Chaty a chalupy
Mapa - Klatovy
Kaple sv. Blažeje u Věckovic
Kapli svatého Blažeje najdeme v malém sedýlku mezi vrchem Malý Bítov a bezejmenným kopečkem tzv. Doubravského hřebene. Tento bezejmenný kopeček sousedí s vyššími kopci Malou Doubravou a Doubravou. Doubravský hřeben je pak nazvaný podle svého nejvyššího vrcholu Doubravy s nadmořskou výškou 727 mn.m. Je součástí Švihovské vrchoviny.
Obec Věckovice leží 7 km severozápadně od Klatov. Z Věckovic se ke kapli můžeme vydat poměrně strmým, ale ne moc dlouhým stoupáním. V již zmíněném sedýlku stojí barokní kaple sv. Blažeje. Postavena byla snad na místě starší kaple. Od nepaměti zde byla léčivá studánka. Dnes ji najdeme na pravém boku kaple jako hlubokou studnu, včetně starého kamenného obložení, které dává tušit podle rýh v kameni, že zde fungovala i jakási pumpa k čerpání vody. Za císaře Josefa II. byla i tato kaple v roce 1784 zavřena. Záhy byl tento zákaz zapomenut, byla obnovena a tak se zachovala až do dnešních dnů.
A proč je kaple zasvěcena sv. Blažeji ? Údajně ji již ve 13. století postavil místní šlechtic Blažej z Poleně. Světec svatý Blažej je patronem lékařů a je uctíván jako ochránce proti různým nemocem, zvláště nemocem krku.
Vlevo od vchodu do kaple, v jejím rohu, si pak nelze nevšimnout kamene s podivnými prohlubněmi a dolíky. Jedna z prohlubní připomíná lidskou stopu. A tím se dostáváme k místním pověstem.
Při své druhé cestě z Říma do Čech se zde zastavil, odpočinul si a osvěžil se vodou ze studánky sám svatý Vojtěch. Otisk chodidla na kameni prý patří tomuto světci. Nabízí se tedy otázka, proč kaple není zasvěcena přímo sv. Vojtěchovi?
To jsme u další pověsti, jejíž dvě verze se mírně liší. Hlavním bodem ale zůstává, že místní ovčák, pastýř či chalupník nalézal každý den v prohlubni kamene u kapličky peníz.
Když pasáček každý den sbíral peníz, na zdi se pokaždé objevil obraz sv. Blažeje. Po čase zbohatl a byl líný chodit až ke studánce pro peníz. Napadlo ho, že kámen přemístí blíže ke svému obydlí. Tak také udělal, kouzlo kamene se ztratilo a peníz se v prohlubni přestal objevovat. Ovčák začal nadávat, tu se mu ale zjevil sv. Blažej a pokáral ho. Vyprávěl o tom lidem ve vesnici, kteří se šli ke kapli podívat a také tam na zdi uviděli obraz sv. Blažeje. Tak vypadá první verze pověsti.
Další verze pověsti ale nahrává pro zasvěcení sv. Vojtěchovi. Pasáček odpočíval u studánky. A tam se objevil sv. Vojtěch v podobě starce. Pasáček se s ním rozdělil o skromnou svačinu. A tak se začal v prohlubni kamene obejvovat každý den zlaťák. Časem zbohatl, koupil si statek, ale stal se líným chodit ke kameni do lesa. Přemístil tedy kámen ke svému statku. Mince se ale přestala objevovat. Pochopil tedy poselství kamene a dbal na to, aby nebyl líný ani hamižný. Kámen odnesl na hřbitov v Poleni. Místní si mysleli, že ho tam odnesl čert. Někoho ale napadlo, že takový kámen viděl u kapličky a tak ho tam opět navrátili.
Svatý Blažej či svatý Vojtěch? Je to tady trochu popletené...
Pokud se zaměříme na zajímavý kámen u paty kapličky, v Pamětní knize obce Poleně se o něm můžeme dočíst toto : „Kámen, který leží před kaplí sv. Blažeje pochází již z dob pohanských. Byl to asi obětní kámen ze svatyně pohanů, kteří bydleli v okolí poleňském. Stopy ony byly uměle vytesány v kameni a jsou dosud znatelny. Stopy člověka, koně, býka, kozy a zajíce. Ostatní dolíky nelze vůbec určiti, poněvadž jsou rozleptány deštěm. Proč ony šlépěje na kameni tesali, nevím. Bezpochyby na znamení, která zvířata jsou obětována. Kámen onen byl později buď z místa svého přenesen nebo tam bylo původní obětiště.“
Stopy zvířat i lidskou stopu na kameni můžeme rozeznat i dnes. Otázkou zůstává , zda kámen skutečně pamatuje pohanské doby? Faktem je, že církev se snažila potírat pohanské stopy tím způsobem, že na místech pohanských kultů stavěla kříže, kaple a kostely. Tak činil i svatý Vojtěch, světec, který se velice snažil pohanské neduhy vymýtit. Přímo vystupoval proti pohanství, proti tehdy rozšířenému alkoholismu, proti obchodování s křesťanskými otroky, proti kněžskému manželství. A byl usmrcen, když jako misionář působil na území pohanských Prusů. Při svých cestách z Říma a do Říma procházel západními Čechami k Praze. A při jeho cestě se táhne šnůra míst, kde si byl vědom jejich síly. A právě na nich konal „zázraky“, snažil se tato z pohledu křesťanství „škodlivá“ místa svými zázraky pokřesťanštit. Přesně tak se to stalo i zde, u studánky a neobvyklého kamene nad Věckovicemi. Je těžké rozlišit, co se skutečně stalo či nestalo. Nicméně Vojtěchovy legendy jsou stále živé a církvi dobře posloužily ku svému prospěchu.
V knize Svět pohanských bohů a démonů od Zdeňka Váni je uvedena inforamce, že „Velesovu funkci ochránce stád převzal křesťanský světec sv. Blažej (Blasios).“ Veles byl u pohanských Slovanů bohem dobytka a domácích zvířat. V místních pověstech vystupuje pastýř. Pastýř či pasáček se staral o stáda skotu. Možná je v těchto pověstech obsažena vzpomínka na pohanského boha Velese. Na kameni u paty kapličky jsou patrny důlky, které připomínají stopy zvěře. V tom by také šlo také spatřovat kult Velese, patrona zvěře a dobytka. Souvislost se sv. Blažejem by tady byla.
Světec svatý Blažej nebo někdy svatý Blasius žil na přelomu 3. a 4. století n.l. Zastával funkci biskupa v Sebastě (dnešní Turecko). V té době byli křesťané pronásledováni, proto se sv. Blažej uchýlil do jeskyně do hor, aby pronásledování unikl. Tam žil o samotě a společnost mu dělala pouze divoká zvěř. Divoká zvířata tam údajně i léčil. Právě ale divoká zvěř Blažejův úkryt vyzradila, když se zaběhla pronásledováná lovci k němu do jeskyně. Biskup byl vyzrazen. Byl odveden zpět do Sebasty a nucen se klanět římským bohům. To odmítl a proto byl umučen. Další legenda praví, že sv. Blažej zachránil chudé vdově selátko ohrožované vlkem. Díky této legendě se stal i patronem domácích zvířat a dobytka. Zajímavá informace je, že sv. Blažej vládne nad vlky a jinou divokou zvěří. A tím jsme opět u Velese, který byl ztotožňován s tzv. vlčím pasýřem. Vlčí pastýř velí vlkům, rozděluje jim potravu a zároveň chrání dobytek před útoky vlků. A někdy tak vládne nad všemi divokými zvířaty a chrání před nimi domácí zvířata. Předtím než se v této roli objevil svatý Blažej a i jiní svatí, tuto funkci ochránce divokých zvířat zastával jakýsi vládce lesa. Tím tedy mohl být i Veles.
Opět se vrátíme ke kameni se stopami zvířat u paty kapličky. Ať už někomu připomínají stopy domácích či divokých zvířat, je tady možno spatřit spojnici k uctívání slovanského boha Velese.
Další otázkou je, zda kámen u kapličky mohl sloužit jako obětní. Pokud se tady nějaké zvířecí oběti konaly, nemohlo se tady dít nic násilného, zlého. Místo samo působí velice klidně, příjemně.
Další informací uvedenou v poleňské kronice je, že tudy vedla zemská silnice z Chodska od hranic ke Klatovům. Zastavovali se tady poutníci ubírající se na Svatou Horu u Příbrami. Poutnící tady zanechávali různé obětiny, třeba berle a hole tady byly zanechávány jako důkaz zázraků, které způsobil světec.
Dovedu si zde představit v letních měsících příjemný piknik a setrvat zde i delší dobu. A místo samo mohu doporučit jako únik před městským neklidem a shonem. Klid tady působí opravdu léčivě. Ráda se sem vracím.
Zdroje : kronika Poleně
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Kaple sv. Blažeje u Věckovic
