavěny jako ubikace pro vojáky, mající střežit neprostupnost hranice, neboť v Uhrách tehdy zle řádila cholera.

 

Na Kasárňách se lyžovalo už za první republiky, ale většina chat, hotelů a vleků byla zbudována až po 2.světové válce a jejich vlastnící pocházeli ze Vsetína, Zlína a Otrokovic.