Loading...
Horňácký soused Velké nad Veličkou s ním dnes tvoří jednu jedinou souvislou zástavbu, ale ta mnohem zajímavější část Javorníka se rozkládá na jeho opačném a vyšším konci, stísněném bělokarpatskou dolinou. Jak název obce naznačuje, byla pojmenována dle hojného okolního výskytu těchto krásných stromů a v análech je poprvé zmiňována roku 1350. Dnes v ní žije něco přes 700 obyvatel a kromě prastarého evangelického kostela se může pochlubit i nesmírně půvabnou vesnickou památkovou zónou. Zabírá úzkou nivu a svahy nad pravým břehem Veličky a lze tu spatřit velké množství malebných chalupářských usedlostí se stodolami a seníky.
Jak jsme mohli sami posoudit, památkově chráněná vesnická zóna zde byla roku 1996 vyhlášena naprosto zaslouženě. My její prohlídku začali od horního konce – od mostku přes říčku Veličky, a prvními objekty, jež jsme spatřili, byly roubené seníky. Směrem k bývalému starému centru obce s kostelem pak geometrickou řadou přibývalo obytných domů i hospodářských objektů, které okolo chrámu vytvořily velmi zajímavý shluk, průchozí úzkými uličkami.
Kupodivu zde ani ta největší stavení nedosahují honosnosti či zdobnosti známé ze slováckého Dolňácka. Většina je ve spodní části zkrášlena jen modrým pásem a zbytek obílen, takže všechny domky vypadají velmi prostě. Což ale neznamená, že tam, kde se žilo chudě, chybí krása. Vždyť i ta na první pohled prostá se umí dobře vřezat do srdéčka...
Nám se do nich zarýply hlavně Kopánky - část, v níž žili jen chalupáři anebo bezzemci – jejichž stavení z nepálených cihel (kotovic) se vypínají ve svažité ulici nad starým tolerančním chrámem. No, stavení... ony spíš ty domečky připomínaly obydlí pohádkových hobbitů, tak byly mrňavé. Všechna se skládají jen z jizby, síně, komory a oplocené zahrádky ve svahu nad ulicí.
V jizbě s okny do ulice se jedlo a spalo... a těžko si představit, kolik lidí tu vlastně pohromadě bydlelo, protože jedináčci ve starých časech v oblibě zrovna nebyli.
Síň sloužila k vykonávaní drobných domácích prací a hlavně se v ní vařilo. V mnoha domech se zachovala tzv.“černá kuchyň“, kde probíhala příprava pokrmů na otevřeném ohništi, jehož dým byl pod stropem odváděn komínovým nádstavcem – kozubem.
Komora pak sloužila k uchovávání potravin a šatstva. To vše bylo uloženo v truhlách. V menších truhlicích oblečení a cennosti, ve větších (a také v dížích) obilí.
Domečky Kopánek jsou obývány dodnes. Většina už je zrekonstruována do líbivého stavu (zbytek se opravuje) a jediným novodobým prvkem na všech jejich valbových střechách je nová pálená taška, jejíž červeň nahradila původní doškovou krytinu.
Procházka až na horní konec ulice byla velmi zajímavá, a aby byl zážitek z viděného ještě větší, nechyběl ani plůtek přikrášlený keramikou...