Jedová hora: Za historií těžby rumělky

Stručný popis místa: Jedová hora se nachází asi 3 kilometry od Komárova. Tento region vešel ve známost hlavně díky těžbě železa a jednou z lokalit, kde se tento kov těžil byla právě Jedová hora. Jako doprovodná minerál se tu ovšem vyskytoval také cinabarit neboli rumělka (chemicky se jedná o sulfid rtuťnatý – HgS). Hlavní šachta Barbora byla hluboká 72 metrů, dnes je napůl zasypaná. Před zamřížovaným ústím šachty je umístěna informační tabule. Další zbytky po dolování se nacházejí na jižní straně Jedové hory, kde se táhne pásmo hald zbylých po těžbě železné rudy. Nedaleko lesní cesty Hvozdecká vedoucí po úbočí Jedové hory je to například zakonzervované hloubení Josef.

Historie: První zmínky o dolování železa pocházejí z 15. století, ale je pravděpodobné, že se na Jedové hoře těžilo už dřív. Od 16. století se zde začala těžit také jedovatá rumělka. Podle pramenů jsou doložené i otravy horníků a pracovníků v železárnách, kteří se nadýchali jedovatých výparů rtuti.

V této době se také lokalitě začalo říkat Giftberg (gift znamená německy jed, berg je výraz pro horu). V jiných pramenech se zase objevuje název Dědova hora, který se vztahuje ke staré pověsti. Který název je starší se zatím zjistit nepodařilo.  

Těžba na Jedové hoře probíhala do roku 1871. Poté zde ještě několikrát pokusy o těžbu proběhly, ale už to bylo jen příležitostně. V roce 1900 pak byly důlní budovy zbourány a okolo šachty byly zasázeny stromy. V okolí šachty Barbora tak dnes můžeme obdivovat mohutné duby nebo hájek zeravů (tújí).

Zajímavost: Kolekce minerálů z Jedové hory se dnes nachází ve sbírkách Národního muzea. Tehdejšímu Vlasteneckému muzeu daroval první kolekci hrabě Eugen Vrbna, tehdejší majitel panství, v roce 1824 a další kolekce se do muzea dostaly v letech 1846 a 1877.

V České republice je těžba cinabaritu doložena už jen na dvou dalších lokalitách – Svatá u Berouna a Horní Luby na Chebsku

Přístup: Jedová hora je jedním ze zastavení naučné stezky Okolo Komárova. Stezka je okružní, na její trase se nachází 12 informačních tabulí a měří 9,5 kilometrů.

Nejblíže je to k lokalitě z Neřežína, do kterého se dá dojet autobusem (linka C36) a zde se napojit na zmíněnou naučnou stezku. Můžete se sem také vydat z Podluh například přes místo, kde stávala ves Hrachoviště. Z Hrachoviště vede do Neřežína modrá turistická značka, ze které se dá odbočit k šachtě Barbora.

Možnost občerstvení: V Podluzích (prodejna Jednoty) nebo v Komárově.

Další tipy na výlet: Když už vyrazíte na Jedovou horu, máte to blízko i k oblíbené brdské zřícenině hradu Valdek. Vydat se můžete také do míst, kde stávala ves Hrachoviště a pokračovat před Podluhy do Hořovic nebo k hájovně Krejčovka a dále do Křešína. V létě se můžete vykoupat ve vodní nádrži Záskalská nebo se vydat k Mrtnické skále.

Více o historii, pověstech, technologii těžby rtuti a geologických a mineralogických informacích se můžete dozvědět na následujících internetových odkazech (stránky Národního muzea) nebo v knize, též z info tabule přímo na místě u šachty Barbora, odkud byly také čerpány faktické informace a datace pro tento článek. 

1. Hajšman J.:  Brdy opět otevřené. Starý most Plzeň, 2015

2. http://www.velebil.net/clanky/jedova-hora/

3. http://muzeum3000.nm.cz/veda/dobyvani-rtuti-v-cechach

Jedová hora: Za historií těžby rumělky na mapě