Králíky – Sv. Jan Nepomucký u kostela

Pokud by se mělo určovat pořadí svatých, kteří krášlí naši krajinu vyjdou na prvních místech zřejmě jednoznačně tři jména. U prvního zobrazovaného netřeba pochybovat, tím je samotný nejvyšší, tedy ježíš Kristus. Svým způsobem to ani svatý není, když je to vlastně bůh. Ačkoliv někdy se můžeme setkat se sv. Salvátorem, což je vlastně Kristus uzdravující (Salvator=latinsky spasitel).

Na druhém místě bude Panna Marie, která není vlastně v pojmenování jednoznačně svatá, ale můžeme se setkat s pojmy Sv. Matko Boží, Sv. Panno apod.

Na třetím místě nejspíš bude (jestli to někdo počítá) Sv. Jan Nepomucký. Ten už tu svátost konečně má jaksi pevně danou. Jak známo, světec je to relativně nový, kanonizace proběhla počátkem 18. století a stal se asi nejzobrazovanější postavou u nás v době barokní. Johánek z Pomuku byl ale dosti populární v okolních zemích, zejména Rakousku nebo Bavořích. Není se čemu divit, země jsou nám kulturně dosti blízké a s Rakouskem jsme byli spojeni vládou Habsburků. Ostatně můžeme nadneseně poznamenat, kam vkročili Habsburkové, zavítal i Jan Nepomucký.

Pěknou sochu světce tak můžeme spatřit i v Králíkách u kostela, na ulici Hluboké. Díky andílkům vlastně sousoší je dokladem skvělé sochařiny 1. poloviny 18. století v okolí tehdejšího Grulichu. Ono těch kameníků a sochařů se tady muselo vystřídat víc, když se stavěl klášter a poutní kostel na Hedeči.

Hranolový podstavec s římsou tvoří základ sochy která je pojata víceméně tradičně s křížem na předloktí. Ke svatému shlížejí dva putti na výrazných volutách, kteří symbolizují atribut mlčení.

Na první pohled vlastně nejde i nijak originální dílo, výjimečné je ale kvalita řemeslného provedení (řasení roucha).

Dílo bylo samozřejmě několikrát opravováno, naposledy v roce 2000 restaurátory Dufkem a Tikalem.