Kostel sv.Jana Křtitele v Morkovicích
Městečko Morkovice-Slížany leží v Litenčické pahorkatině nedaleko Kroměříže. Zdejší krajina bývala sice osídlena už v mladší době kamenné, ale o obci nalezneme zmínku až v roce 1222.
(Abych byl přesný – ono se v ní píše jenom o Morkovicích. Samostatné Slížany se totiž na světlo dějin dostaly až LP 1353 a do jednoho celku s Morkovicemi byly sloučeny teprve začátkem šedesátých let posledního století minulého tisíciletí. Kdo by v tom měl přece jen zmatek, tak cifry hovoří o roku 1960.)
Morkovice bývaly ve středověku městečkem s tvrzí (později přestavěnou na zámek), trhy a soudem s hrdelním právem, což dosvědčuje zachovaný pranýř pod kostelem. Dnes Morkovice obývají necelé tři tisícovky obyvatel. Ještě před dvaceti lety se do nich dalo přijet i vláčkem po železniční trati, jenže ta byla v roce 1998 zrušena a dnes po jejím tělese prochází cyklostezka.
Tak jako většina obcí u nás, mají i Morkovice-Slížany vlastní svatostánek, na nějž jsou místní patřičně hrdi. Kostel sv.Jana Křtitele s vysokou hranolovou věží zdobí severní stranu morkovického náměstí. Barokní masu chrámu nechal v letech 1688 až 1705 vystavět M.Klingseigen a M.Kafka z Prostějova. Na rozdíl od dnešních investorů neměli ti v minulosti až tolik peněz, takže museli při promýšlení projektu do akce zapojit i rozum.
„Proč bourat úplně celý starý a nevyhovující kostel, když je jeho masivní a vysoká renesanční věž stále v dobrém stavu a tudíž použitelná? Nechme ji stát, navyšme její vrchol o zvonicové patro a znovu od základů vystavme jen novou chrámovou loď!“ ozval se mozek jednoho z nich. Ten druhý vše zvážil, posléze přikývnul... a stavitelům už nestálo nic v cestě.
Mariánská kaple pak byla k chrámu přistavěna až v první polovině 18.století a jeho mobiliář pochází z šedesátých a sedmdesátých let již zmiňovaného století. S výzdobou interiéru si tehdy „vyhrál“ sochař František Ondřej Hirnle, malíř Felix Ivo Leicher a relikviář Volfgang Rossmayer.
V následujícím století pak vnitřní výzdobu kostela zhodnotili malíři Jarolin Štantejský a A.Sedláček.