Květnická Velká skála

Málokteré město má v pozadí tak báječnou horskou kulisu jako Tišnov u Brna. Podle bohatého výskytu rostlinstva nese tato „hora“ se dvěma vrcholy, vypínajícími se přímo nad středem města, už od nepaměti jméno Květnice. Jenže skutečnou horou není. Na to by totiž musela mít poněkud jinou nadmořskou výšku. Její vrcholové kóty jsou označeny toliko číselky 446 m (Velká skála), 387 m (Malá skála) a vlastní vrchol se tyčí do 470 metrů nad hladinou nejbližšího, leč poněkud vzdáleného moře. Její extrémně strmé svahy pokryté listnatým hovzdem a místy i lesostepí se ale zdají opticky mnohem vyšší.

S tím bohatstvím zdejší květeny je to tak: Květnice je sice stran geologie součástí brněnského masívu, ale zároveň i jakýmsi rozmezím mezi chladnější Vysočinou a mnohem teplejším Brněnskem. Navíc je geologické podloží téhle masivní „ostrovní hory“ tvořeno nejen šedými či narůželovělými křemennými slepenci a pískovci, přeměněné místy na kvarcit, ale hlavně devonskými vápenci, díky čemuž zde vznikl Tišnovský kras. Nachází se v něm několik hlubokých propastí a jeskyní, z nichž je veřejnosti – i když není přístupná – díky médiím známa hlavně ta Králova.

 

Květnice byla zemí zaslíbenou nejen pro botaniky, ale i pro mineralogy, kteří zde mohli nalézt úžasné vzorky polodrahokamů a minerálů, jakými je třeba ametyst, křišťál, záhněda anebo baryt, který se tu na úpatí kopce ve štolách kdysi dokonce těžil. Kromě toho zde narazili i na kalcit, galenit, limit, azurit, malachot, ryzí měď, sádrovec, citrín, lublinit a mnohé další. Ano, Květnice bývala úžasnou pokladnicí... dnes už je bohužel volný sběr minerálů pod vysokou pokutou zakázán. Není ale nutno lkát nad tímto zákazem – nejkrásnější ukázky zdejšího „vzácného kamení“ je možno shlédnout ve velmi rozsáhlé mineralogické expozici v klášterním muzeu v Předklášteří.

 

Dnes je celý kopec chráněn (má statut přírodní památky), ale cesta na jeho vrcholky naštěstí není zapovězena. Těmi nejzajímavějšími místy vás protáhne v délce více jak sedm kilometrů zeleně značená trasa Naučné stezky Květnice.

 

Já neměl čas projít si ji celou, ale výstup na první květnický předvrchol – Velkou skálu, jsem si samozřejmě ujít nenechal. Výstup jsem začal od Millerova domu (muzeum) na okraji města. Prvního více jak půl kilometru jsem se v odpoledním horku plahočil velmi nechutným stoupáním sešikma do prudkého svahu kopčiska a byl vděčný alespoň za tu trochu stínu, jež mi dopřál okolní hvozd. Od rozcestníku a Info tabule NS jsem pak už dalších 700 metrů pokračoval v naprosté pohodě po vrstevnici po obvodu kopce, což uklidnilo zpěněnou krev a navíc jsem byl odměněn několika hezkými výhledy dolů na Tišnov a široké okolí, Posledního půl kilometru stezka překonala serpentinami a pak už jsem stanul u rozcestníku, odkud to byl k Velké skále kousek. Pochopitelně jsem zde nebyl za dnešního krásného slunečného odpoledne sám - nacházelo se tady množství dalších návštěvníků, hlavně rodičů s dětmi. A já se stal svědkem toho, jak tu jedna (mineralogicky zřejmě poučená mamina) svým ratolestem v kamenném moři pod skálou ukazovala kámen, z něhož byl kdysi vyloupnut ametyst.

 

Jinak stála za pozornost i sama Velká skála. Je nejvyšším skalním útvarem na celé Květnici a hlavní stěna rozložitého mrazového srubu, protknutého mnoha puklinami, dosahuje asi deseti metrů. Je tvořen devonskými kvarcity a na povrch vystupujícími křemencovými brekciemi a laminity. Velká skála je pěknou ukázkou místních skalin, jen ta avizovaná vyhlídka z vrcholu mne trochu zklamala, neboť pohled do okolní krajiny byl omezen haluzemi již notně vzrostlých stromů...