Lázně Jeseník - Priessnitzovy léčebné lázně

Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně

Lázně Jeseník se oficiálně jmenují Priessnitzovy léčebné lázně a jsou pojmenované podle svého zakladatele a průkopníka vodoléčby. Najdete je asi 2 km od města Jeseník, na svazích Studničního vrchu. V jeho okolí, které je proslulé svým unikátním mikroklimatem, vyvěrá až 80 léčivých pramenů.

Právě mimořádně příznivé klimatické podmínky jsou ideální pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva.

Osoba Vincenze Priessnitze zaručovala zdejším lázním po celou dobu jejich existence proslulost a příliv hostů. Ty láká kromě úspěšné lázeňské léčby především nádherné prostředí hor a tak mezi klienty nejsou jen nemocní, ale i Ti, kteří si chtějí jen odpočinout od shonu všedního dne. Lázně, které fungují po celý rok, navštíví ročně na 17 tisíc spokojených návštěvníků.

U vzniku Lázní Jeseník stál sedlák Vincenz Priessnitze (1799-1851), který proslul jako „vodní doktor“. V mládí byl při nehodě, kdy spadl pod koňský povoz, zraněn. podle tehdejších lékařů smrtelně. Nevzdal se a vyléčil se místní vodou. Tato zpráva se velmi rychle rozkřikla a na Gräfenberg, jak se tehdy Jeseník nazýval, začali přicházet nemocní se žádostí o pomoc. Prvním vodoléčebným zařízením se stala jeho chalupa. Ta brzy kapacitou nestačila a tak ji roku 1822 Priessnitz zbořil a na jejím místě postavil větší zděnou budovu, jež se tak stala prvním vodoléčebným ústavem na světě. I přes projevy závisti jeho proslulost stále rostla.

Roku 1831 byl ústav uznán za lázně. Kromě studených obkladů, mokrých zábalů a omývání postižených míst uplatňoval při svém léčení i další, do té doby nepoužívané metody, k nimž patřila zejména zábaly a potná kůra, po níž se propocený pacient na krátkou chvíli ponořil do kádě se studenou vodou. Vodoléčba se kombinovala s cvičením a pitím pramenité vody, procházkami a prací. Priessnitz za své velké pracovní nasazení zaplatil cenu nejvyšší. Roku 1851 onemocněl a zemřel. Na přání vdovy Žofie Priessnitzové se jeho pokračovatelem stal doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách.

Koncem 19. století se vodoléčba stala velkou módou a věhlas lázní neustále stoupal. V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků. V roce 1989 byly Lázně Jeseník privatizovány a staly se akciovou společností.

Sluneční stráň – nebo také Jižní svah je celkem příkrá travnatá plocha přímo za Priessnitzovým Sanatoriem, na níž se nachází několik obrazců z malých kamínků a trojrozměrných „soch“ z obrovských kamenů, z nichž je nejznámější Sluneční brána – dva kameny svisle postaveny a třetí na ně položen vodorovně.

Kolonáda – Začíná pramenem s nápisem Čeněk Priessnitz, který už zmátl nejednoho návštěvníka. Autor pomníku se prostě nemohl smířit s tehdy exotickým jménem zakladatele a tak mu vymyslel českou obdobu. Máte volbu mezi tzv. Velkou kolonádou, což je 1120 metrů dlouhý okruh okolo mírné vyvýšeniny, v jejímž středu je hrobka Vincenze Priessnitze a po jejíž trase se několikrát dokola koná nějaký závod ze kterých je nejznámější letní Závod veteránů a tzv. Malou kolonádou, která vede přímo do kopce, kolem hrobky a pak některou půlkou Velké kolonády zpět. Krom mnoha laviček, altánků i vyhlídek je zde bronzový lev – znak lázní a toho, že jejich zakladatel vyhrál cestu jejich založení; a o němž se traduje, že splní přání tomu, kdo se dotkne špičky jeho ocasu.

Stezka Vincenze Priessnitze – 7 km dlouhá stezka vede kolem památek (torzo původní léčebné sprchy apod.) a patnácti pramenů: Pražský, trojpramen Adéla, Flóra, Adolf, Polský pramen, pramen Anna, …, Mariin pramen. Na naučných deskách naleznete informace o historii a současnosti lázní.

Během dovolené v Jeseníkách jsme navštívili samozřejmě i tyto lázně . Zaparkovali jsme u Francouzského pramene, nabrali si z něj vodu do lahví a vydali se do muzea na asi dvacetiminutovou prohlídku , které je v první budově , kterou Priessnitz nechal postavit. Potom jsme šli do infocentra, kde jsme koupili známku a dostali razítko. Pak jsme se vydali okolo léčebného domu Priessnitz ( motiv TZ ) k Českému prameni. Opět jsme si nabrali vodu, ale proud byl slabý. Pokračovali jsme k Priessnitzově hrobce a poté okolo vyschlých pramenů Polského a Maďarského jsme si prošli celou promenádu. Před návratem k autu jsme si ještě v cukrárně koupili lázeňské oplatky a jeli na Křížový Vrch u Jeseníku, o kterém se dozvíte v mém dalším příspěvku.

V areálu lázní se nachází také muzeum zakladatele lázní, které je velice pěkně uděláno, promlouvá k Vám samotný zakladatel lázní z reproduktorů a dozvíte se tak spoustu informací. Expozice s pomocí figurín ukazuje způsob léčení. Návštěvu doporučuji.

http://www.priessnitz.cz/