Klášter v Melku.

Jedna z nejbrutálnějších, nejhonosnějších, nejvýstavnějších a bůhví jakých ještě staveb se rozkládá na pravém břehu Dunaje na nevysokém návrší nad Městečkem Melk. Původně sídelní hrad Babenberků, později benediktinský klášter, největší svého druhu v Evropě. Markrabě Leopold I. z Babenberku si vybral Melk za své sídlo v r. 996. O století později se ale centrum východní marky (Österreich) stává Vídeň, v r. 1089 markrabata hrad opustila a hrad věnovala benediktinům. Od té doby řád působí v Melku dodnes. Vévoda Leopold II. věnoval klášteru rozsáhlé pozemky a s tím i ostatky sv. Kolomana – patrona Rakouska.

V r.1267 bylo zatím románské opatství zničeno požárem, ale bylo přestavěno v gotickém duchu. V 15. století jako reakce na reformátory církve vyšla z Melku tzv. Melcká reforma – snaha vrátit řádu benediktinů původní záměr práce, chudoby, odříkání a vzdělání. Nicméně r. 1555 se stal klášter oporou Habsburků v protireformaci. Architektonickým stylem protireformace je baroko a Melk je toho zářivou ukázkou. Ostatně Habsburkové jako velcí představitelé protireformace zanechali právě nejhonosnější stavby toho druhu ve svých hlavních državách – tedy Rakousku a Španělsku.

R. 1683 klášter vyplenili a zničili Turci. To zavdalo k rozsáhlé přestavbě, jíž se dnes můžeme obdivovat. Iniciátorem stavby byl Berthold Dietmayr, opat v l. 1700-39. Mimo to významný politik, rádce 3 rakouských císařů. Architektem přestavby byl Jakob Prandtauer, který vedl stavbu od r. 1701 do své smrti v r. 1726. Po něm převzal výstavbu Joseph Munggenast, jinak Prandtauerův synovec. Přestavba spojila původně samostatné budovy do jednolitého celku s 5 nádvořími a vstupem z parkové zahrady. Klášteru dominuje jednolodní Kostel Sv. Petra Pavla s kupolí a dvěma věžemi. Původně měl být jen rekonstruován starý kostel, nakonec byl však zbořen a vystavěn zcela nový. Interiér kostela je dílem Antonia Beduzziho, který nešetřil masivním zlacení snad na žádném detailu vybavení. Cennou je klášterní knihovna s cca 100.000 svazky, mj. 1.880 rukopisů, asi 750 prvotisků. Celá knihovna zabírá 12 místností, velký sál s 16.000 knihami zdobí nástropní freska Paula Trogera. Asi nejhonosnější je Sál prelátů, ten je veřejně nepřístupný, slouží k reprezentaci opata a k významným událostem. Park u kláštera byl založen v r. 1750 jako barokní zahrada, později v 19. století se změnil na volný anglický park. Rozměry kláštera jsou impozantní, např. Vnitřní nádvoří, zv. Prelátské je dlouhé 84m, kupole chrámu je vysoká 64m. Celková délka kláštera je 320m.

Klášter prošel celkovou rekonstrukcí v l. 1978-2000. Díky Dunajské stezce i zápisu do seznamu kulturního dědictví Unesco je klášter v neustálém obležení davu turistů. Ti se mají vskutku na co dívat, součástí prohlídky jsou i kousky arcidiecézního muzea – různé monstrance, kněžské berly, roucha, schránky na ostatky apod. Vrcholem prohlídky je impozantní spíš nabubřelý interiér kostela, který v malém človíčkovi má předvést velkolepost slávy Boží a moc církve. Naštěstí dnes spíš neuvěřitelnou památku, dokazující úsilí generací, které do výzdoby vložily nemalou energii. Kdo se chce na tu nádheru podívat, připraví si necelých 8 euro, děti o něco míň (4,5).