Loading...
Sakrální objekt spolu se studánkou s dobrou pitnou vodou se tyčí ze středu svažité mýtiny, je vzdálen jen asi jeden a půl kilometru od zámku Jánský vrch, od nějž nás k němu dovede červeně značená turistická trasa.
Pramen prý tady už roku 1744 vykopali vojáci čekající na Prusy, chystající se napadnout nebohé rakousko-uherské mocnářství. Byl to batalion Chorvatů, jež měl chránit horský hřeben. Poněvadž obráncům chyběla voda, bylo nutno nejprve vykopat studnu. Dílo se zdařilo, ze země vytryskl gejzír chutné voděnky a jeden z velitelů pak z vděčnosti Vyšší moci na blízký smrk zavěsil sošku sv.Antonína Paduánského. (Tu předtím vlastnoručně vyřezal z lipového dřeva.)
O něco málo později zde byla postavena dřevěná kaple, která byla roku 1806 nahrazena stavbou kamennou, navíc s věžičkou se zvonem. Pan stavitel ale zřejmě neodvedl moc dobrou práci, neboť kaple se za necelých 90 let ocitla v naprosto dezolátním stavu.
Naštěstí se místo roku 1893 ocitlo v hledí zájmu javornické pí Emílie Lorencové. Ta chtěla Nebesům vyjádřit svůj vděk za to, že se její syn neutopil v rybníku, do něhož spadl, a proto zde nechala vystavět novou kapli, zhotovenou v novogotickém stylu. O rok později bylo dílo hotovo a roku 1896 vysvěceno proboštem Josefem Schindlerem. Studánka byla obestavěna napodobeninou Lurdské jeskyně a ozdobena soškou sv.Antonína, vyměněnou později za skulpturu Panenky Marie.
(Prý zde v těch časech stávala i restaurace, poskytující osvěžení prvním turistům procházejících okolo kaple k blízkým Čertovým kazatelnám a zříceninám hradu Rychleby.)
Za totality ale i tahle novodobější kaple notně zchátrala a záchranu přinesl až počátek devadesátých let minulého století, kdy byla opravena. Interiér pak byl vybaven novým mobiliářem a v červenci roku 1993 olomouckým biskupem znovu slavnostně vysvěcena. Areál kaple a upraveného pramene doplnila novodobá plastika poustevníka...