Kinského zahrada
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo
Kinského zahrada je jedna ze zelených oáz Prahy, ve kterých plyne čas volně a klidně.
Pokud vstoupíme do zahrady z náměstí Kinských, otevře se před námi nádherné prostranství před letohrádkem. Na trávě se baví piknikující hloučky i dvojice trávící příjemné odpoledne, na lavičkách posedávají dámy v kloboučcích a pánové s hůlkami.
V letohrádku, který nechal postavit hrabě Kinský koncem dvacátých let 19. století, je dnes národopisná sbírka - uvidíte tady, jak žili kdysi naši předkové a obyčeje, které ještě tu a tam na vesnicích dodržují. Možná pochopíte ty zbytky zvyků, které se promítají do moderních neuspořádaných rituálů.
Po příjemných upravených cestách dojdete nejprve k jezírku pod vodopádem. Hrabě Kinský využil pramenů, které tady vyvěrají a vybudoval štolu, díky které se plnily jezírka i kašny, které kdysi v zahradě stály. Uprostřed tohoto jezírka najdete dnes sochu Herkula v boji s Hydrou.
Aby se bavily i vaše děti, je jen pár metrů nad kaskádou dětské hřiště plné skluzavek. Kolem něj dojdeme k naprosto neobvyklé stavbě - dřevěnému Kostelíku svatého Michala, který stával blízko Mukačeva a byl převezen do Prahy na začátku třicátých let minulého století.
A pokud jste se nezastavili a neodpočívali dosud, usedněte tady, u nejvyššího odpočinkového prostoru zahrady Kinských - horního jezírka, uprostřed kterého stříká vodu bronzový lachtan a po jehož okraji bublá přes kameny umělý potůček.
Zahrada o výměře téměř 22 ha leží na jižním a jihovýchodním svahu vrchu Petřína, od ostatních petřínských zahrad je oddělena Hladovou zdí. Hlavní vstup je z náměstí Kinských. Zprvu zde byly lesy, ve středověku pak Vinice, většinou klášterní. Známé je jméno Vinice Ráj nebo V kartouzích (podle kláštera kartuziánů). Později byly zakládány usedlosti a dvory. Po třicetileté válce místo zpustlo. V r. 1828 koupila pozemky Růžena Kinská a její syn Rudolf Kinský zde založil zahradu v anglickém stylu podle návrhu svého hospodářského ředitele Františka Höhnla. Na stavbě tehdy pracovalo několik set dělníků. Ti v roce 1831 dokončili empírový letohrádek a o pět let později i první část zahrady. Tu v květnu roku 1901 i s letohrádkem od rodu Kinských koupily společně tehdy samostatný Smíchov a město Praha. Park pak zpřístupnily veřejnosti.