Kunštát - náměstí Krále Jiřího
I když je půvabný Kunštát městem malým, má hned dvě náměstí. Leží nad sebou ve svahu kopce a od sebe je odděluje masa kostela sv.Stanislava. My se ale budeme věnovat jen tomu spodnímu, pojmenovanému podle zdejšího nejslavnějšího rodáka – krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Místo zrození českého panovníka z rynku dobře patrno, neboť jím byla už v roce 1420 ta malebná kulisa panského sídla, vypínající se z vysokého ostrohu - tehdy hrad, nyní zámek. V té době byl Kunštát jen podhradní obcí, statut města byl sídlu s necelými třemi tisícovkami obyvatel přiznán až po sametu. Už od dávných časů ale proslulo hrnčířstvím a keramikou, se kterou si čtenáře dovolím blíže seznámit až příště – s popisem návštěvy a galerie v místním Íčku.
Nyní se už ale vraťme k vlastnímu rynku Krále Jiřího. Má lichoběžníkovitý a nálevkovitý tvar, v nejširší části dosahující 50 metrů a celkovou délku asi 130 metrů. Jeho největší ozdobou je v horní části stojící a mohutným dojmem působící chrám sv.Stanislava, jehož věž shlíží nejen na vzdálenou siluetu kunštátského zámku, ale kontroluje i dění na náměstí pod ním. Návštěvníci, kteří sem nepřijeli vlastními vozy, na něm vystupují na jedné ze dvou zastávek busu. A poté, co se rozhlédnou, najednou nevědí kam vyrazit dřív: zda na prohlídku zámku anebo blízké umělé jeskyně Blanických rytířů v Rudce. Jen ti nejrozumnější napřed svůj čas věnují prohlídce nově zrekonstruovaného rynku a jeho zajímavostí. Kromě kostela jej oživuje socha krále Jiřího, pozlacená skulptura Panenky Marie a pamětní desky věnované Františku Halasovi, Klementu Bochořákovi, Ludvíku Kunderovi a Janu Tenorovi.
Dále zaujme pohled na budovu Městského úřadu (v době naší návštěvy zrovna opravována střecha) a na krásnou novou kašnu.
Když jsme ráno do městečka přijeli, nebyla ještě v provozu, ale po návratu z Rudky nás čekalo příjemné překvapení, neboť voda z ní už vesele stříkala!
Tahle tu za mé první návštěvy Kunštátu ještě nebyla... ale čemu se divit, vždyť ta se odehrávala v době před více jak třiačtyřiceti lety – za třídenního školního výletu, kdy jsme okolním krajem putovali po Halasově stezce. Ani ten oprýskaný zámek tehdy samozřejmě nebyl přístupný a my viděli jen proslulý psí hřbitov. Ale zase jsme v té době navštívili velkou fungující keramickou dílnou, což už pro změnu zas už neplatí dnes...
Kromě všeho již zmiňovaného v současnosti na náměstí Krále Jiřího ještě nalezneme městskou knihovnu a Íčko (jehož návštěvu můžeme jen srdečně doporučit), pizzerii Piccolo, Švancarovu cukrárnu a hostinec Panský dům.