Kuželovské "větrníky"
Turistické cíle • Technická památka
Jsou dva - „Dán“ a „Holanďan“, oba vystavěny pod temenem kopce Bojiště (439 m). I když jsou od sebe vzdáleni sotva na 600 metrů, není z jednoho na druhý kvůli hřebenovému větrolamu vůbec vidět. Možná je to tak i dobře, alespoň nemusí starý na mladého nevražit a může si naplno vychutnat obdiv návštěvníků k němu směřujících.
On jediný je tady skutečným a navíc prastarým větrným mlýnem, kdežto novodobý přibylec je „pouze“ větrnou elektrárnou. Jedná se o dánský výrobek – typ DWT 150, kteréžto číslo označuje max.výkon v kilowatthodinách - vysoký 30 metrů a nahoře osazen třemi vrtulovými listy. JZD Horňácko jej roku 1990 vystavělo jako první větrnou elektrárnu v republice. Funkční byla do roku 1993, poté se na dlouhých 6 let její provoz zastavil, neboť jednotné zemědělské družstvo se rozpadlo a ona byla zastavena Agrobance. Díky snaze přidružených obcí je od ledna 2000 opět v provozu a v současnosti se jedná o přestavbě na větší výkon, k čemuž by se ale musel její stožár navýšit na 80 metrů! Což se pochopitelně nelíbí správě chráněné oblasti Bílých Karpat, která argumentuje tím, že by se tím změnil přirozený ráz krajiny a došlo by k narušení tahů ptactva. Konečné rozhodnutí zatím ještě nepadlo...
Takové problémy starší „větrník“ rozhodně nemá a jeho čtyři (dnes už netočící se) křídla lopatek se coby dvojitá náruč laskavě obrací ke všem příchozím. Deset metrů vysoký zděný kužel, na jehož výstavbu prý bylo třeba 300 koňských fůr lomového kamení, je nahoře ukončen otočnou střechou a křídly větrného kola, upevněných na hřídeli. Vlastní střecha je pokryta šindelem. Kdysi prý bývalo takovýchto mlýnů holandského typu (ale s českou mlecí technologií!) na Moravě na 60, dnes zůstal stát jen tento jediný v sedle nad Kuželovem.
Mlít obilí a šrot pro okolní sedláky začal od roku 1842 a svou činnost ukončil o 104 roky později - po druhé světové válce. Původně byl mlýnem obecním a mlynář s rodinou obýval jeho nejspodnější patro. Vlastního domu v sousedství se dočkal až roku 1906. Posledním mlynářem zde byl Břetislav Kašík. Památkově chráněn je mlýn od roku 1963 a o deset let později prošel celkovou rekonstrukcí, která jej opět uvedla do provozuschopného stavu. To už ale patřil novému majiteli – Technickému muzeu v Brně a díky obnově se stal jeho velice atraktivním exponátem. V bývalém mlynářově obydlí, ve stodole a chlévě jsou dnes umístěny expozice horňáckého bydlení a zemědělských nástrojů a nářadí z přelomu 19. a 20.století. Nechybí samozřejmě ani nástroje sloužící k údržbě a opravám ve mlýně, který si „pan otec“ musel robit sám.
Areál a expozice jsou v sezóně přístupné od dubna do října a v červnu se zde pravidelně konají Horňácké slavnosti. Součástí areálu jsou také busty dvou významných rodáků.
Václav Mlýnek (s přídomkem z Kuželova) se narodil roku 1926. Učil se ornamentální malbě, maloval truhličky a talířky a živil se také jako malíř pokojů. Měl hudební nadání – hrál na housle a klarinet v cimbálovce J.Kubíka z Hrubé Vrbky. Projevil se u něj též talent vypravěčský a díky němu se stal i „filmovou hvězdou.“ Zahrál si v celovečerních snímcích Veselá je dědina, Pět mužů a jedno srdce a Přerušovaná píseň. V roce 1978 niť jeho života přeťala havárie nákladního vozu v Jihlavě.
Jeho dlouholetý hudební kolega a nadřízený – Jožka Kubík, který má bustu vedle něj, se narodil v sousední Hrubé Vrbce roku 1907. Jeho předkové byli Romové a on sám unikl transportu do koncentráku jen díky členství v národopisném moravském spolku. Po válce střídal různá povolání – pracoval v Povážských strojírnách, jehlárce ve Veliké a Jihomoravských trubkárnách – ale předevší vedl kapelu a stále s ní na ty svoje milované husličky hrál. Zemřel ve stejném roce jako Václav Mlýnek – roku 1978.
Závěrem snad ještě zmínka o tom, že si kuželovský větrný mlýn také zahrál ve dvou filmech: jednalo se o pohádku O Nebojsovi a O statečném kováři...
Přidat do oblibených uživatelů
Kuželov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Kuželovské "větrníky"
