Kostel sv. Petra a Pavla v Mnichově

Kostel Apoštolů Petra a Pavla byl postaven v letech 1719-1725 v barokním slohu (Gnirs 1932, 87). Předpokládáme, že pohřbívání probíhalo v období mezi lety 1725-1783. Bližší výzkumy k této problematice zatím scházejí. Roku 1860 byl kostel poprvé renovován z podnětu opata Mariana Heinla (Klement 1882, 161). Další rekonstrukce byla provedena v roce 1905, kdy byl v kostele zřízen nový malovaný strop.

Dle ústního sdělení pana kancléře Václava Škacha z plzeňské diecéze, byl obsah krypty znám až po roce 1945. Před tím byl patrně obsah krypty neznámý, alespoň obecně, neboť Dr. Gnirs se o kryptě v Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale, in den Bezirk Tepl und Marienbad nezmiňuje. Naopak se o ní zmiňuje Franz Klement v Der politische Bezirk Tepl, Ein Beitrag zur Heimatkunde, ale jen velmi obecně v tom smyslu, že se nálézá pod kostelem a že je zde pohřebiště (Klement 1882, 162).

První veřejné prohlídky mumií prý začal po odchodu německých premonstrátů z Teplé provozovat až farář Jiří Bárta, původně premonstrát ze Strahova. Tehdy bylo otevřeno jen několik rakví a dle sdělení pana kancléře Škacha (působil zde od 50. let do roku 1992) panoval v kryptě velký nepořádek, který byl postupně uspořádán do dnešního stavu.

Podle jedné legendy je údajně v kryptě pohřben hrabě Filip Kolovrat rukojmí francouzských vojsk. Který zde měl zemřít na ústupu francouzské armády roku 1741.

Již v devadesátých letech byl na mumiích RNDr. A Kubátovou z Přírodovědecké fakulty MUDr. Martínkovou z hygienické stanice Cheb učiněn objev houby Oncocladium flavum a její synananmorfy  Malbranchea flava. Jde o keratofilní houbu, jejíž výskyt je unikátní v tom, že byla poprvé konstatována na našem území a poprvé na mumiích ve světě. Rakve byly napadeny dřevomorkou domácí Sepula lacrymans. O celé věci vyšel článek Oncocladium Flavum and Malbranchea flava micromycetes discovered on human mummies v časopise Remedia- Klinická mikrobiologie v roce 1998. V článku je mimo jiné zmínka o Vysoké vlhkosti a vodě kondenzující na stěnách a železném kříži, který je v kryptě dodnes.

Kostel se potýká s vysokou vlhkostí, která vytváří Dobré podmínky pro šíření dřevomorky. Ta již pronikla do prostoru hlavní lodě a napadla inventář. Nejnověji byla objevena na kostelních lavicích. Rovněž na mumiích v kryptě projevují se známky postupujícího rozkladu.

                                                                               Lukáš Hanzl