Pačlavice - kostel sv.Martina
Celých pět minut! Přesně tolik mi zbývalo času do příjezdu busu do Vyškova, když jsem se konečně z Morkovic doškobrtal do centra Pačlavic. Za jiných okolností by mi to ani nevadilo, jenže při pohledu na pačlavický zámek a vedle stojící krásný kostel mne brali čerti! Na bližší průzkum velezajímavých míst nebyl čas, moje maličkost stihla jen vytáhnout fotoaparát, blejsknout pár snímků a prchat ke spoji. Z téhle větší obce s malebným středem jsem pak odjížděl trochu smutný, zato ale s předsevzetím, že se o ní co nejdřív musím na stránkách netu dozvědět víc.
Ještě že máme ten gúgl, že jo?
Příliš informací o Pačlavicích kupodivu nebylo. Jen že ji dnes obývá okolo 900 obyvatel, vesnice se v análech připomíná už roku 1131, za vlády to knížete Soběslava, ale místo bylo dle archeologických nálezů osídleno už v prehistorii.
My se ale vrátíme do časů poněkud mladších. Stávala zde tvrz, na níž sídlily od vlády krále Václava II. různé vladycké rody a ty se navíc často měnily. O mnoho let později sem do Pačlavic kupodivu přišli najisto i Švédové a co nemohli vzít s sebou, to alespoň zpopelnili. (Jak už víme z historie, měli v tom za dobu třicetileté války bohatou praxi...)
Tvrz prošla v 17.století proměnou na dvoupatrový renesanční zámek a její poslední majitelé Arenbergové ji v roce 1841 prodal sdružení sester Vincentek. Ty zde žily více jak sto let a založily přitom ústav Milosrdných sester. Díky tomu, že se v „tradici“ pokračuje, není zámek veřejnosti přístupný ani dnes, neboť v něm sídlí ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy.
Zámek je budova sice honosná, ale přiznám se, že v těch několika minutách, které mi byly na pozorování v reálu dopřány, mne daleko víc upoutala sousední sakrální stavba. Však je také nejcennější pačlavickou památkou. Kostel sv.Martina nechal roku 1655 v renesančním slohu vystavět donátor Jan Jakartský ze Sudic spolu se svou chotí Annou, rozenou Soběkurskou ze Soběkur.
Pod presbytáří chrámu si nechali zbudovat i rodinnou hrobku. Jak šel čas, byl v roce 1844 kostel rozšířen kůr, o šestnáct let později opraven celý a konečně v roce 1891 byla přestavěna jeho věž a byly na ni umístěny hodiny.
Původní hřbitov, nacházející se u chrámu, byl zrušen a dnes jej naleznete na východním okraji obce.