Leuven – kostel sv. Jana Křtitele (Lovaň – Begijnhofkerk Sint-Jan de Doper)

Tento pozoruhodný gotický kostel se ve francouzštině nazývá Saint-Jean-Baptiste-du-Béguinage a je nedílnou součástí lovaňského Velkého dvora bekyní, který se již před více než dvěmi desetiletími stal součástí prestižního seznamu kulturního dědictví UNESCO. Byl postaven v letech 1305 až 1444 a mezi významné belgické památky byl zařazen v roce 1937 (s rozšířením právní ochrany v letech 1998 a 2011).

V průběhu 14. století byla postavena celá východní část kostela a nosné klenební sloupy, zatímco tři západní pole chrámové lodi i západní pískovcové průčelí byly dokončeny teprve v letech 1421 až 1444. Průčelí charakterizuje ústupkový portál s lomeným obloukem, velké, pozdně gotické, kružbové okno osvětlující 27 m široké chrámové trojlodí a osmiboká schodištní věž (jedná se vlastně o rozšířený pravý pilíř). Na východní straně chrámu se nachází plochá apsida s neobvyklým kružbovým dvojoknem.

Kostel je trojlodní raně gotickou bazilikou s románskými prvky, kde lodi oddělují arkádové oblouky na mohutných, i když relativně štíhle působících, pilířích. V interiéru můžeme mj. vidět odkryté středověké nástěnné malby. Jak bývá obvyklé u žebravých řádů a ženských konventů (kostel byl součástí bekináže), nemá kostel zvonici, ale pouze nevelký osmiboký sanktusník, který byl roku 1998 osazen zvonkohrou.

A teď si předchozí informace ještě trošku rozšíříme, aby příznivci gotické architektury nepřišli zkrátka.

Gotická trojlodní bazilika o deseti klenebmích polích má obdélníkový půdorys a je bez transeptu i architektonického zvýraznění chóru. Nápis na pilíři napravo od severního portálu uvádí začátek stavby, tedy rok 1305. Sedm východních polí pochází z fáze výstavby 14. století, zbývající tři západní pole jsou z 15. století a současná podoba kostela je výsledkem renovace, kterou zde v letech 1978 až 1985 provedl architekt Robert J. Vandendael. V interiéru se navíc jednalo o první obnovu ve Flandrech, při které byly předem intenzivně studovány veškeré aspekty obnovy omítek. 

Odborníci tvrdí, že o fázované stavbě kostela nejlépe svědčí zjednodušení profilu oken a výběr stavebního materiálu (vápenco-pískovcové cihly byly použity v obou fázích, ale v 15. století byly přidávány i vrstvy železitého pískovce).

Zajímavé je nejen velké východní dvojokno, ale i severní portál (na severní straně chrámu se svého času nacházel hřbitov bekyní) s polychromií, která byla rekonstruována v roce 1985. V tympanonu je konzola zdobená sochou anděla. 

Sněhobílý „dvojstupňový“ interiér rozdělují kulaté sloupy spojené arkádami tvořenými lomenými gotickými oblouky. Sloupy stojí na na profilovaných základnách s osmibokým soklem a jsou korunovány hlavicemi se dvěma řadami listového dekoru. Dnešní podoba interiéru je dána především úpravami z poloviny 17. století. Tehdy (v letech 1654 až 1655) také středověký dřevěný strop skryla cihlová křížová žebrová klenba na štukových volutových konzolách. V 60. letech 16. století pak byly nad sloupy lodi umístěny sochy apoštolů, sv. Josefa a Panny Marie. Podstavce soch zdobí akantové listy lemované putti s medailony na památku zesnulých bekyní.

Na západní straně lodi najdeme trojdílné varhany z roku 1656 (instalovány sem byly v roce 1692). Štukované křížové žebrové klenby tribuny spočívají na toskánských polosloupech s oblými oblouky. Dvojité dveře západního portálu pocházejí z roku 1671 a na středovém sloupku je umístěna socha kojící Panny Marie.

Barokní oltáře vznikly ve II. polovině 17. století a jejich ikonografie je zaměřena na umučení Krista a eucharistii. Součástí mobiliáře jsou také tři zpovědnice z roku 1658 a kazatelna z roku 1661. Tu zdobí medailony zobrazující Jana Křtitele, Jana Evangelistu a Pannu Marii s dítětem. V rozích jsou umístěny sochy čtyř církevních otců. Zajímavá je i křtitelnice z 18. století, která je vyrobena z bílého, černého a červeného belgického mramoru.

Sakristie v současné podobě vznikla v 18. století a ze stejného období pochází i její mobiliář a dřevěné obložení. Najdeme zde však i nástěnné malby z 16. století. Ty se nachází i na jižní chrámové stěně, do té východní byl zazděn kamenný epitaf z období kolem roku 1500. Zachována zůstala i část původní dřevěné klenby s polychromií v podobě černých geometrických vzorů.

Fragmenty nástěnných maleb s náboženskou tematikou byly objeveny při restaurátorských pracích v letech 1978 až 1980. Vzhledem k tomu, že se jednalo o kostel bekyní, nepřekvapí, že zde najdeme zejména světice v čele se sv. Barborou (II. čtvrtina 14. století) a sv. Veronikou (kolem roku 1400). Nechybí ani vyobrazení podobenství o moudrých a pošetilých pannách (III. čtvrtina 15. století), Posledního soudu nebo Krista jako ženicha církve. Pod schody jsou zpodobněny bekyně představující ctnosti a neřesti.

Podlahu kostela tvoří nejen dlaždice z bílého a černého přírodního kamene, ale také přibližně 90 náhrobků bekyní z období let 1396 až 1753. Náhrobní desky Katherine van Voirsellaer († 1443) a Katherine Van Nethene († 1459) jsou od roku 1856 začleněny do zdi severní lodi.