Lázně Bükfürdő místo ropy aneb Češi v Maďarsku
Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně
Je to jako v pohádce. Hledali ropu a našli minerální vodu. Tak se z Maďarska nestal středoevropský Kuvajt, ale zato tu mají druhé největší lázně v zemi. Mluvíme o kouzelném místě v Západním Zadunajsku, o lázeňském městečku Bük a nedalekých Lázních Bükfürdő. Leží 220 km od Budapešti a 50 km od Šoproně a zhruba stejně daleko od rakouských hranic. Co však je pro našince zajímavé, že si tuto lázeňskou enklávu oblíbili Češi. Prý tvoří na rozdíl od Slováků značnou část lázeňských hostů. Místní se kvůli tomu dokonce učí česky a jejich výuku sponzoruje město. Je to velice příjemné překvapení například v restauraci. Našinec se duševně připravuje zvládnout patřičné ugrofinské zvuky, ale obsluha ho osloví, sice trochu kostrbaťě, ale přesto, česky.
Lázeňské městečko Bük se nachází na severozápadě Maďarska nedaleko rakouských hranic. Byla to původně zemědělská a hlavně vinařská obec několik kilometrů vzdálená od pahorkatiny Bükk, což v překladu znamená bučiny. Dnes je městečko i blízké Lázně Bükfürdő, známé díky nově objeveným horkým minerálním pramenům. V roce 1965 tu totiž hledali ropu, ale z vrtů vytryskla termální voda s unikátním složením, která obsahuje více než 15.000 mg/l minerálních látek. Zdejší léčivá termální a minerální voda o teplotě až 58°C je bohatá na vápník, hořčík a fluor a vyvěrá na povrch ze 4 pramenů. Balneologové se shodli, že má pozitivní vliv při léčbě zánětlivých onemocnění, na činnost svalů a na krevní oběh. Také se prý hodí k zamezení řídnutí kostí, rehabilitaci po ortopedických a neurochirurgických operacích, lumbagu či dně. Osvědčila se při léčbě pohybového ústrojí, např. při opotřebování chrupavek, dále chronických gynekologických onemocnění, ale také jako pitná kúra při léčbě poruch trávicího ústrojí a k regeneraci jater.Tak se z vesnice, kde se dříve koupali v místním potoce, stalo k závisti větších městeček v okolí půvabné lázeňské centrum, navíc s cenami a službami více než shodnými s lázněmi u nás.
Od nejmenších po největší
Oblíbenost zdejších maďarských lázní se nezakládá jen na lázeňských procedurách. Městečko Bük má přes 3500 obyvatel, což se v průběhu sezóny mění.Většina zdejších pracuje samozřejmě v turistickém ruchu a službách s ním spojených. Zbytek dojíždí za prací do Rakouska či do blízkého okolí. Jen málo z místních zůstalo věrno zemědělství. Jsou to také především lidé, kteří tu budují příjemnou místní atmosféru. Prosperita městečka začíná nejen svrchu, ale i odspodu. Díky lázním tu vyrostly nové městské čtvrti. Většinu budov však tvoří rodinné penzióny. Například penzion Maraczivilla, se kterým má autor velmi dobré zkušenosti, nabízí k dispozici dvacet lůžek ve dvoulůžkových pokojích a jídelní místnost pro klasické snídaně či pro posezení. To by normálně nestačilo. Turistické kanceláře běžně chtějí ubytovat minimálně tzv. autobus, tedy 40 lidí. Proto se místní spojili a v ulici si hosty doslova rozdělí po rodinných penziónech. Podle posledních údajů počet takto ubytovaných turistů strmě stoupá. Zmíněný postup je výhodný pro všechny. Místní nabízejí při obstojném komfortu nižší ceny než hotely a hosté jsou zase spokojení s domáckou přívětivostí a s detailní znalostí místních poměrů. Kdo jiný by měl vědět, co se v Büku děje, když ne místní. Málokdo se totiž ve velkých hotelích dozví o tom, kde a jak koupit dobré místní víno za rozumnou cenu, nebo o právě probíhající zabíjačce spojené folklórním vystoupením u místní chlouby, domu Ference Kóczvána. Zmíněná budova je poslední z vepřovic postavené selské stavení s valbovou doškovou střechou v širokém okolí, které místní zachránili, jak se říká v hodině dvanácté. A jsou na to patřičně hrdí. K domu patří i chlebová pec a neodmyslitelná maďarská studna s akátovým vahadlem. V městečku totiž krom místního kostelíku nemají žádnou podstatnější památku, jakou se honosí například v blízkém historickém městečku Kőszeg. Tam ale zase nemají teplé prameny ani lázně, takže místní s trochou závisti hledí k městečku Bük, které dříve považovali za jakéhosi nepodstatného vazala a dnes tam jezdí za prací. Majitelé penziónů také vědí, kdy a odkud jezdí pravidelně autobus do blízkých lázní Bükfürdő, kam to mají hosté zhruba kilometr a půl.
V městečku se také nachází ojedinělý „zdravotní park“. A to doslova. Krom mnoha odolných ocelových strojů a nářadí, určených ke cvičení, posilování či pro zábavu, tu mají jednu zvláštnost. Je jí tzv. suchý Kneippův chodník. Tento pán totiž od mládí trpěl tuberkulózou. Když tehdejší medikamenty na nemoc nestačily, rozhodl se k velmi drastické metodě. V zimě roku 1849 se sebral a doběhl odtud k Dunaji vcelku obstojný maraton. Tam skočil do řeky, kde se pocachtal, vylezl, oblékl se a zaběhl zpátky domů. Tuto proceduru v průběhu několika měsíců několikrát opakoval. Navíc se v tomto ročním období denně poléval studenou vodou. Kupodivu nejen přežil a nemoci se zbavil, ale už jako kněz Dr. Sabastian Kneipp propagoval přírodní léčbu. Jednou z jeho novátorských metod byla léčba chozením naboso. Tím se prý masírují reflexní plošky na chodidlech, což má příznivý dopad nejen na oběh krevní v nohách a posilování cévních cest, ale na mnohé další vnitřní orgány. Sám propagátor to dle dobových zpráv vyzkoušel na vlastní kůži. Na jeho počest proto v parku vybudovali již zmíněný chodník. Měří přes půl kilometru a jeho struktura je různorodá. Od travního pažitu, přes oblázkové plochy s malým, větším i opravdu velkým kačírkem, cihlovou dlažbou, štěrkem, kůrou a mnohým dalším. Stalo se místní zvyklostí, že každý, kdo cestu prochází, z ní vybere spadlé větvičky či šištice, aby se o ně druhý neporanil.
Městské lázně
Lázeňský komplex Léčebných a zážitkových Lázní Bükfürdő se má opravdu čím pochlubit. Na rozloze 14 ha v krásné zeleni přírodního parku může návštěvník bloumat moderním areálem, který nabízí léčebnou lázeňskou část, zážitkovou část a svět saun. V léčebné části najde čtyři kryté bazény (30-39°C) se silnými léčebnými účinky, dva částečně kryté léčebné bazény (33-36°C), dva otevřené plavecké bazény (25 m, 50 m), krytý plavecký bazén a krytý bazén na vodní cvičení, ze kterého dokonce může proplavat i do části nekryté. V bazénech s termální vodou doporučují místní balneologové pobýt max. 20 min. a poté si odpočinout. Ale pozor, děti do 16 let mohou vstoupit do léčebné části pouze na základě lékařského doporučení, na což je dobré se raději připravit.
Zážitková část nabízí venkovní zážitkový bazén (31-33°C), léčebný bazén (33-35°C), částečně krytý léčebný bazén (33-35°C), částečně krytý zážitkový bazén (31-33°C), krytý zážitkový bazén (32-34°C), perličkový bazén (34-35°C), dva kryté dětské bazény (31-34°C) a čtyři skluzavky či tobogány se světelnými efekty. Posledně jmenované atrakce se liší délkou i sklonem. Zatímco nejkratší projedete po vlastním pozadí, na ty delší už potřebujete jakýsi plastový člun.
Saunový svět nabízí aroma saunu a parní kabinu, finskou kamennou a dřevěnou saunu, infrasaunu, bylinnou saunu, tepidárium, ledovou kabinu, Kneippův bazén (16-18°C), vnitřní a venkovní ochlazovací bazén (16-18°C), jacuzzi (34-36°C) a zážitkový bazén (34-36°C).
Golf vede
Hotelů tu mají poměrně hodně. Pět z nich se honosí čtyřmi hvězdičkami, tedy mezinárodním ukazatelem kvality. Jsou to Greenfield Hotel Golf and Spa, Danubius Health Spa Resort Bük, Hunguest Hotel Répce Gold, Hotel Caramell a Hotel Piroska Bük. Pro úplnost je dobré vzpomenou i na Apartmánový hotel Bükfürdő. Ten má sice jenom hvězdičky tři, ale zase vyhovuje některým našim spoluobčanům, kteří si i na dovolené raději vaří sami. Přistýlky jsou samozřejmostí a některé hotely prý ubytovávají děti zdarma. Tuto skutečnost je ale lepší si předem ověřit. Všechny se vyznačují vlastními balneoprovozy, krom hotelu Répce a Répce Gold, kdy lze přejít přímo do areálu místních lázní krytou, vytápěnou spojovací chodbou. Tuto možnost žádný jiný hotel nenabízí. „Répce a Répce Gold je v podstatě jeden hotelový komplex, který se liší pouze počtem hvězdiček,“vysvětluje obchodní manažerka Eszter Edelényi-Hancz. „Hotel totiž stavěli postupně a starší část budovali tak, aby vyhovovala tehdejším požadavkům. V současnosti má tři hvězdičky, zatímco nová přístavba čtyři.“
Na golfovém hřišti také nijak nešetřili. „Je to první mezinárodně uznávaný golfový green s 18 jamkami,“ tvrdí Andrea Dávid-Tóth, ředitelka pro prodej a marketing areálu Greenfield Hotel Golf and Spa. „Rozkládá se na 100 hektarech, máme na něm sedm jezer a jezírek a nejen z oken hotelu je na něj zvláště na jaře velice krásný pohled.“ Golfový areál je plnoprávním členem Maďarské golfové federace a díky tomu i European Golf Association. Z golfu samozřejmě těží i hotel, přestože nabízí i další atraktivní volnočasové aktivity. Elegantní čtyřpatrový resort Greenfield Golf & Spa je zasazený do udržovaného parku a předkládá svým hostům komplex klasických i termálních bazénů. Nabízí 192 moderně zařízených komfortních pokojů a 15 apartmánů. Samozřejmě nejdražší jsou pokoje a apartmány s výhledem na golfové hřiště. Skvěle si host odpočine také v místním wellness centru, které láká, stejně jako ostatní hotely, na opravdu širokou nabídku kosmetických procedur a koupelí. Hotel otevřeli v roce 2011 a hned od počátku začal sbírat ocenění. V tom samém roce získal zlatou cenu jako „nejslibnější nově otevřený hotel v Maďarsku“. O dva roky později už to byla cena za Nejlepší hotel roku 2014. O něco později nepřišel zkrátka ani golfový areál, který obdržel cenu „Nejlepší golfové hřiště za rok 2011“. Takže se nedivme, že i cena ubytování je z místních hotelů nejvyšší.
Hotel Karamell Premium Resort patří naopak mezi nejstarší z nich. Proto z něj nesálá moderní architektura, ale spíše připomíná svoji atmosférou časy dávno minulé, jakoby rakousko-uherské. Doby, kdy hosté toužili po vůni dálek a romantice vzdálené Asie. Málokde v Maďarsku najdeme tolik artefaktů z Indie či Indonésie, jako tady. Interiér však svoji přítomností neznásilňují, ale naopak působí uklidňujícím dojmem, konečně jako celý objekt. Hotel se může pochlubit skvělou gastronomií a vyhlášenou hotelovou cukrárnou, která zásobuje svými výrobky i další hotely, kavárny a obchůdky ve městě.
Hotel Piroska Bük letos oslavil dvacetileté jubileum své existence. Před nedávnem ho navíc zdařile renovovali. Trochu připomíná luhačovickou architekturu Dušana Jurkoviče. Pohledem zvenčí byste jistě nehádali, že i on má lůžkovou kapacitu přes 200. Navíc je jediným čtyřhvězdičkovým hotelem v centru města Bük. Komu nestačí jeho lázeňské kapacity, si může zajet do Léčebných a zážitkových Lázní Bükfürdő. Hotelový autobus totiž zajišťuje během celého dne bezplatný transfer.
Když tu za socialismu hledali ropu, našli minerální prameny. Asi to tehdy bylo pro maďarské průmyslové lobby zklamání. Nicméně současníkům je jistě příjemnější si zajet se léčit do lázní, než čuchat výpary cyklických i klasických uhlovodíků, jak to dělají obyvatelé například v Baku. Tam se prý jmenované výpary táhnou až 200 kilometrů daleko od města. Co by na tuto hypotetickou skutečnost asi říkala Vídeň či Bratislava?
Antonín Karoch