Kostel sv. Martina, biskupa v Holicích

Tento kostel se nachází na východním konci tzv. Nových Holic. Původní dřevěný kostel stával již v roce 1350, kdy byl jako farní chrám odstoupen z mýtského děkanátu k litomyšlskému biskupství. Roku 1364 byl holický farář Leopold dosazen za faráře ve Chvojně. V roce 1372 byl zdejší kněz Filip ustanoven farářem ve Vernéřovicích. Roku 1391 Pavel Chocna, oficiál litomyšlského biskupství, přesadil zdejšího faráře Přecha ke kostelu sv. Petra v Hradci Králové. Později byla holická fara spravována utrakvisty. Důkazem může být žaloba na kněze Michala z Holic, pernštejnského kaplana, který byl vsazen v srpnu 1545 utrakvistickou konsistoří do vězení, protože „z místa svého utekl, s manželkou muže živého po Moravě se toulal a o panu administrátorovi a mistru Martinovi omylné zprávy jiným podával.“ Dalším známým utrakvistickým knězem byl Jan Městecký, který v roce 1565 postoupil 1 hon pole za Březinou literátskému chóru na světlo a na knihy na věčné časy, aby literáti zpěvem Boha chválili v chrámu Páně. V seznamu far na Pardubicku z roku 1615 můžeme číst o holickém kostele a věcech s ním spojených toto: „Městečko Holice. Tu jest fara od starodávna, kterou v letu 1615, Kněz Ján Spickonedius Staroboleslavský svěcení arcibiskupského bytně v držení svém měl, a odtud se jemu v témž letu, jako za starodávna desátku scházívalo: na penězích při Božím Těle 1 kopa, žita i ovsa po 43 str., 3 věrt., 2 čtvrc, dříví k palivu 10 sáhů. A nyní tu faru velebný a vysoce učený Pán P. Antonín Rulikovský menších bratřích konventualských řádu sv. Františka kvardián kláštera Blahoslavené Panny Marie v městě Pardubicích nad Labem v držení svém má, odkudž pro vyživení své dosahuje: peněz 1 kopu, žita i ovsa po 38 str., 3 věrt., 3 ¼ čtvrc. Na pustých uchází: žita i ovsa po 4 str., 3 věrt., 2 ¾ čtvrc., rolí 20 str., luk 1 ¼ jiter.“ Zdejší literátské bratrstvo mělo domek se zahrádkou, který roku 1624 (v některých pramenech se uvádí rok 1621) s povolením faráře Tobiáše Fabry Teleckého prodalo za 40 kop grošů míšeňských Janu Procházkovi. Zahrádka však nakonec zůstala společným vlastnictvím bratrstva.

Postupem času kostel velmi zchátral, takže v roce 1629 se zde nemohly konat služby Boží ani u hlavního oltáře. V letech 1640 a 1645 byl kostel s farou vyrabován Švédy. V roce 1659 dal farář Antonín Rulikovský postavit do chrámu kazatelnu a stolice nákladem 37 kop a 30 grošů míšeňských a roku 1662 byl postaven ještě jiný oltář nákladem farních obcí. Vedle toho byly v kostele zřízeny varhany. V arcibiskupské relaci z roku 1677 se uvádí, že tento farní kostel má 2 stříbrné kalichy, mosaznou pozlacenou monstranci, kamennou křtitelnici, na jejímž podstavci spočívá cínová, a čtyři zvony. Místní věřící se mnohokrát dožadovali pardubické vrchnosti, aby se zasadila o výstavbu nového chrámu. Teprve po druhé výzvě od vrchnostenských úřadů 6. října 1731 byla podána do Prahy žádost o povolení ke stavbě a o podporu tohoto záměru. 23. února 1733 došlo od české komory povolení, aby byl kostel rozbořen a místo něj postaven kamenný s věží pro zvony. K tomu došlo v letech 1736-1739, kdy byl původní dřevěný objekt stržen a na jeho místě vyrostl nynější kamenný kostel, jehož plány vypracoval Tomáš Haffenecker a poté je ještě upravil Kilián Ignác Dientzenhofer. Okolní obce byly donuceny vrchností k poskytnutí potřebného dřeva a jeho dopravy, samozřejmě zdarma, Jan Norbert Xaver hrabě Libštejnský, pán na Zámrsku a Chroustovicích, dal Holicím zdarma 24 sáhů kamene a 50-60 sáhů po 24 kr. Celý náklad tak činil 7 100 zl. 39 kr. V letech 1831-1832 byla vyměněna šindelová krytina za pálené tašky. V roce 1836 navštívili kostel císař Ferdinand Dobrotivý s manželkou Marií Annou, kteří obcí projížděli na korunovaci do Vídně. Roku 1850 byl zrušen zdejší hřbitov a přenesen na návrší za město. Od 16. března 1964 je kostel památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-martina-16098104). V 70. letech 20. století dostal kostel novou střechu a báň, koncem následujícího desetiletí fasádu a počátkem 90. let byla položena nová mramorová podlaha a kostel byl vymalován.

Jedná se o jednolodní objekt s obdélnou a valbově zastřešenou lodí, se čtvercovým presbyteriem a s věží zakončenou cibulovitou bání, v jejímž přízemí se nachází čtvercová sakristie a nad ní, v 1. patře, oratoř. Presbyterium je sklenuto českou plackou se štukovým rámcem uprostřed. V rozích se nacházejí pilastry. Na jižní straně je pravoúhlý vchod do sakristie s rovnou nadedveřní římsou, pod níž jsou rozvíjející se voluty ukončené po stranách portálu kapkami. Nad portálem se nachází okno oratoře. Loď je opatřena zrcadlovým stropem. Pilastry vyplňují okosené rohy a členící stěny nesou bohatě profilovanou a zalamovanou římsu. Při polokruhovém triumfálním oblouku je z každé strany nika s mušlí v konše. Nad nikami se nacházejí trojúhelníkové štíty. Střední pole lodi je mírně rozšířeno. Křížově podklenutá kruchta se nachází v západním poli lodi a je ukotvena na čtveřici toskánských pilířů. Její střední část je vysunuta a boky ustupují vypouklým obloukem. Okna jsou obdobná jako v lodi. Průčelí je rozděleno lizénami na 3 pole. Ve středu se nachází pravoúhlý portál se zalamovanou nadedveřní římsou a pod ní jsou 2 proti sobě ležící voluty. Nad portálem je okno. Okna jsou obdélná s obloukovitě vypnutou střední částí nadpraží. Bohatě vykrajovaná šambrána a zdůrazněný hlavní klenák. Obdélníkový štít vrcholí trojúhelníkem. Po stranách jsou křídla. Střed štítu je vybrán nikou. Boky kostela člení lizény. Na jihu se ve středním rizalitu vypíná pravoúhlý portál, nad nímž se zalamuje podokenní římsa. V nice západního štítu zakončené mušlí stojí na podstavci socha sv. Martina s berlou, mitrou a pozvednutou žehnající pravicí. Věž při jižním boku presbyteria o jedno patro převyšuje chrám. Nároží tohoto patra zdůrazňují pilastry s čabrakovými hlavicemi. Věž je zakončena oplechovanou helmicí, jež vrcholí zlacenou makovicí s křížem, stejně i sanktusní věžice s lucernou má helmici se zlacenou makovicí a křížem.

Hlavní oltář sv. Martina je vyřezávaný ze dřeva a pozlacen. V jeho ústředí je obraz sv. Martina, biskupa v Tours. Na obraze je zachycen též výjev ze světcova života, kdy se ještě jako voják podělil u Amiens o svůj plášť s chudákem, který je též na obraze zachycen. Vedle obrazu se na hlavním oltáři vyskytuje několik soch, z nichž dominuje sousoší sv. Trojice na vrcholu oltáře. Levý oltář Panny Marie má novodobou sochu, pravý postranní oltář sv. Anny má novější obraz a přední oltáře sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého jsou vybaveny sochami z období baroka. U všech oltářů by měly být ostatky sv. Krescencia a Deodáta. Autorem většiny sochařských děl je Ignác Rohrbach. Ve střední části chrámové lodi jsou sochy Panny Marie Lurdské spolu s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým a pod kruchtou se nacházejí dvě sochy, a to sv. Terezie od Dítěte Ježíše a svatého Antonína Paduánského. Cínová křtitelnice je z roku 1565 (některé zdroje uvádějí rok 1567) a plastická křížová cesta pochází z konce 19. století. Původní varhany pocházely od Agadoniho Theodora Zikmunda z roku 1698. Ty byly nahrazeny v roce 1841 novým dvoumanuálovým nástrojem s mechanickou trakturou od Josefa Jirušky z Hradce Králové, jenž vyšel na 1 700 zlatých. Dnes se na kruchtě nacházejí novogotické varhany se třemi manuály a pneumatickou trakturou. Jejich autorem byla pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století salzburská varhanářská firma Mauracher a původně je tvořila pro vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, odkud roku 1953 doputovaly do Holic. Z původního Jiruškova nástroje, který tehdy vyšel na 1 700 zl., se zachovala pouze skříň umístěná v zábradlí na kůru.

Ve zvonici visí z původní trojice zvonů pouze jediný, a to roku 1499 ulitý zvon Poledník (nyní též znám jako Martin) o výšce 0,95 m, průměru 0,90 m a s textem: „Haec campana fusa est ad laudem dei ac sancti Martini ad Holic. Anno Domini MCCCCXCIX.“. Hranák z roku 1574 s nápisem: „Tento zwon slyt gest ke czti a chwale Bohu wssemohuczimu a dobrym lidem na poslouchani w miestie w Hradczi nad Labem.-Leta Panie 1574.“ (slit mistrem Adamem Tarabou), Klekáník z roku 1743 s textem: „Gott mit dir.“ (přelitý v roce 1906) a Umíráček z roku 1809 s nápisem: „Anno 1809 goss mich Anton Franz Schneider in Königgräz“ byly zrekvírovány za 1. světové války. V sanktusníkové věžičce je navíc umístěn nový Umíráček o výšce 45 cm a průměru 40 cm. Více o kostele a farnosti zde: https://www.farnost-holice.cz.