Loading...
Téměř v závěru července mi kamarád objevil na netu inzerát na prodej objektivu, který se pohybuje rozsahem v potřebné univerzální velikosti mezi základem a teleobjektivem. A ten už jsem si nějaký čas hodlal pořídit. Tudíž jsem na inzerát odpověděl, včetně dotazu na možnost osobního odběru. Objektiv ještě k mání byl a místo odběru bylo městečko Kunštát v blanenské oblasti. Synátor bydlící v nedalekých Boskovicích mi oznámil, že je z časových důvodů nepoužitelný, a proto jsem se rozhodl udělat z nákupu plnohodnotný výlet.
Jediný vhodný termín (tedy pro moji choť, jinak to bylo neomezeno) byl ve středu 25.7.2012, kdy mělo být, v jediný den za několik dekád, celkem dost škaredě. A, kupodivu, drtivou většinu dne i bylo.
Den před odjezdem (samozřejmě až ve večerních hodinách) náhodou soused objevil na mém vozidle několik drobných závad. Protože jsem údajně překonal evropský rekord v zk....né geometrii, a s tím souvisejícím opotřebením pneumatik, odjezd se opozdil asi o 2 hodiny. Auto dostalo několik nových atestů, já přišel o celkem vysoké procento měsíčního příjmu, ale po desáté hodině dopolední jsme konečně vyrazili. Někteří možná budou závidět, ale téměř v ideální sestavě pro jakousi skandinávskou číslici. Tedy konkrétně já s Martinou a naše kamarádka Jana.
Za relativně přijatelného počasí opouštíme rodné město a za trvalého, byť mírného, deště dojedeme do Kunštátu. Doporučený objektiv i jeho prodejce, mimochodem místní lékárník, působí seriózním dojmem, ale i tak ho (objektiv) pak celý den raději zodpovědně zkouším.
Úvodem poznávací části akce se stává zámek v Kunštátu. Zámek i městečko asi nepatříí mezi místa zcela nezajímavá a bezvýznamná. Mám pocit, že na místním hradu (dnes zámek) se narodil král Jirka Poděbradský a v górodku přežíval a je i pohřben např. Frantík Halasů. Kunštátský hrad vlastnili mj. i Pernštejnové a dnes se zde chlubí nejen zámeckým komplexem horního a dolního zámku, ale i údajně nejstarším psím hřbitovem v Evropě. Nevím, totéž nám tvrdili minulý týden na jednom zámku v Rakousku. V každém případě se jedná o stavbu, která byla "postižena" všemi možnými úpravami, včetně té barokní i klasicistní. Nás zde postihli i drobné problémy, hustým deštěm počínaje a polední hodinovou pauzou konče. Je zde ale možnost se poblíž slušně a nedraze najíst, na zámku pak příjemný a ochotný kastelán, vlezné za devět pětek a zcela nepoužitelné focení za kilo.
Následuje cca 2 kilometrový návrat do osady Rudka, kde se nachází Jeskyně blanických rytířů. A nejen ta. V oploceném lesoparku můžete navštívit i Burianovu rozhlednu a expozici sochařských děl z různých mezinárodních sympozií. A poblíž je i další smírčí kříž (v tomto případě tedy spíše křížový kámen) do sbírky. Celkové vlezné je 100,- Kč (70 za jeskyni, 20 za rozhlednu a 10 za focení), ale nikdo to moc nekontroloval. V jeskyni se nacházejí nejen sochy sv. Václava na koni a spících rytířů, ale i různé nepatřičné havěti, např. Sněhurky, trpajzlíků a bojovníků za svobodu. Toto velmi zajímavé dílo vytvořil talentovaný sochař - samouk Stanislav Rolínek (1902–1931) na objednávku kunštátského starosty Františka Buriana. Dominantou areálu původně byla jeho socha T. G. Masaryka (vysoká14 m) z r. 1928, která byla v r. 1942 zničena nacisty.
Využili jsme všech nabízených atrakcí a bylo tam, až na níže uvedené drobnosti, velmi příjemně. Při návštěvě jeskyně nám totiž ani nevadila jistá drobná vada řeči průvodce (alespoň měl člověk víc času koukat a fotit), ale spíše početná výprava, v které se nacházelo, bohužel, i zbytečně mnoho moderních matek. Takže v jeskyni neustále řvala tlupa dětí, které ztichly, jen když byly kojeny. Ještě, že oba pejsci ve výpravě byli statečně potichu ... Pobyt venku pak ztěžovala extrémní vlhkost. Sice přestalo pršet, ale i tak jsme byli za chvilku durch. A v závěru prohlídky venkovního areálu se najednou udělalo hezky ...
Takže nebyl důvod nejet ještě zkontrolovat exteriéry zámku Lysice. Zámek, původně vodní tvrz, prošel mnoha přestavbami, dnešní podoba odpovídá posledním dvěma: barokní v18. aempírové na přelomu19. a20. stol. Velkou zajímavostí je možnost navštívit ojedinělou zámeckou zahradu s promenádní sloupovou kolonádou z 1. poloviny 19. stol., interiér zahradního kasína, oranžerii a zámecké zahradnictví z 2.poloviny 19.stol. Zámek údajně vyniká i skvostnými a bohatě zařízenými interiéry, které představují životní styl přední moravské hraběcí rodiny Dubských z Třebomyslic. Bohaté sbírky, pořízené hlavně v 19.stol., obsahují především nábytek, sklo a porcelán nebo obrazy, ale také vzácnou sbírku zbraní, dvě knihovny, předměty dovezené z Orientu a množství historických střeleckých terčů. Určitě je důvod sem znovu zajet na plnohodnotnou návštěvu. Tentokrát jsme se spokojili s prohlídkou lapidária v prostorách bývalého skladu vína, prodejny s keramikou na nádvoří zámku (úžasné kousky) a zámecké kavárny U kočáru (fakt tam je - ten kočár - a není to žádná poštovní drožka).
Vyžene nás až, zbytečně kvapně, znovu temnící obloha. Kolem zajímavého hřbitova vyrazíme k Boskovicím a za chvíli začíná pravá letní bouřka. Moc rychle se po hlavní silnici mezi Brnem a Boskovicemi jet nedá (i když řidiči kamionů si zjevně myslí něco jiného), na komunikacích nižších tříd už je klidněji. A hlavně přestane celkem brzo pršet, protože na nových zimních gumách se nejelo nejlépe.
Kolem půl osmé už sedíme na Koupáku a kladně hodnotíme akci. Já můžu, naštěstí, kladně hodnotit i ten zakoupený objektiv a současný stav vozidla ...
psáno v červenci 2012