Jihlava - Kostel sv. Ducha

Kostel svatého Ducha najdete v centru Jihlavy ve Smetanových sadech u Horáckého zimního stadionu.

Kostel byl postavený v roce 1572 v renesančním stylu na nově založeném městském hřbitově. Původně byl zasvěcený Svaté Trojici. Ne však na dlouho. Do konce 16. století se stal jeho novým patronem svatý Duch.

Kostel značně utrpěl při obléhání Jihlavy Švédy. Poničený chátral až do roku 1661, kdy jej obnovili ve stylu manýrismu strahovští premonstráti. Dalších stavebních úprav se kostel dočkal v roce 1720, získal novou věž a sloupcový štít s volutovými Křídly. V roce 1892 kostel prošel novobarokní přestavbou podle projektu architekta Richarda Vőlkla. Do jeho interiéru bylo umístěných 12 náhrobních kamenů ze zrušeného hřbitova. Ty jsou zde dodnes.

Poslední stavební úpravy proběhly ve 30. a 90. letech 20. století. Dnes je kostel jednolodní stavbou s opěrnými třístupňovými pilíři po obvodu. Výrazná čtyřboká dřevěná věž s oplechováním je částečně krytá čelním štítem. Pod ním je portál s jediným vchodem do kostela. Nahlédnutím do interiéru lze spatřit klenbový strop, Kamennou podlahu, několik náhrobních kamenů ze zaniklého hřbitova a malé pódium s kulisami místo oltáře.

Kostel je majetkem Římskokatolické farnosti u kostela svatého Jakuba. Je označován také jako filiální k tomuto kostelu. Zároveň je kulturní památkou.

Ke kostelu se váže pověst o Kostlivci od svatého Ducha, kterou se vám pokusím krátce převyprávět.

Nedaleko kostela, který jak víme byl součástí hřbitova, se nacházel koňským potahem poháněný mlýn. Některým mlečům vedla cesta domů právě okolo místa věčného odpočinku. Jednou takhle v listopadu se mleči na šalandě zapovídali o trochu déle než obvykle a odcházeli domů za tmy. Odešel i stárek, ale brzy byl zpátky. Rozklepaný strachem hlásil panu mlynáři, že u kostela chodí strašidlo v černém hábitu a širokém klobouku téže barvy. Stárek té noci už domů nešel a přespal na slamníku v šalandě.

Hned ráno stárek vyprávěl všem příchozím do mlýna, mlečům, chase i děvečkám, co hrůzného se mu v noci přihodilo. Všichni stárkovi přikyvovali, dávali mu za pravdu. Jen hubatá a srdnatá děvečka Anči měla stárka za strašpytla. Navrhla, že za pět dukátů půjde k hřbitovnímu kostelu, sundá strašidlu klobouk s hlavy a přinese ho do mlýna. Mleči mezi sebou těch pět dukátů vybrali, ale Anči zrazovali. Marně, ta byla rozhodnutá.

Anči nebojácně prošla hřbitovem až ke kostelu. A skutečně u něj stálo strašidlo, jak jej stárek popsal. Anči strašidlu sundala široký černý klobouk s hlavy. V tu ránu by se v ní krve nedořezal. Pod kloboukem se skrývala lebka kostlivce, v očních důlcích žhnul oheň. Anči běžela do mlýna, co jí nohy stačily. Klobouk položila v šalandě na stůl a zamkla se na dva západy ve své komůrce.

O půlnoci kdosi buší na dveře její komůrky. Byl to kostlivec a žádal, aby mu Anči vrátila klobouk přesně o další půlnoci, jinak se jí zle povede. To už Anči strachy ani nedýchala. Hned ráno běžela za moudrým farářem poradit se, co má dělat. Farář měl řešení. Doporučil Anči, aby klobouk kostlivci vrátila z kruhu, který vykropí svěcenou vodou. Nesmí však z kruhu vystoupit.

Před půlnocí Anči s farář vyrazili na hřbitov, jak byli domluvení. Přišli ke kostelu, kde na ně už kostlivec čekal. Farář vykropil svěcenou vodou kruh, do kterého Anči vstoupila. Roztřesenou rukou podala klobouk kostlivci. Ten po něm chmatnul, nasadil si ho na lebku a zmizel. Strachy polomrtvá Anči doběhla do mlýna. Dlouho se z té hrůzné příhody nemohla vzpamatovat. Po pár týdnech se ale otřepala a zase byla tou hubatou děvečkou, jak ji všichni znali. Bez újmy se ale setkání s kostlivcem neobešlo. Ruka, kterou Anči klobouk kostlivci podala, jí od lokte po konečky prstů zčernala. Právě v délce, kterou vystrčila za hranici svěceného kruhu.

A to je konec pověsti. Z toho plyne poučení. Až půjdete za tmy kolem kostela svatého Ducha, nesundávejte nikomu černý klobouk s hlavy.