WACHAU RAKOUSKO
WACHAU 2010 a 2021
Díky Honzovi a Alce, tahounům a "studnicím nápadů" na výlety, se nám v červenci 2010 podařilo na kolech pobrouzdat částí Národního parku Wachau. Vinařský region je vyhlášeným cílem nejen turistů, ale i znalců vín a gurmánů.
Dunaj, druhá nejdelší evropská řeka, protéká Dolním Rakouskem v délce 260 km. Oblast Wachau má neuvěřitelnou koncentraci zřícenin. Získala titul jednoho z nejlepších historických míst a patří k nejkouzelnějším z říčních údolí. Svá sídla si tu kdysi budovali významní panovníci, církevní hodnostáři i umělci. Ani se nedivím, musela tu být radost bydlet
Okolní kláštery (Dürnstein, Melk, Göttweig nebo Klosterneuburg) po léta formovaly kulturní a hospodářský život na Dunaji. Hrály též významnou roli ve vývoji pěstování vína. Církev vlastnila už koncem 15. stol. cca 3/4 zdejších vinic. V klášteře Klosterneuburg byla v druhé pol. 19. stol. založena první vinařská škola.
Vinné révě se tu velmi daří. Vysázená je v úrodných půdách mnohdy až na neuvěřitelných místech - strmých terasovitých svazích, zpevněných zídkami. Nechápali jsme jak je možné se v takovém terénu o rostliny starat. Vínka z této prosluněné oblasti (zvlášť zeleného veltlínu, ryzlinku a dalších) si díky podnebí a poloze při Dunaji, cení znalci z celého světa.
Do městečka Kremsu (Kremže), proslavenému historií, vínem, ale třeba i krémžksou hořčicí, jsme se dostali z ČR auty. Odtud jsme pak volným tempem na kolech jeli cca 40 km po jednom břehu a dalších 40 km (zpět do Kremsu) po druhém břehu řeky.
Po obou stranách Dunaje vede síť značených cyklostezek a prochází tudy i dálková dolnorakouská Podunajská stezka. Celou trasu jsme kopírovali tok řeky Dunaje. Nebylo se kde ztratit. I když jsme ujeli celkem asi 80 km, cesta byla "bezbolestná" a celý výlet pastvou pro oči i duši. Nerozházely nás ani tři bouřky, které se oblastí přehnaly.
Cestou z Kremsu směrem k Melku jsme si užívali ticha. Projížděli jsme vinicemi a meruňkovými sady. V dálce po levé ruce jsme nejdříve shlédli klášter Göttweig z roku 1083 a před vesnicí Aggstein na kopci stejnojmennou zříceninu. Později jsme přibrzdili u kláštera Schönbühel.
Otočka zpět do Kremsu proběhla na mostě přes Dunaj pod městečkem Melk. Na skalnatém výběžku nad Melkem se pyšnil benediktinský klášter, největší svého druhu v Evropě.
Po druhém břehu Dunaje (po proudu toku) směrem zpět na Krems jsme vychutnávali atmosféru pohádkových městeček středověkého rázu, míjeli opevněné kostely, zříceniny a jiné historické památky a také krásně upravené domy s bohatou květinovou výzdobou a hospůdky. I na hřbitově jsme se stavili.
Z pravé strany Dunaje jsme všechny vyjmenované skvosty měli jako na dlani. Za zmínku stojí určitě obec Willendorf, významná arecheologickým nálezem vápencové obézní sošky ženy ze straší doby kamenné. Venuše z Willendorfu, jejíž stáří je datováno cca 25 000 let př.n.l., je o něco mladší, než naše, Věstonická. Pěkný pohled byl i na Spitz, nacházející se uprostřed vinic. Projížděli jsme také obcí Weissenkirchen.
Všechny obce byly malebné. Nejvíce však zaujal Dürnstein. Věž klášterního kostela s modrobílou fasádou symbolizuje městečko samotné i celý kraj Wachau. Okolí střeží pevnost. Podle historických legend zde byl při svém návratu z křížové výpravy na několik měsíců vězněn anglický král Richard Lví srdce.
Vizuálním zážitkem také musí být projížďka některou z výletní lodí, plujících po Dunaji údolím Wachau, mezi městy Krems a Melk.
Tento kouzelný vinařský kraj byl v roce 2000 právem zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
V roce 2021 jsme se do této atraktivní turistické a vinařské oblasti Dolního Rakouska vrátili.
Tentokrát jsme cyklovýlet započali od kláštera Göttweig. Trhly jsme se pak s kamáradkou a vyrazily po vlastní ose. Sjely jsme z kopce přes městečka Furth bei Göttweig a Mautern a.d. Donau ke starému železnému mostu, klenoucímu se přes ohromný Dunaj. Za mostem jsme odbočily doprava a vnořily se do historického centra Kremsu. Tento jsme ale brzy opustily a vydaly se od mostu doleva zeleně značenou cyklostezkou proti proudu Dunaje.
Po cca 8 km jsme dorazily do Dürnsteinu. Seskočily jsme z kol, brouzdaly křivolakými uličkami a užívaly si nádherného historického městečka. Pokračovaly jsme do obce Weißenkirchen. Zdejší Muzeum kraje Wachau jsme oželely.
Projely jsme Wösendorfem a zastavily až u římsko-katolického kostela sv. Michaela s kostnicí a zachovalým opevněním. Stavby patří pod farnost Wösendorf. Na nějaký čas jsem se ztratila na hřbitově, obklopujícím kostel a zavzpomínala zde na první návštěvu. Atmosféra tu byla stejně neskutečná jako v roce 2010.
Po dalším kilometru pohodové jízdy jsme se dostaly do městečka Spitz, odkud se pár bláznů z našeho zájezdu vypravilo prudce vzhůru do přírodní rezervace Jauerling. Bohužel sjeli z trasy a dali si po lesních cestách fest do těla, než samotný vrchol zdolali (960 m./ převýšení cca 700 v.m.). Chvála borcům a borkyni !!! Tuto sebemrskačskou variantu jsme po letech nesezení na kole oželely a kochaly se dál rovinatou krajinou a půvabnými podunajskými městečky. Projely jsme Schwallenbach, Willendorf, Groisbach Aggsbach Markt, Grimsing a Gossam.
V Emmersdorfu jsme po mostě přejely řeku a spanilou jízdu zakončily na parkovišti nad Melkem, kde na nás čekal dostavník. Poslední hodinku pobytu jsme strávily rychlou prohlídkou venkovních prostor benediktinského kláštera, jedné z nejvýraznějších rakouských barokních staveb. Na přilehlý zahradní pavilon už nezbýval čas. Seběhly jsme tedy na malou chvíli do historického centra Melku. Lidé seděli v kavárnách, vychutnávali, kávu, vínko i dortíky. Vládl zde klid a pohoda.
Domů jsme všichni odjížděli v příjemném rozpoložení, lehce opálení a plni dojmů z návštěvy tohoto krásného kraje Dolního Rakouska.
Poděkování za společnost: Mirce, Olči, Gabči, Jirkovi, Alešovi a Mirkovi
WACHAU