Loading...
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Technická památka
Za poněkud krkolomným názvem se skrývá zajímavá technická památka. Jedná se o malou plechovou budovu, spíše přímo budku, která ukrývala transformační elektrické zařízení. V Kadani bylo takových stanic 5, tato jediná se dochovala (i jinde v republice bychom takovou věc asi marně hledali). Stanice byla postavena v r. 1908 a sloužila k zásobování proudem přilehlého areálu Střelnice se společenským sálem, kuželnou, restaurací aj. Stanice převáděla proud 3x5000V na 3x220V. Stanice byla vybavena řídícím panelem, vypínači a pojistkami. V provozu byla do 50. let 20. století, kdy již přestala vyhovovat z kapacitních důvodů. Stanice je jednou ze zastávek Naučné stezky po kadaňských památkách. Najdeme ji za objektem kulturního domu Střelnice od Jiráskovy ulice.
Jednou ze zajímavých technických památek na území historického severočeského města Kadaň je distribuční transformátorová stanice, pocházející z poloviny roku 1908. Tato památka možná není secesní stavbou v pravém slova smyslu, ale výraz secesní jsem v tomto případě použil spíše pro označení období vzniku. Tato transformátorová stanice se nachází u Kulturního domu s Restaurací „Střelnice“ (budova postavená v letech 1845-1893) a původně měla ve městě ještě čtyři „sestřičky“. Jejím úkolem bylo převádět napětí 3x 5000 V na 3x 220 V a zásobovat elektrickou energií sousední areál kadaňské Střelnice. Jednalo se zejména o potřebné osvětlení divadelního i tanečního sálu, kuželny, Restaurace a samozřejmě střelnice, která dala celému areálu jméno a která byla v té době vybavené ručně malovanými terči.
Trafostanice byla vybavena byla měřicím panelem, vypínači a pojistkami. Byla využívána až do padesátých let minulého století, kdy byla – z důvodu nedostatečné kapacity - zrušena. V dnešní době se jedná o poslední zachovanou trafostanici z původních pěti – je to tedy unikát – a je tedy dobře, že byla nedávno obnovena alespoň její stavební část. Trafostanice byla součástí městského rozvodu elektřiny, vyrobené v místní vodní elektrárně i v secesní budově Městské elektrárny II, která byla „náhradním zdrojem“ v obdobíchnedostatku vody v Ohři. Tato technicky vyspělá elektrárna z roku 1913 měla generátor poháněný vznětovým Dieselovým motorem o výkonu 375 kW.
Objev nenápadné stavby distribuční transformátorové stanice - připomínající spíše telefonní budku (v lepším případě, že ano) nebo mobilní záchody zvané Toitoiky – mě vysloveně potěšil. Jednak pro její jedinečnost, jednak z profesních důvodů a také proto, že v době mé návštěvy Kadaně o tomto klenotu neměl potuchy ani – jinak příjemný a znalý - personál místního informačního centra. Teď už určitě každého zájemce o tuto památku pošlou (tam snad ne) správným směrem ...