Kuželov - zajímavosti obce

Fotografie (20)  • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

kaple sv.Jana Nepomuckého

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Kuželov... Název této horňácké vesnice je mi znám už od dětství. Pocházel z ní známý lidový vyprávěč Vašek Mlýnek s přídomkem z „Kuželova“, jehož jsem viděl na černobílém monitoru naší domácí TV bedny (Made In CCCP), no a obrázek kuželovského mlýna byl brzy poté otištěn v časopise Naše Rodina, který odebírala moje maminka.

Tehdy jsem si myslel, že se ten slavný větrný mlýn nachází v lautr rovině, protože jsem netušil, že se Slovácko dělí na dvě úplně odlišné oblasti... a už vůbec by mne nenapadlo, že stojí až nahoře na kopci nad obcí, ze které vlastně ani není vůbec vidět.

Jak vlastně vypadá na konci první pětiny 21.století ta kuželovská dědina?

Rozkládá se na hřebenu stoupajícím k vrchu Bojiště (438 m) v hornatém kraji bělokarpatského příhraničí asi 3 km od Velké nad Veličkou. Na spodním „rovinatějším“ konci její zástavba těsně sousedí s Hrubou Vrbkou, cesta do středu obce připomíná už hodně nakloněnou rovinu a horní konec obce od kostela až nahoru ku mlýnu je už bez debat „krpál.“

Nejvýznamnější památkou dědiny (poprvé v análech připomínané roku 1406) je kostel Nejsvětější Trojice. Původně byl vystavěn v duchu kvalitního baroka, které bylo ve dvacátých letech dvacátého století poněkud znehodnoceno konstruktivistickými přestavbami. U kostela se nachází kamenný kříž z roku 1841.

Další sakrální památkou je prostá kaplička zasvěcená sv.Janu Nepomuckému, jejíž modrá fasáda oblaží naše zraky na spodním konci Kuželova. Ta zde stojí od roku 1822.

Ve středu obce pak narazíme v sousedství zrekonstruované pěstitelské pálenice na hasičárnu, stylový penzion, hospůdku a Pomník padlým z I.světové války, na němž je deset medailonků s podobiznami mužů, kteří položili život za císaře pána.

Dnes Kuželov obývá něco málo přes 400 obyvatel, kteří (jak doufám) žijí mnohem líp jak jejich předkové.

Ti se totiž živili převážně zemědělstvím, ale na zdejší jalové podhorské půdě bylo víc dřiny jak užitku. Nutným přívydělkem se proto stala řemesla, hlavně tkalcovství a hrnčířství a např.ženy své vyšívky zájemcům nabízely podomním prodejem. Mužští zase finanční situaci svých rodin vylepšovali prací v lese, či prodejem sena a dobytka přes „čáru“ slovenským zákazníkům. I přesto vše se ještě za první republiky někteří místní vystěhovali do Ameriky a jiní práci našli až v hodonínském cukrovaru...

Autor: Franta

Další články autora: 3021

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli