Kostel sv. Víta, mučedníka v Bojanově

Podle popisu pražské diecéze, jak byl za arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344-1350 sepsán, byl bojanovský kostel již dávno farním a náležel pod královéhradecký archidiakonát a chrudimský dekanát. Kdy byl vybudován, tak to přesně nevíme, ale hovoří se zpravidla o 13. nebo 14. století. Možná se tak stalo po roce 1329, kdy byl bojanovský újezd mnoho let úplně pustým a klášter ho postoupil Jindřichu z Lichtenburka na čas jeho života, aby jej znovu osadil. Prvním nám známým plebánem v Bojanově byl Vilém, který se vyskytuje jako svědek na dílčí listině litomyšlského biskupství z roku 1398. V roce 1401 papež povolil inkorporaci k vilémovskému klášteru, jež však nebyla nejspíše provedena. V té době měl být Bojanov již součástí litomyšlské diecéze. Roku 1412 zdejší plebán Václav z Meziříčí hájil u dvorského soudu dědictví po Perchtě z Bezna. Za husitských válek byl kostel vypleněn a fara zůstala bez správce. Po jejich ukončení byla fara osazena utrakvisty a teprve v pobělohorském období se sem navrátili katoličtí kněží. Roku 1677 byl veden jako farní, měl 1 stříbrný kalich, mosaznou monstranci a cínovou křtitelnici.

Časem však stará stavba zpustla a v roce 1730 dokonce shořela do základů. Ještě téhož roku byl Josefem Františkem hrabětem ze Schönfeldu postaven současný objekt. 24. prosince 1790 shořela střecha kostela. V roce 1880 došlo k opravám interiéru a jeho přemalbě. Dodnes se dochovaly plány Františka Schmoranze z roku 1878. 30. května 1900 navštívil kostel královéhradecký biskup Msgre. Edvard Brynych. Ještě předtím byla provedena oprava chrámu Páně. V rámci těchto prací byl opraven a obílen v interiéru i exteriéru, došlo na opravu varhan, zrestaurování a vyzlacení postranních oltářů a kazatelny, vyčištění křížové cesty a pozlacení jejích rámů (pozlacovač Josef Štěpán z Pardubic), pořízení nového obrazu Panny Marie Sixtinské na bočním oltáři od P. Edvarda Neumana z Rohozné u Poličky. Nedošlo pouze na pořízení hlavního oltáře a přístavbu věže, jak se plánovalo. V roce 1915 byla pořízena nová socha Božského Srdce Páně. O 3 roky později došlo ke zřízení vitrážových oken. Roku 1950 proběhla restaurace objektu. 24. ledna 1964 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vita-17835527). V letech 1995-2000 došlo k pořízení současného vybavení kostela - obětního stolu, lavic a ambonu.

Jedná se o jednolodní stavbu s presbytářem, který je uvnitř uzavřen půlkruhově a zevně trojboce, s kaplí a sakristií po jeho stranách. Hlavní průčelí je trojosé a završeno štítem. Stěny jsou členěny dvojicemi pilastrů s římsovitými hlavicemi, mezi nimi jsou situována 3 půlkruhová okna na každé straně a hlavní portál je s vypnutou supraportou. 11,2 m dlouhý a 5,8 m široký presbytář a 21 m dlouhá a 11 m široká loď jsou sklenuty valenou klenbou s výsečemi, triumfální oblouk je půlkruhový, stěny jsou členěny svazky toskánských pilastrů. Západní strana lodi obsahuje vypnutou kruchtu s křížovým podklenutím. Na stropě lodi můžeme nalézt letopočet 1730. Jak presbytář, tak loď, obsahují množství fresek, mezi něž můžeme zařadit jak dřívější malovanou iluzivní architekturu hlavního oltáře, tak fresky na klenbě presbytáře (Umučení a Nanebevzetí sv. Víta), nad kruchtou (Nejsvětější Trojice), na stěnách (výjevy ze svatovítské a svatováclavské legendy). Všechny pocházejí z let 1730-1737, přemalovány byly v roce 1880 a k jejich zrestaurování došlo roku 1950.

Většina zařízení byla pořízena v 18. století, ať již jde o trojici bočních oltářů s akantovými rámy se stuhou a současnými obrazy (Matky Boží, sv. Tomáše a sv. Anny), nebo dřevěnou kazatelnu se sochami sedících církevních otců a evangelistů. Jedna z oltářních olejových maleb obsahuje samotnou sv. Annu, sv. Annu s Jezulátkem v pravici a karafiátem v levici a Pannu Marii se vznášejícími se anděli, pochází ze zrušené lokálie v Krásném (existovala v letech 1786-1801). Další oltářní obrazy zobrazují sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Skutečný hlavní oltář byl pořízen až v roce 1902. Cínová křtitelnice má tvar hladkého hrnce bez noh (železný podstavec s nohami) a pochází ze 16. století, bez víka je vysoká 0,22 m a má průměr 0,3 m. Ozdobný nápis v gotickém písmu prozrazuje, že byla pořízena roku 1556 za kněze Tomáše Chotěbořského. K její obnově došlo v roce 1950. Za zmínku stojí i obraz sv. Víta od Antonína Machka z roku 1839. Křížová cesta byla pořízena v roce 1868. Původní varhany byly roku 1809 nahrazeny novým nástrojem od Ignáce Horáka z Kutné Hory, který byl opraven v letech 1839 (Josef Čejka), 1880 (Ludvík Fukátko), 1900 (Josef Vanický), 1916 (Josef Kobrle, nově přestavěn, poprvé se na něj hrálo 8. října 1916), 1939 (Bohumil Žloutek), 1973 a 1997 (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2391 a https://varhanybojanov.cz).

Zvony jsou umístěny v samostatné dřevěné hranolové zvonici s kamennou podezdívkou, která má 2 vstupní vrata - do márnice a přímo do zvonice. Původně byly čtyři; první o průměru 0,94 m, výšce 0,78 m a s nápisem: "En ego campana nunquam pronuncio vana ignem belum vel festum aut funus honestum in laudem genitricis dei fecit me magister georgius chrudimensis 1510"; druhý o průměru 0,66 m, výšce 0,56 m a s textem: "Tento zwon udielan we gmeno buozi ke czti a chwale panu bohu."; třetí o průměru 0,48 m, výšce 0,38 m a s nápisem: "Goss mich Nicolaus Löw von Löwenberg in Prach Anno Domini 1699 Josephus Franciscus S. R. J. C. lomes de Schönfeld." a čtvrtý byl nejmenší a bez jakéhokoliv textu. 1 zvon byl zrekvírován za 1. světové války a další zvon odebrali němečtí okupanté za 2. světové války, takže dnes zde nalezneme pouze dvojici zvonů - Václava z roku 1510 a umíráček z roku 1918.