Les Šviholec

Město Lázně Bohdaneč je všeobecně známé svými lázněmi a také překrásnými zákoutími u velkého množství zdejších rybníků, ale za zmínku stojí i místní lesy, z nichž jedním z nejhezčích je Šviholec. Tento až podmočený les je umístěn na jih od Dolan a vtěsnán mezi Černskou strouhu a tok Opatovického kanálu a na jihu přechází v Zástavu. Tato lokalita bývala původně též lesem, ale dnes jsou z ní pouhé louky, v nichž se nachází několik drobných zalesněných "ostrovů". Kolem roku 1870 však byla Zástava označována za pouhou bažinu. Zde také dosahuje nejvyšší nadmořské výšky - 222,4 m n. m.

Kde se vzalo jeho zvláštní jméno, tak to přesně nevíme. Ve staré češtině byl výraz šviholec určen pro pojmenování vrabce. Vedle toho existovala ještě podobná slova "šmiholec" či "šmihák", což znamenalo tenký a ohebný prut. Mezi těmito výrazy bychom tedy měli hledat počátky názvu tohoto lesa, i když já spíše uvažuji o tom, že by mohlo jít o germanismus, neboť by toto pojmenování mohlo být počeštělým německým slovem "Scheitholz" (palivové dříví). To by také více odpovídalo zdejšímu lesu, protože zdejší stromy sloužily zejména k topení. Nedá se vyloučit ani slovo "Schweinholz", které by napovídalo tomu, že jinak nestálo za nic, případně výraz "Schweillholz" (bobtnající dřevo), odkazující na vzhled spodní části kmene a začátku kořenové soustavy dřevin v mokřinách. Zajímavé je, že v indikační skice stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 1. třídy Johanna Rebla a geometra 2. třídy Josepha Grunda není toto pojmenování uvedeno (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR036018390).

Již od dávných dob náležel Šviholec do majetku vrchnosti (do roku 1421 náležel k opatovickému klášteru sv. Vavřince a po jeho vypálení se dostal Diviši Bořkovi z Miletínka a od roku 1491 Pernštejnům, čímž se dostal natrvalo k pardubickému panství), což nebylo nic divného, protože panstvo vždy stálo o to, co se mu nejvíce vyplácelo, a to byly zejména lesy a rybníky, pokud nepočítáme pole a louky. Již počátkem 19. století začalo docházet k odvodňování lokality, aby byla lépe přístupná a dala se mnohem více obhospodařovat, i když první zásahy v tomto směru můžeme pozorovat již krátce po vybudování Opatovického kanálu.

V období 1. světové války byla část lesa vykácena a na některých místech vznikly holiny, což lze vidět např. v hospodářské mapě revíru Šviholec z roku 1919 od Ferdinanda Kučery s dodatečnými zákresy (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13643). Různorodost věku porostu nám zase přináší porostní mapa téhož revíru z roku 1916, kterou vyhotovil rovněž Ferdinand Kučera (viz http://www.chartaeantiquae.cz/cs/maps/13657). Z ní je také vidět, že starý porost ve věku 61-80 let se vyskytoval jen na malé části v severovýchodním dílu revíru, což prokazuje výrazně intenzivní hospodaření na této lokalitě, přičemž největší těžby zasáhly les již v letech 1891-1899 a pak v období před 1. světovou válkou (1906-1912). Tehdy byl v roce 1906 založen na jedné z holosečí čistý porost dubu červeného, čímž začala éra mísení dosavadních jehličnatých kultur s listnatými. V letech 1921-1922 byl les navíc napaden bekyní mniškou, což lze dohledat v mapě hrabání lesního steliva v revíru Šviholec z roku 1921 od okresního lesního kontrolora B. Matějčka, ale poprvé se tu tento motýl objevil ve velkém již v letech 1906-1907, kdy se větší část napadených stromů dokázala vzpamatovat. K tomu se přidaly ještě těžby v letech 1923, 1926 a 1928 v místě "Na Humenci"; v roce 1928 ve "Velkém Boru", kde se jednalo o sněhový polom a výsek borovic Banksových; v letech 1921-1922, 1924, 1927-1929 v lokalitě "Závelčí" a velká část Šviholce byla postižena obrovskou vichřicí 4. července 1929, jež postihla zvláště "Kozličku", "Velký Bor" a "Vostřici", takže následná výsadba pokračovala až do 2. poloviny 30. let 20. století. Stopy po vichřici můžeme vidět ještě v leteckém měřicím snímku z roku 1937 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html? typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.PREL06.08691).

Ještě před získáním pardubického velkostatku Okresní správní komisí v Pardubicích se stalo ze Šviholce jedno z polesí. V té době byly bývalé lesy pardubického panství rozděleny na 7 polesí. Vedle Šviholce se jednalo ještě o Stéblovou, Čeperku, Huneš, Studánku, Výrov a Semín. Ale dejme slovo knize "Šedesát let československé samosprávy", v níž se píše: "Zcela výminečného rozšíření působnosti dostalo se zdejšímu okresu přídělem značné části býv. velkostatku bar. Drascheho, v důsledku pozemkové reformy rozparcelovaného. Okres převzal okresní velkostatek od 1. ledna 1921. Celková výměra přidělené půdy činí 1031.22 ha lesů, 557.98 ha rybníků a 320.65 ha polí a luk (v čemž je zahrnut i Opatovický kanál o výměře 30.04 ha) a jiné půdy 11.82 ha. V roce 1923 převzal pak okres od hospodářského spolku i usedlost Fáblovku v St. Hradišti s pozemky ve výměře 10 ha. Záležitosti velkostatku obstarává personál okresního úřadu v čele s ředitelem velkostatku vrch. práv. radou Tichým, pro službu v revírech a při rybničním hospodářství převzati 3 lesní a 1 rybniční úředník a 9 hajných trvale ustanovených vedle hajných výpomocných. Celková lesní plocha rozdělena v 6 revírů (hájenství): revíry Stéblová a Čeperka, hájenství Hůrka, Koloděje, Šviholec a Huneš. Objekty velkostatku leží ve 14 katastr. obcích v okrese pardubickém, přeloučském, holickém a hradeckém. Dominující dřevinou v lesích okres. velkostatku jest borovice (53%), dále dub (23%), smrk (10%), olše černá (6%), bříza (4%), jasan (3%), habr (1%). Části lesů byly obhospodařovány v hospodářství nízkém, jež se přeměňuje v hospodářství vysokokmenné."

Část před 1. světovou válkou vykáceného lesa nebyla nakonec obnovena, protože bylo zjištěno, že tamní půda je využitelná k provozování zemědělství a naopak jiná zemědělská půda špatné kvality byla zalesněna. Kvůli hospodářským zájmům tak byla provedena změna kultury, ale v jádru se mnoho nezměnilo a sám les je poznat podle svého tvaru v leteckých a satelitních snímcích dodnes. Po osvobození od německých okupantů se dostal les do vlastnictví státu, který vykácel jeho větší část koncem 60. let 20. století (viz letecký měřicí snímek z roku 1968: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PREL06.03863) a v jeho majetku zůstal do dnešní doby, kdy ho ve výměře 453 498 m2 obhospodařují Lesy České republiky, s. p. V současnosti se jedná o smíšený les (zejména jde o smrky a duby), který je zajímavý zejména z ornitologického hlediska, ale vzhledem k blízkosti různých vodních ploch a toků tu můžeme narazit na řadu vodních živočichů. Pokud budeme mít štěstí, dá se vidět i řada roztodivných a zajímavých úkazů, např. narazit na špačka, který si hoduje na malé užovce (viz https://www.muzeumhk.cz/images/acta-musei/acta-38/acta-musei-38-05-paclik-150dpi.pdf).