Kostel sv. Vavřince, jáhna a mučedníka v Ronově nad Doubravou

Farní kostel na lichnickém, tehdy lichtenburském panství, býval původně v Protivanech. Jedná se o dnešní kostel sv. Kříže, odkud bylo v roce 1352 odváděno 30 grošů papežského desátku. Když 22. března 1307 Oldřich z Lichtenburka založil v protivanské farnosti město Ronov a jeho měšťanům udělil právo rybaření v Doubravě, bylo nedlouho poté rozhodnuto, že bude v Ronově zřízena alespoň kaple, jež byla sice protivanskou filiálkou, ale protivanský farář bydlel právě u filiálky, což nebylo v té době nic divného, jako příklad můžeme dát město Kutnou Horu nebo obec Habřinu u Smiřic. Královské povolení k její stavbě získali ronovští měšťané v roce 1334 (podle některých zdrojů byl kněz k tomuto kostelu zřízen již roku 1330, což má dokládat listina krále Jana Lucemburského, jež byla datována v sobotu po sv. Petru v okovech v roce 1331, v níž k vydržování duchovního při ronovském kostele věnoval z užitku role 32 pražských grošů ročně a z výnosu mýta měl být opatřen kaplan). Časem však přestala kaple vyhovovat, byla rozšířena a k jejímu zasvěcení jako kostela došlo někdy kolem roku 1358, kdy se hovoří o samostatné ronovské farnosti, jež byla na protivanské úplně nezávislá, i když faráři obou farností byli vždy stejní. Někdy koncem 17. století došlo k barokní přestavbě objektu, nejspíše nedlouho poté, co v roce 1674 obdrželo město nová trhová privilegia. Toto měla dokazovat dvojice erbů s iniciálami: S. L. S. V. S. (Sigmund Leopold Schmidlin ze Schmidlina) a L. F. S. H. V. Z. (Lidmila Františka Šmidlinová roz. Hošková ze Žamberka), která se nacházela nad hlavním vchodem ještě počátkem 19. století. Druhým důkazem měla být nedochovaná pamětní deska na pravé straně od oltáře s textem: "Anno 1692, 19ho Maye tento oltař wyzdvižen nákladem urozeneho a statečného rytíře Pana Sigmunda Leopolda Schmidla ze Smidlu, pana na Ronově, Teplicích, Studnici a Štiříně Geho milosti cís. Rada, Král. Slavného Saudu dvorského assesora a misto Komornika v král. českém a urozeny pani Ludmily Františky Schmidlový, rozeny Hoškovy z Žamberku." Po třicetileté válce se však z kostela stala pouhá kaple, jež je zmíněná např. v úředním přiznání ronovského duchovního P. Jiřího Vojtěcha z Szoviků z roku 1713.

V roce 1847 byl původní chrám Páně zbourán, aby došlo k výstavbě nového objektu. Základní kámen nového kostela byl položen 15. srpna 1847, ale roku 1849 však kostel spolu s městem vyhořel, aby byl v letech 1849-1852 nahrazen pseudobarokní novostavbou, kterou postavil František Paleček z Nového Kolína. Věž však byla plně dokončena až v roce 1857 a k pořízení hodin došlo roku 1884. Dašický farář P. Josef Nechvíle se o něm vyslovil takto: "V Ronově dole jest kostel sv. Vavřince farní, který asi v r. 1850 shořel a v slohu copovém, necírkevním jest zbudován, tak že se spíše podobá něčemu jinému nežli důstojné svatyni Boží. Je prý zbudován dle vzoru kostela v Josefově." Časem však kostel zchátral tak, že bylo obtížné, aby byl opraven pouze mistrem zednickým a tesařským, a tak bylo v roce 1906 rozhodnuto, aby byl k řízení rekonstrukce ustanoven stavitel. O rok později došlo k opravě objektu a díky zásahu Společnosti přátel starožitností českých v Praze nedošlo k zabílení barokních fresek, o čemž bylo zprvu uvažováno. V červnu 1909 byla pořízena nová socha sv. Antonína. Roku 1923 byl kostel vymalován P. Pantaleonem Majorem. V roce 1972 proběhla další oprava svatostánku, tentokrát došlo na plechovou střechu a fasády. Roku 1992 zjistil Ing. Zdeněk Bulíček z Heřmanova Městsce to, že chrám Páně nebyl dobře založen a nosné pilíře byly poddimenzované, takže přišel s tím, že je nutné komplexní statické zabezpečení kostela, jichž se později ujala společnost SOSTAF. 3. ledna 1994 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vavrince-12876566). O 2 roky později proběhly další rekonstrukční práce a stavbu stáhly ocelové pásy. Roku 2004 bylo dokončeno restaurování nástěnných maleb a v roce 2007 oltáře Čtrnácti sv. pomocníků. O rok později byla opravena věž, k jejímuž poškození došlo za velké vichřice. Roku 2015 došlo k provedení restaurování šablonové výmalby na triumfálním oblouku (viz https://fr.upce.cz/fr/restaurovani-sablonove-vymalby-na-triumfalnim-oblouku-kostele-sv-vavrince-ronov-nad-doubravou).

Jedná se o jednolodní stavbu se čtveřicí českou plackou zaklenutých klenebních polí (v 1. je situován zděný kůr, ve 2. a 4. jsou obloukem zakončená okna a ve 3. lunetová okna s vitrážemi), českou plackou sklenutým obloukovým kněžištěm, stejně zaklenutou sakristií a hranolovitou věží s dřevěným schodištěm, zakončenou makovicí s kovovým patriarchálním křížem. Fasády jsou hojně členěny římsami a lehce vystupujícími pilastry, okna a dveře mají šambrány. Střecha lodi je sedlová s valbou. Interiér je bohatě vyzdoben freskami ze života sv. Vavřince. Významná jsou i 2 velká chrámová okna s barevnými vitrážemi, představujícími Narození Páně a Nanebevzetí Páně, z let 1939-1942, která vznikla ze spolupráce ředitele zdejší měšťanské školy ve výslužbě Rudolfa Matese a pardubické firmy František Walter.

Zařízení je většinou novodobé a za pozornost stojí vedle bohatých fresek a malby Krista v Getsemanské zahradě též obraz sv. Vavřince na hlavním oltáři od V. Markovského z roku 1836; z bývalé zámecké kaple přenesený oltářík sv. Barbory (na evangelijní straně presbytáře, stejného zasvěcení byla i ona kaple) ze 2. poloviny 17. století (podle kartušové tabulky je z roku 1665), který má na soklech sloupků obrazy sv. Václava a sv. Alžběty; z moravanského zámku pocházející oltář Čtrnácti sv. pomocníků v lodi z období kolem roku 1700, jenž je rámový a v akantovém rozvilinovém rámu má řezaná poprsí světců; sochu Božského Srdce Páně od Čeňka Vosmíka. Původní varhany byly vyměněny v roce 1906 novým nástrojem od bratří Augustina, Josefa a Bohumila Paštikových ze Žižkova, jenž byl roku 1985 nahrazen varhanami od kutnohorského závodu Organa (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2324).

Zvonů zde bývalo původně 8, ale z nich se díky rekvizici 1. světové války zachovaly pouze 3. Roku 1916 byly totiž zabrány pro válečnou výrobu tyto zvony: první z roku 1617, o průměru 67 cm a s nápisem: "Leta 1617 při času sv. Michala slit tento zvon ke cti a chvále Boha všemohoucího a k dobrému sloužení bohatému i chudému člověku nákladem z důchodu záduší založení sv. † za panování urozeného, statečného rytíře pana Arnošta Robenhapa z Suché a na Ronově. Laus Deo. Arma Civitatis Ronoviensium s. Doubravam." (býval původně u sv. Kříže); druhý o průměru 23 cm bez textu; třetí z roku 1909 přelitý A. Diepoldem o průměru 73 cm; čtvrtý z roku 1718 a v roce 1909 přelitý A. Diepoldem s nápisem: "S. Venceslaus ora pro nobis" a pátý bez textu o průměru 18 cm (snad z roku 1809 litý u Anny Kühnerové). Dochovaly se tak pouze zvony: první o průměru 18 cm s obtížně rozluštitelným nápisem: "Leta panie MVXXXXVII ora..."; druhý o průměru 45 cm a s textem: "Anno Domini 1500 posita est ad laudem Dei et omnibus sanctis per Jacobum Ptaczek." a třetí z roku 1506, přelitý v roce 1848, o průměru 120 cm a s nápisem: "TENTO ZWON DIELAN JEST KE CZTY A CHWALE PANU BOHU SKRZE MISTRA TOMASSE ZWONARZE NA HORACH KUTNYCH LETHA PANIE TISICEHO PIETYSTÉHO SSETYHO NA DEN SV. MEDARDA. TENTO ZVON JEST PŘELIT POD NAZVEM SV. WAVŘINCE PATRONA TOHOTO CHRAMU OD WOLFGANGA STRAUB ZVONAŘE HOLOMAUSKÉHO L. P. 1848 ROKU I. KONSTITUCE V RAKOUSKÉ ŘÍŠI." Pak přišly rekvizice 2. světové války. Kolik jich je v kostele dnes, tak to nevím, neboť jsem se k nim nedostal, ale třeba toto čte někdo více informovaný a nechá mi zprávu v komentářích. Nikdo totiž neví vše a rád se nechám poučit.