Sárvár - hrad Nádasdyů (Nádasdy – vár)

Sárvárský hrad se nachází v centru tohoto maďarského města a je jeho skutečnou - a jistě pozoruhodnou – dominantou. Koneckonců zdejšímu hradu vděčí město i za své jméno. Sár a vár totiž znamená bláto a hrad, tedy hrad, postavený na bažinách nebo močálech. První písemná zmínka o hradu pochází sice již z roku 1288, ale jeho současná podoba v sobě spojuje spíše renesanci s prvky baroka než že by připomínala gotickou pevnost. Ve svých počátcích byl hrad postupně v držení rodu Kőszegiů, králů Karla Roberta a Zikmunda Lucemburského i rodu Kanizsaiů. Takto jsme se dostali rychle až k roku 1534. Před tím však ještě – v průběhu 13. až 15. století - prošel hrad mnohými stavebními úpravami, při nichž postupně vznikla třípodlažní věž s kamennými hradbami, dvě třípodlažní budovy s reprezentačními sály, většina severního a západního křídla i hospodářské budovy.

Vraťme se ale k roku 1534, který byl pro dějiny hradu rozhodující a zahájil jeho zlatou éru. V tomto roce se totiž Orsolya Kanizsai(-ová) provdala za Tamáse Nádasdyho. Rod Nádasdyů tím získal obrovský majetek a poddaní i hrad moudrého, osvíceného pána a majitele, který učinil ze Sárváru místo renesanční vzdělanosti a pokroku. V těchto dobách se hrad dočkal mnoha renesančních úprav a komplex budov byl rozšířen o jihozápadní třípodlažní křídlo. Hradní budovy jsou osazeny renesančními okny s kamenným ostěním a v letech 1554 až 1555 vzniklo dodnes dochované východní křídlo. V roce 1560 pak vstupní věž získala krásnou renesanční bránu. Postupně také dochází k rozšiřování hradeb a dalších obranných prvků, hrad využívá také toku řeky Ráby. Díky tomu odolá hrad i útokům Turků. Staroitalský hradební systém s baštami však pochází až z období let 1588 - 1615 a nechal ho vybudovat Ferenc Nádasdy a jeho syn Pál.

Rozšiřování hradu pokračuje a jedná se o úpravy rozsáhlé a velkorysé. Stavební práce jsou zahájeny v roce 1644 a dochází k nim zřejmě hlavně proto, že zemský soudce Ferenc Nádasdy pojal za choť Annu Julii Esterházyovou, a to rozhodně nebyla šlechtična z chudého rodu. V této době je také vstupní brána propojena s hradním palácem a nad tímto „průchodem“ s valenou klenbou byla vybudována slavnostní síň, která je dodnes považována za jeden z nejkrásnějších barokních interiérů celého Maďarska. Nástropní fresky z roku 1653 jsou dílem Hanse Rudolfa Millera a zobrazují výjevy z patnáctileté války proti Turkům. Krásné štuky jsou pak dílem Andrey Bertinalliho. Jihovýchodní část paláce je opět snížena o jedno patro a tím vzniká hradní zámek s uzavřeným nádvořím a výrazným průčelím. V této podobě ho můžeme vidět dodnes. Je založena také zámecká kaple Panny Marie nebo celoevropsky významná a cenná sbírka uměleckých předmětů.

Po popravě Ference Nádasdyho v roce 1671 je hrad zcela vydrancovánaný a později ho získává – coby královský dar – rod Draskovichů, který ho nechává chátrat. V polovině 18. století zachrání hrad generál György Szluha, který jej získal a opravil. Ve věžním sále vzniknou fresky s mytologickými náměty a v roce 1769 namaluje István Dorfmaister na stěny slavnostního sálu barokní fresky s tématikou Starého zákona. Další nástěnné malby přibudou v komnatách severního křídla o rok později. Na počátku 19. století hrad kupuje rakousko-modenská větev rodu d´Este a díky arcivévodovi Ferdinandovi Habsburskému a jeho synovi Františku IV. Modenskému jsou jednotlivé budovy zrestaurovány, je zazděno renesanční podloubí a zasypán hradní příkop; naopak je vybudován cihlový most ke hradu. Část hradu také získává klasicistní podobu. Dnešní hradní hospodářské budovy vznikly většinově na přelomu 19. a 20. století, kdy hrad patřil bavorskému králi Ludvíku III. a jeho manželce arcivévodkyni Marii Tereze Rakouské-d´Este. Po II. světové válce hrad opět chátrá a jeho oprava proběhne až na přelomu 60. a 70. let minulého století. Hrad se poté stává centrem kulturního života města.

Dnes zde najdeme kulturní centrum, uměleckou galerii, knihovnu i Muzeum Ference Nádasdyho. A také hospodu. Poslední oprava staroitalského hradebního pásu s baštami proběhla v letech 2005 až 2006. Hrad Nádasdyů, s celkovou rozlohou 1.300 m2, je dnes obklopen krásným a velmi příjemným parkem. Parkovou úpravu okolí hradu zahájili již ve 20. letech 19. století páni z Modeny. Hradní park je dnes místní chráněnou přírodní památkou. Samotnému hradu to však líto být nemusí – je veden jako součást národního kulturního dědictví a od prosince 2011 byl rovněž zařazen mezi - maďarským státem chráněné - historické památky.

Na závěr alespoň pár slov o tom nejzajímavějším, co hrad – resp. muzeum v jeho prostorách – návštěvníkům Sárváru nabízí. Impozantní slavnostní síň je klenotem hradu i muzea a její krása a věhlas výrazně překračuje hranice regionu. Byla vybudována na podnět Ference Nádasdyho III. Stropní fresky vytvořil Hans Rudolf Miller v roce 1653 a zobrazují velká protiturecká vítězství Ference Nádasdyho II, zvaného „černý bej”. V roce 1769 je doplnil svými malbami István Dorffmaister. Díky němu zde uvidíme také barokními výjevy ze Starého zákona, např. příběh Davida a Goliáše nebo Samsona a Dalily. Ve sbírce užitého umění najdeme krásný nábytek z mnoha staletí, stříbrné poklady Wittelsbachů, jídelní soupravy, malovaný porcelán nebo mnohé historické unikáty ze skla, včetně misky na mytí rukou Františka Jozefa nebo pivního kalichu Mikoláše II.

Další část expozice seznamuje návštěvníky s historií husarů v Evropě, zejména však dlouhodobým vývojem husarů maďarských. Vidět zde můžeme zbraně, oblečení, malby a fotografie z období 16. až 20. století. Nejzajímavější je jistě sbírka šavlí Lajose Sárváriho s cennými exponáty ze 17. až 20. století. K tomu je nutno přidat ještě sekci Carta Hungarica, která představuje historické mapy Uherského státu z období 16. až 18. století, včetně mapy Panonie starověkého astrologa Ptolemaia, vytištěné v roce 1520. Snad každá zdejší mapa je zároveň také uměleckým dílem.

Muzeum je otevřeno denně (kromě pondělků) od 9,00 do 17,00 hodin. V červenci a srpnu se „zavíračka“ protáhne do 21. hodiny. Hradní muzeum najdeme na adrese Várkerület 1.