Kostel sv. Havla, opata v Rasochách

Původní kostel náležel v polovině 14. století pod kolínský dekanát a kouřimský archidiakonát. V roce 1352 byly odsud odváděny 4 groše papežského desátku, přičemž podací náleželo držitelům Hradiště a Žiželic, čehož příkladem mohou být Petr a Jošt z Rožmberka, kteří roku 1354 podali kněze Jana, aby nastoupil po plebánu Martinovi, jenž na svůj úřad rezignoval. Nový farář v Rasochách dlouho nevydržel, protože si již v následujícím roce směnil faru s knězem Petrem z Turkovic. Když roku 1363 rezignoval na plebánský post kněz Petr, stal se novým zdejším farářem kněz Verner, který si v roce 1364 směnil faru s knězem Miloslavem ze Strašic. Když po desetiletém působení v Rasochách došlo k rezignaci plebána Miloslava, stal se 29. května 1374 jeho nástupcem kněz Velislav. Z roku 1376 známe ze soudních akt plebána Velka, což může být jiné pojmenování prvně zmíněného plebána Velislava, ale vyloučit nemůžeme ani to, že se jednalo o úplně jiného kněze. Nedlouho poté kostel vyhořel, protože v roce 1384 je veden jako pohořelý (crematus). Vzhledem k tomu, že v soudních aktech se roku 1402 hovoří o tamním plebánu Matějovi, tak muselo dojít někdy v mezidobí k obnově kostela, přičemž původní chrám Páně musel být nejspíše dřevěný a po onom požáru byl přestavěn do zděné podoby. V roce 1406 odsud odešel plebán Matěj a jeho nástupcem se stal kněz Mikoláš. V rámci husitské revoluce zdejší fara zanikla a později byl tamní kostel obsluhován kněžími podobojí a evangelíky, což se změnilo až v pobělohorském období, kdy se stal filiálním do Žiželic. Nejednalo se však o jedinou tehdejší změnu, protože podle farní pamětní knihy byl roku 1680 postaven nový kostel, a to nákladem chlumeckého knížete Františka Oldřicha Kinského (podle Vojtěcha Boška již v roce 1676). Roku 1879 došlo k opravě kostela, jež vyvrcholila 22. června procesím ze Žiželic, během něhož byly posvěceny nové sochy Panny Marie a sv. Josefa. 9.-18. dubna 1905 byla v kostele konána misie, která se zakončila vztyčením a posvěcením misijního kříže. Stejně tomu bylo o 2 roky později. Roku 1913 došlo k opravě trojice tamních oltářů. 20. června 1963 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-havla-14051983). V letech 2005-2007 došlo ke kompletní rekonstrukci kostela, přičemž v roce 2005 byla vyměněna střešní krytina a o rok později došlo k obnově vnějších omítek.

Jde o jednolodní orientovanou cihlovou stavbu s plochostropou lodí a pravoúhlým a křížově sklenutým presbytářem, který je od lodi oddělen secesně zdobeným triumfálním obloukem. Západní průčelí je tvořeno barokně-renesančním štítem se dvěma římsami, dvojicí malých obloukových okének a jedním oknem, jež bylo určeno k osvětlování kruchty. Před štít byla později přistavěna nižší předsíň s dřevěným stropem. Na severní straně přiléhá k presbytáři čtvercová a křížem zaklenutá sakristie. Střecha lodi je sedlová s osmibokým sanktusníkem s lucernou a jehlancovitou stříškou, naopak presbytář má střechu valbovou. Loď je osvětlována čtveřicí oken, která jsou tradičně zakončena obloukem. Podobná okna najdeme rovněž v presbytáři – za hlavním oltářem a na jižní straně. Dřevěnou kruchtu se dvojicí sloupů nalezneme při západní straně lodi. Na stropě je vymalován obraz sv. Terezy v emblému kříže od uhlířskolhotského malíře Věříše.

Zařízení kostela je velmi skromné, protože ho v průběhu času zničily období válečných rekvizicí, požáry a rovněž krádeže v 90. letech 20. století, kdy došlo ke zcizení oltáře Panny Marie a sv. Josefa z doby kolem roku 1721 (podle některých autorů od Františka Martina Katterbauera) a sochy andělů z hlavního oltáře od téhož tvůrce. V kostele je umístěn jako z jednoho kusu bohatě vyřezávaný oltář z období okolo roku 1710 (rovněž má být od Františka Martina Katterbauera) s novějším obrazem sv. Havla z roku 1898 (spolu s křížovou cestou byl pořízen díky iniciativě a daru Josefiny Drbohlavové, manželky zdejšího řídícího učitele Jana Drbohlava) v hlavní části oltáře a kopií barokního obrazu sv. Máří Magdaleny z doby kolem roku 1710 v nástavci oltáře (originál obrazu je po krádežích nezvěstný). Právě tento oltář byl spolu s čtyřkřídlým obrazem z konce 16. století, na němž byla ve středu znázorněna Večeře Páně, na křídlech sv. Jan Evangelista a Vojtěch (vnitřní strana), Zvěstování Panny Marie (vnější strana) a Izaiáš a Baruch (vnitřní strana druhých nepohyblivých křídel; přenesen do zámecké kaple v Chlumci nad Cidlinou), vyzdvihován od roku 1897 prof. Janem Koulou jako velmi cenná pamětihodnost.

Původně byly zvony umístěny v samostatné dřevěné hranolové zvonici se stanovou a šindelem krytou střechou, jež měla na každé straně 2 oblouková okna, pokud nepočítáme nad lodí situovaný sanktusník. Po požáru zvonice v roce 1976, jemuž podlehl též zvon z roku 1560 (památkáři uváděn rok 1500), byly zavěšeny zvony právě do něj, takže dnes v něm nalezneme nefunkční zvon z roku 1705 a nový zvon z roku 2007. Na závěr dodejme, že k jeho vzniku se vztahuje pověst, která je popsána v „Pověstech z kraje Malátova a Klicperova“ od Václava Horyny.