Leuven – Velký dvůr bekyní (Lovaň - Groot Begijnhof)

Lovaňský Velký dvůr bekyní, známý také pod názvem Begijnhof Ten Hove, je – spolu s dalšími podobnými vlámskými dvory – od roku 1998 památkou UNESCO a jeho historie se začala psát již na počátku 13. století. Jedná se v podstatě o obnovenou historickou čtvrť na jižním okraji centra města, kterou tvočí ulice s domovními bloky a nádvořími i vodní plochy s četnými mosty. Tato – od roku 1987 také národní - památka je nesmírně cenná a významná, i když zřejmě na první pohled nezaujme tolik jako např. hrady, zámky či katedrály.

Velký dvůr bekyní je možno označit za “město ve městě” a k jeho prohlídce můžeme přistupovat různě. Dá se pojmout jako letmé nahlédnutí i celodenní výlet. Důležité je, že – v tomto případě snad i bohužel – je k dvoru bekyní k dispozici více než dostatek informací, které vás pak nutí neustále něco procházet, prohlížet, hledat a objevovat. I tady je zřejmé, že “blahoslavený chudý duchem” ...

Velký dvůr bekyní neboli bekináž je v podstatě klášterem, který vznikl ve 13. století pro bekyně, což byla komunita “jeptišek”, které nesložily řeholní slib a zůstávaly v kontaktu s civilním světem (většinou se jednalo o vdovy nebo “staré panny”). Bekináž v Leuvenu přitom patřila k těm nejstarším, největším a nejvýznamnějším. Vždyť např. na konci 15. století zde jako pastor působil Adriaan Florenszoon Boeyens z Utrechtu, tedy pozdější papež Hadrián VI.

Zlatá éra bekináže – a nejen té lovaňské – proběhla ve dvou etapách – ve 13. století a od konce 16. století do období Velké francouzské revoleuce (nejvíce bekyní zde přitom působilo na počátku II. poloviny 17. století – bylo jich více než 360). Během revoluce nebyl Begijnhof překvapivě prodán, ale stal se majetkem veřejných chudobinců a bekyně zde i nadále směly bydlet. Mnohé možná ale více překvapí fakt, že život v lovaňské bekináži není až tak historickou záležitostí – poslední zdejší pastor zemřel v roce 1977, poslední bekyně ještě o 11 let později. V té době už byl ovšem Velký dvůr bekyní renovován. Obnovu zde prováděla ve třech etapách a letech 1963 až 1990 minulého století zdejší univerzita (ta bekináž odkoupila v roce 1962), takže se “ženský klášter” změnil ve “studentské koleje” a byty “hostujících” profesorů. Rozsáhlá obnova celé městské čtvrti však plně zachovala zdejší tradiční architekturu.

Velká lovaňská bekináž je opravdu unikátní. Nejedná se totiž o klasické řazení domů do čtverce kolem centrálního náměstí, ale o skutečné “město uvnitř města“ s domy tvořícími standardními ulice a náměstí zde vznikala pouze v rámci procesu výstavby a demolice jednotlivých domů. Nejstarší z nich pocházejí z 16. století a jedná se o pětici objektů, z nichž některé jsou hrázděné. Asi nejznámější je věžový dům Chievres z roku 1561.

Většina domů pochází z období let 1630 až 1670. Byly postaveny z cihel, v tradičním regionálním architektonickém stylu a s několika zdobnými barokními prvky. Někde byl použit také přírodní kámen, občas se objeví i reliéf s náboženskou tematikou nebo sochou patrona domu. Zajímavý je fakt, že většina domů má poměrně málo přízemních oken, která jsou navíc neobvykle malá. Je to proto, že bekyně si střeýily své soukromí. Některé domy proto mají i vysoké zdi chránící jejich předzahrádky. A některé už také vidíme v podobě stavebních úprav (přestavby i přístavby) z 19. století.

Za zmínku jistě stojí také fakt, že bekináž má i svůj vlastní kostel. Jedná se o raně gotickou baziliku s románskými prvky, která je zasvěcena sv. Janu Křtitelovi. Její stavba byla zahájena v roce 1305, dokončena roku 1444 a nikdy neměla zvonici, jen novodobý sanktusník se zvonkohrou. Zaujme zde nápadně vysoké chórové okno ze 17. století i stejně stará žebrová klenba. Interiér zdobí střízlivý barokní mobiliář i středověké nástěnné malby.

Na závěr ještě pár rozšiřujících unformací pro zvědavce a fajnšmekry.

Výstavba lovaňská Velké bekináže a kaple na řece Dijli byla povolena již v roce 1232 a od roku 1250 se jednalo o samostatnou farnost, kterou roku 1305 rozšířil špitál a kostel sv. Jana Křtitele. Tehdy zde žily přibližně dvě stovky bekyní. V době největšího rozkvětu zahrnovala bekináž celkem asi 80 domů a 12 „klášterů“. Do „města ve městě“ se vstupuje neoklasicistní bránou Grote Poort (hlavní vstup z ulice Schapenstraat). Bekináž protínají dvě ramena řeky Dilje, která ji tak přirozeně rozděluje na tři oblasti (s pěti, třemi a dvěma ulicemi), včetně tzv. Španělské čtvrti a Čtvrti vojáků (kde však paradoxně žily manželky mužů v uniformě) na místě starého sadu. Domy jsou číslovány od č. 1 do č. 95. Na některých z nich najdeme nádherné bílé reliéfy s pašijovými výjevy (Nesení kříže, Ukřižování, Výstup na Kalvárii apod.).

Nejvýznamnější ulicí Velkého dvora bekyní je Middenstraat . Právě zde totiž najdeme kostel, špitál i „hlavní klášterní budovu“, což jsou tři největší a nejdůleřitější objekty bekináže. Nachází se zde ovšem také další zajímavé objekty, zejména klášter Sedmibolestný (Convent van de Zeven Weeën) nebo nádherný hrázděný dům s č. 72 z 16. století zvaný Sint Helena.

Naproti kostelu stojí budova zvaná Heilige Geesttafel (tedy dům Ducha svatého), kde již v 16. století fungovala „sociálka“ pro chudé, staré a bezdomovce. Na tomto domu můžeme vidět mj. krásný basreliéf Klanění Tří králů. Přehlédnout bychom neměli ani klášter Chièvres (Convent van Chièvres), což je impozantní budova z roku 1561, nebo zajímavý dům Maison Saint-Nicolas v podobě z roku 1664.