Kaňkovy hory

Jedná se o jeden z úzkých hřebenů Železných hor o délce přibližně 3,1 km a šířce 800-900 m, jehož pojmenování je odvozeno od německého slova „der Gang“, které má řadu významů, ale pro nás je důležité to, že rovněž vyjadřuje podzemní chodbu, štolu či rudnou žílu, a tak nás vede k závěru, že i zde se dříve snažili o kutání železné rudy. Neznamená to tedy, že by jméno tohoto místa pocházelo od nějakého člověka, jenž by se jmenoval Kaňk či Kaněk. Původně však byl nazýván jako Běstvinský hřeben a následně jako Kaňkovy vrchy a toto jméno bylo používáno ještě v 1. polovině 20. století. Od ostatních je tento hřeben oddělen na severu Hedvičiným údolím, výrazně se táhne ve směru SSZ-JJV, na západě od něj leží Třemošnice, Kubíkovy Duby a Běstvina, na východě se nachází Nouzov, Kraskov, Dolní a Horní Počátky a na jihu končí mezi Běstvinou a Horními Počátky, kde se výrazně sklání do širokého údolí Počáteckého potoka, který je levostranným přítokem Zlatého potoka, přičemž ve svém nejvyšším místě dosahuje nadmořské výšky 560 m n. m.

Geologicky je tato lokalita různorodá, což uvidíme hned při letmém pohledu do geologické mapy, protože pod jejími svahy na západě se nacházejí turonské slínovce s polohami či konkrecemi vápenců, přecházející na západ nejprve v turonské písčité slínovce až spongilitické jílovce, jež jsou místy silicifikované (opuky). Střední a nejvýše položená část hřebenu je pak složena z proterozoických až paleozoických pararul a migmatitů flebitstromatitického typu, na něž východním směrem navazují kambrické biotitické migmatity až hybridní granodiority a spodní části strání Kaňkových hor jsou složeny ze svrchněkarbonských až permských slepenců, pískovců a prachovců, mezi něž jsou paprskovitě umístěny kvartérní písčito-hlinité až hlinito-písčité sedimenty. Vzhledem k výše jmenovanému se v Kaňkových horách tím pádem těžil již od středověku kámen, který byl použit v řadě staveb po celém lichnickém a ronovském panství, jimž patřily rovněž Kaňkovy hory.

Díky tomu přitahoval tento hřeben řadu výrazných odborníků ze všech přírodovědeckých oblastí, a to již od 19. století (v letech 1876 a 1884 se staly Kaňkovy hory navíc cílem odborného výletu účastníků sjezdu České lesnické jednoty). Ti se snažili celé Železné hory poznat a jejich bohatství co nejlépe popsat, protože přišli na řadu poznatků, z nichž si vyvodili jedinečnost této lokality. Jedním z prvních byl prof. Josef Erben a po něm též prof. Jan Krejčí, jehož obsáhlá stať „Železné Hory. Horopisný nástin ze středních Čech“ vycházela na pokračování v „Osvětě“ v roce 1879, přičemž jedna z jejích částí byla nazvána „3. Rulové hory Kaňkovy a Spalava“, v níž se můžeme mj. dočíst toto:

„Příkrá rulová hora, u jejíž jižní paty Běstvina malebně se svým zámkem a parkem se rozkládá, zdvihá se co ostrý hřeben nad opukovým tarasem; jest to tak zvaná Kaňkova hora, podle níž i celé pásmo Železných Hor slove Kaňkovy hory. Pěkný bukový a jedlový les, nyní ovšem velkými pasekami prořídlý, pokrývá boky té hory, jejíž jižní svah náleží k statku Běstvině (bar. Herzogenberg) a severní k panství Ronov (nadační fond Millesimovský). Směr hory jde k jihovýchodu a vrstvy ruly příkře zdvižené kloní se k severovýchodu.

Povoz pošleme domů, neb nastává cesta hornatá po pěšinách. Nejdříve vystoupíme příkrou pěšinou na lesnatý vrchol Kaňkovy hory, dosahující zde 1766 stop nadmořské výšky. Pěkná a velmi zajímavá vyhlídka otvírá se s toho vrcholu; na západ a jihozápad v údolí říčky Doubravky a krajinu kolem Chotěboře, Vilemova, Ronova a Čáslavi, na východ a jihovýchod na Podolské pohoří a na lesnatou vysočinu Nasavršskou. Ač krajina není příliš vysoká, upomíná tato západní strana površí již na krajiny horské, zvláště na nižší část Šumavy. V údolní kotlině na západním úpatí Kaňkovy hory kolem vesnic dolních a horních Počátek a kolem Kraskova červenají se pole od permských jílů a pískovců, jež jsme již dříve co osamotnělý ostrůvek uprostřed Hor Železných uvedli, vzadu nad nimi lesnatý hřbet Bučiny, jež dělí úval Kraskovský od Vápenného Podola, dále na západ bělají se na kraji žulové vysočiny domky městečka Seče s lesnatým pozadím vrchoviny Nasavršské, hluboko pak pod námi vine se v lesnaté údolní brázdě říčka Chrudimka, tekouc podél severního úpatí Železných Hor od Trhových Kamenic směrem severozápadním až k zbořeným hradům Ohebu a Vilšteinu (nebo Vigsteinu), kde náhle pod úhlem pravým k severovýchodu se obrací a do příčné hluboké rokle do ruly, žuly a do porfyru zaryté vstupuje, jež teprva u Svidnice nad Slatiňany do otevřené opukové krajiny Chrudimské se otvírá. U dědinky Javorky na jihovýchodním konci Kaňkovy hory viděti v rule opuštěný lom vápenný, kdežto vápenec provázen jest serpentinickým kamením a patrně značí vyšší geologický horizont z oboru ruly.“

Z výše citovaného můžeme dovodit, co se zde dělo již od dávných časů. Celé Kaňkovy hory byly obhospodařovány jako panský les (viditelné v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 – viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c147; v indikační skice stabilního katastru z roku 1838 – viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS599018380 a v reambulaci stabilního katastru z roku 1872 – viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_7722_3), což se nezměnilo až do dnešních dob, i když v současnosti jsou zdejší bučiny s příměsí dalších dřevin bezzásahové a navíc památkově chráněné, protože 26. července 1955 se staly součástí státní přírodní rezervace Lichnice, 21. listopadu 1990 byly prohlášeny za chráněný přírodní výtvor (s účinností od 1. prosince téhož roku), 1. června 1992 se staly součástí Národní přírodní rezervace Lichnice-Kaňkovy hory a po jejím rozdělení se 14. ledna 2016 staly národní přírodní památkou (s účinností od 1. února téhož roku; viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=211). Další ochranu pak tato lokalita dostala tím, že byla k 1. květnu 1991 zařazena do nově vzniklé CHKO Železné hory, neboť lesní ekosystémy bučin, suťových lesů, mokřadních olšin a lužních lesů, biotop zde hnízdících lesních ptáků, zejména holuba doupňáka a lejska malého a biotop vzácného a ohroženého čolka horského by jinak sotva přežily, protože jinak by lesní hospodářství a stále větší rekreační a turistický boom znamenal pro ně konec. Roku 2009 došlo navíc k novému vyhlášení a stanovení ochranného pásma NPP.

Úplně se tak musela řada věcí změnit. Kvůli ochraně lokality došlo jak ke změnám turistického značení, tak trasy naučné stezky Lichnice-Kaňkovy hory, k jejíž rekonstrukci došlo v roce 2015 (viz https://lesycr.cz/naucna-stezka/lichnice-kankovy-hory/). Přímo nemyslitelnou věcí by bylo to, že na přelomu 20. a 30. let 20. století byl východní svah Kaňkových hor využíván k plachtařství a dokonce se plánovalo vykácení 4 ha lesa a zřízení hangáru. Přesto vše předem zmíněné nestačilo, a tak se hledal způsob, aby lidé do NPP nevstupovali. V letech 2002-2003 probíhal projekt „Usměrnění návštěvnosti v NPR Lichnice-Kaňkovy hory“ CHKO Železné hory (viz https://actaea.cz/wp-content/uploads/2017/06/komunikace-N2.pdf), jehož koordinátorem byl Mgr. Vlastimil Peřina. Nakonec se jedním z řešení stalo to, že všechny přístupové cesty byly zablokovány velkými padlými stromy, aby se staly neprůchodnými, i když i toto opatření má své stinné stránky, když kolikrát naopak brání lesní zvěři v pohybu, protože v dobách minulých zde vznikla díky lesnímu hospodaření velká řada cest. Prostě tak velká oblast, jež se stala člověku nedostupnou, bude lákat i k zakázaným cestám a nepomůžou zde ani výhrůžky, natož nějaké to potrestání. Řešením by mohlo být občasné a početně omezené puštění návštěvníků do těchto míst za odborného doprovodu a s přísnými podmínkami návštěvy, neboť stejně jsou v ní lidé viděni a nejde pouze o turisty, nýbrž také o místní obyvatele, z nichž někteří nesou s nelibostí to, že do některých částí lesa nemohou.

Vedle toho jsou stráně Kaňkových hor známé několika prameny vody, z nichž k některým se váže řada pověstí a dříve byla jejich voda považována za léčiivou. Zmiňme např. tzv. Jiráskovu studánku při cestě z Běstviny do Horních Počátek, případně studánku na jihovýchod od třemošnického zámku, u níž byla vybudována již v 18. století existující poutní kaple sv. Jana Nepomuckého, do jejíž niky byla 14. října 2017 umístěna a pokřtěna hlava sv. Jana Nepomuckého. Na závěr dodejme, že Kaňkovy hory byly výjimečným místem i pro řadu umělců. Jmenujme jejich zmínku v románu „Kačenka markytánka. Historický obraz“ od Josefa Chetha-Novotného (pseud. Kuzma) nebo je zobrazující olej „Kaňkovy vrcha v Železných horách“ od Františka Kavána z roku 1895 (viz http://www.kraj.kppardubicka.cz/stranky/cti-prispevky.php?id=Zelezne_hory_v_tvorbe_Frantiska_Kavana).