Karlovy Vary – Lázně III – druhý nejstarší lázeňský dům ve městě

Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (10 fotografií)

Na začátku 60. let 19. století se usnesla rada města Karlovy Vary na tom, že nechá postavit novou lázeňskou budovu. Pozemek si radní vyhlédli poblíž Vojenského lázeňského ústavu, který ve městě stál již od června 1855. Projekt vypracovali L. Renner, Gustav Hain a Eduard Labitzky v roce 1863, samotná výstavba lázeňského domu se započala o rok později a trvala dva roky. Slavnostní otevření nového lázeňského domu se uskutečnilo 10. září 1866.

Vzniklá budova lázní nebyla pouze léčebným objektem, ale měla též funkci lázeňského hudebního a společenského střediska. Nacházel se zde totiž velký Slavnostní koncertní sál a další čtyři menší sály i restaurace.

Po roce 1918 byly všechny lázeňské budovy ve městě očíslovány. Tomuto lázeňskému domu bylo přiděleno číslo tři a od té doby nese označení Lázně III. Dne 3. května 1958 byla budova zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek.

V současnosti slouží lázeňská budova nejen pro účely tradiční lázeňské léčby i moderní balneologie, ale též jako významné kulturní a společenské centrum. V koncertním sále Antonína Dvořáka pořádá svá vystoupení Karlovarský symfonický orchestr. Dále je zde lékárna, hotel, galerie i různé obchůdky.

Tato monumentální patrová budova se nachází na levém břehu řeky Teplé v lázeňském centru Karlových Varů v blízkosti Mlýnské kolonády. Její dispozice je souměrná a byla postavena na obdélném půdorysu se dvěma vnitřními dvory v romantizujícím architektonickém stylu s prvky tehdy módního raného historismu a s pseudorománskými i pseudogotickými motivy.

Směrem k řece a k promenádě lidí je orientováno dlouhé pětiosé hlavní průčelí, uprostřed něhož vyniká rizalit převyšující ostatní části budovy. Na nárožích jsou další dva hranolové dvoupatrové rizality. Všechny tři jsou navíc vyzdobeny okrajovými pilíři, které převyšují budovu a jsou zakončeny malými věžičkami. Zajímavá a výrazná jsou také obdélná půlkruhově zakončená okna. Po bocích mají pilastry, na něž dosedají archivolty plynule na sebe navazující. V patře jsou navíc mezi ně vloženy kruhové terče. U nárožních rizalitů jsou v patře menší sdružená okna, naopak hlavní středový rizalit má okna vysoká náležející reprezentativnímu prostoru – Slavnostnímu sálu.

Hlavní přístup do objektu vede středovým rizalitem a je zdobený trojicí arkád. Další, boční vstup byl vytvořen od Mlýnské kolonády během úprav ke konci 19. století. Dnes se tudy chodí do lékárny.

Nízké střechy jsou nad objektem řešeny jako stanové, v případě hlavního středového rizalitu se jedná o valbovou střechu a spojovací křídla jsou zakryta sedlovými střechami. Výrazným prvkem jsou profilované římsy pod střechami, které vytvářejí při pohledu zespoda dojem atiky, v případě rizalitů zajímavě doplněné již zmíněnými věžičkami.

Další zajímavá místa v okolí, která jsem navštívil:

- altán u pramene Svobody:https://www.turistika.cz/mista/altan-pramen-svoboda