Kostel sv. Jiří, mučedníka ve Vápně

Vápenský kostel byl jako farní uveden poprvé v popisu pražské dicéze, který byl sepisován od roku 1350 na základě nařízení prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Tehdy náležel pod bydžovský dekanát a královéhradecký archidiakonát. V roce 1366 byl zmíněn v knihách nadací (Libri Erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV.) jako svědek zdejší plebán Martin. Roku 1369 bylo odtud odváděno 15 grošů papežského desátku. V roce 1372 byl na místo zemřelého plebána Martina podán kněz Fricek. Roku 1392 nahradil zesnulého plebána Fricka kněz Petr. V roce 1406 nalezneme v soudních aktech zmínku o vápenském plebánovi Václavu. Ten později rezignoval a jeho místo bylo roku 1413 obsazeno knězem Pročkem ze Šlapanova. O rok později došlo ke směně far mezi plebánem Pročkem (Prokopem) a Václavem z Kácova. Posledním známým plebánem ve Vápně byl Hippolyt z Bykáně, jenž si směnil faru v roce 1417 s plebánem Václavem. Pak se již rozdmýchala husitská revoluce, za níž fara osiřela. Po jejím ukončení se tu usadili utrakvisté a ti byli nahrazeni po bitvě na Bílé hoře římskokatolickými kněžími, jež vápenskou kolaturu spravovali z okolních far, takže po roce 1623 Vápno svého faráře nemělo. Roku 1720 došlo k barokní úpravě kostela, když byl přestavěn gotický presbytář a vybudována nová loď. V následujícím roce se proměnila pouhá filiálka opět ve farnost. 1. června 1864 navštívil kostel královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Karel Boromejský Hanl z Kirchtreu, 13. dubna 1896 královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Edvard Jan Nepomuk Brynych a 4. dubna 1907 královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Všichni zde tehdy udíleli svátost sv. biřmování. V roce 1911 byl Josefem Štěpánem z Pardubic zrestaurován a pozlacen hlavní oltář a o 2 roky později postranní oltář a kazatelna. 1.-8. prosince 1912 se uskutečnila v kostele sv. misie, kterou vedl královéhradecký jezuita P. Karel Lerch a vyvrcholila posvěcením misijního kříže. Počátkem 60. let 20. století byl interiér vymalován. 18. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jiri-16144830). V roce 1998 byl chrám Páně několik měsíců uzavřen, aby prošel rekonstrukcí a následně byl 28. listopadu téhož roku vysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Dominikem Dukou. V roce 2000 byly zrestaurovány malby v kostele. Ten je dnes spravován excurrendo z Lázní Bohdaneč, předtím tomu tak bylo z Přelouče.

Jde o jednolodní objekt s trojboce uzavřeným presbytářem se sakristií po severní straně a s předsíňkou po téže straně lodi. Presbytář je podepřen opěrnými pilíři, v průčelí je situován volutový štít, který je osazený koulemi, okna a portály mají pravoúhlé rámování zalamovanými lištami s kapkami. Presbytář je zaklenut jedním polem křížové klenby a kápěmi závěru s masivními, jednou vyžlabenými žebry o profilu hruškovce, vbíhajícími do zdí jehlancovým podseknutím, na terčovitých svornících je reliéfní znak a rozeta. Na jižní straně presbytáře se nachází segmentem završené sedile s ostěním bohatě profilovaným drobným hruškovcem, na severní straně je naopak sanktuář s trojbokým vimperkem s křížovou kytkou a pravoúhlý profilovaný portál vedoucí do sakristie. Triumfální oblouk je hrotitý a je profilován dvojím výžlabkem. Plochostropá loď má dřevěnou kruchtu a široká okna s půlkruhovými záklenky.

Hlavní oltář pochází z 1. poloviny 18. století a je portálový, s obrazem sv. Jiří, sochami sv. Petra a Pavla, hodnotnou řezbou tabernáklu s Ukřižovaným Kristem a dvojicí andělů. Za pozornost dále stojí: rokoková kazatelna; krucifix z 18. století; bohatý barokní akantový rám s andílčími hlavičkami z doby kolem roku 1700 s novodobým obrazem; barokní cínová křtitelnice se skupinou Kalvárie na víku, jež je datována do roku 1677. Původní varhany pocházely z 18. století a do jejich skříně v roce 1914 Josef Kobrle vestavěl nový nástroj. Vedle toho byl v chrámu Páně pozitiv z roku 1736, jenž byl opraven v roce 1847 Ignácem Welzelem (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2595).

Novodobá dřevěná zvonice z let 1933 nebo 1935 (prameny se rozcházejí) byla postavena pro starý zvon jako náhrada velké dřevěné zvonice, která původně nesla zvony z let 1529, 1602 a 1604 a vyhořela v roce 1845, kdy došlo rovněž k rozlití předem uvedené trojice zvonů. Následně byla nahrazena novou konstrukcí, do níž byl roku 1867 zakoupen v Praze nový zvon, jenž má srdce z roku 1799. Tento unikát v podobě zvonice vzpěradlové konstrukce bez bedněného pláště a pouze se sedlovou stříškou byl poté ve 30. letech 20. století vyměněn za přesnou kopii, i když již na betonových základech. Na závěr ještě dodejme, že dříve bylo Vápno známé svými svatojiřskými poutěmi, na něž se ubírali lidé z celého širého okolí.